Cestopisy
Cestopisy, Fotogalerie
LITERATURA - POEZIE, PRÓZA, CESTOPISY
Opět jsem si vypůjčil mého oblíbeného Cimrmana, abych deklaroval další blud, který je u nás hluboce zakořeněn.
Naše představa, že v Rusku je hlad je asi stejně směšná, jako když se diví Američan, že u nás lidi mají televizi. Opět padla spousta mýtů a pověr, protože není lepší způsob poznání, než se sám na vlastní kůži přesvědčit. Naše dávná, někde zasunutá znalost ruštiny, podobné prostředí a vývoj nám k tomu dávají nebývale mnoho šancí a možností pochopit to, co může Američan jen ztěží. Nechci zde popisovat vývoj v Rusku na to nemám dostatek informací i znalostí, velmi dobře vše sepsal náš bývalý moskevský zpravodaj David Šťáhlavský v knize "Rusko mezi řádky".
Rusko je fakticky velká země, a to ve všech směrech a rozdílech. Uvidíte chudobu i bohatství, krásu i ošklivost sovětské výstavby, bazary i přepychové GUMi, ale snad všude dobré lidi, kteří ač tolikrát sraženi k zemi, poníženi, vězněni, ožebračeni a podvedeni žijí dál, s malinkou nadějí v srdci, že snad někdy bude lépe... Teď však většině stačí, že je co jíst, že není válka, že jsou zdraví a je práce!
Naše představa, že v Rusku je hlad je asi stejně směšná, jako když se diví Američan, že u nás lidi mají televizi. Opět padla spousta mýtů a pověr, protože není lepší způsob poznání, než se sám na vlastní kůži přesvědčit. Naše dávná, někde zasunutá znalost ruštiny, podobné prostředí a vývoj nám k tomu dávají nebývale mnoho šancí a možností pochopit to, co může Američan jen ztěží. Nechci zde popisovat vývoj v Rusku na to nemám dostatek informací i znalostí, velmi dobře vše sepsal náš bývalý moskevský zpravodaj David Šťáhlavský v knize "Rusko mezi řádky".
Rusko je fakticky velká země, a to ve všech směrech a rozdílech. Uvidíte chudobu i bohatství, krásu i ošklivost sovětské výstavby, bazary i přepychové GUMi, ale snad všude dobré lidi, kteří ač tolikrát sraženi k zemi, poníženi, vězněni, ožebračeni a podvedeni žijí dál, s malinkou nadějí v srdci, že snad někdy bude lépe... Teď však většině stačí, že je co jíst, že není válka, že jsou zdraví a je práce!
Kavkaz - kde Slovo má svou váhu a Pravda svou cenu
učitel Poustka : "Tak šťastnou cestu a děkujeme za všechno."
magistr Šofer : "Nashledanou blahorodí." "Cože?" .." Na severní točnu. ..Tak, pěšky u nás lyže"." Cože?" .".náčelník, náčelník.. ten.."
učitel Poustka : "Sabáky nemáme. My místo psů máme tohohle.. On silák, on jako 10 sabák."
náčelník Němec : "Prosim?" "Z Prahy - Östereich. Ale my také slované - Češi."
magistr Šofer : "Cože?" "Jídlo?" "Jídlo máme... Tri husy, špek, chleba, všechno.." "Prodat?" "Ne. Nemůžeme. Nám treba. My musime daleko."
potah Fryštenský : "Tak děkujeme za všechno..."
"Nazdar, zbohem.."
magistr Šofer : "Nashledanou blahorodí." "Cože?" .." Na severní točnu. ..Tak, pěšky u nás lyže"." Cože?" .".náčelník, náčelník.. ten.."
učitel Poustka : "Sabáky nemáme. My místo psů máme tohohle.. On silák, on jako 10 sabák."
náčelník Němec : "Prosim?" "Z Prahy - Östereich. Ale my také slované - Češi."
magistr Šofer : "Cože?" "Jídlo?" "Jídlo máme... Tri husy, špek, chleba, všechno.." "Prodat?" "Ne. Nemůžeme. Nám treba. My musime daleko."
potah Fryštenský : "Tak děkujeme za všechno..."
"Nazdar, zbohem.."
ZÁPADNÍ KAVKAZ
Značně zaledněné horské pásmo je dlouhé 440 km. Začíná na černomořském Tamanském poloostrově v oblasti Novorossijska, končí v průsmyku Čiper.
Západní Kavkaz lze ještě rozdělit na Slovanské hory a Karačajevsko-abchazské hory. Slovanské hory zaujímají území dlouhé 270 km. Rozkládají se mezi Tamanským polostrovem a prameny řeky Malá Laba. Karačajevsko-abchazské hory jsou dlouhé 170 km, začínají východně od řeky Malá Laba a sahají až k pramenům řeky Kubáň. Zhruba v místech černomořského města Soči nabývá Kavkaz na výšce a objevují se první ledovce. Severní a jižní stranu pohoří spojuje Suchumská vojenská cesta vedoucí přes Kluchorský průsmyk.
Geologická stavba Západního Kavkazu je rozmanitá. Najdeme zde tvrdé krystalické a hlinité břidlice, ale i vápence a křídu.
Počasí je ovlivňováno především blízkostí Černého moře. Zároveň sem nezasahují suché a poměrně chladné větry od Kaspiku. Blízkost Černého moře s sebou nese časté srážky, přičemž lze konstatovat, že s výškou v horách roste jejich vydatnost i četnost. V létě a na začátku podzimu nejsou průtrže mračen vysoko v horách žádnou výjimkou.
Ze severu jsou nejznámějšími východisky pro turistiku střediska Teberda a Dombaj, přístupná po silnici. Z jihu lze po kavkazském černomořském pobřeží putovat bez větších problémů až poAdler. Dále už je hranice Ruska s Abcházií a odtud návštěvu Kavkazu nedoporučuji. Proto ruské pobřeží Černého moře od Anapy až po Adier, včetně Novorossijska, Tuapse, Soči a dalších měst lze považovat za relativně bezpečné. Severní část Západního Kavkazu patří bezesporu k těm nejbezpečnějším ze všech oblastí Kavkazu. Severní oblasti Západního Kavkazu jsou dostupné autobusem z Krasnodaru, Pjatigorska, případně Nalčiku, nebo také vlastním autem. Z jižní strany lemují Západní Kavkaz černomořská letoviska Novorossijsk, Tuapse, Soči, Adler, Gagra, Suchumi a další. Všechna tato střediska byla před ozbrojeným konfliktem Gruzínů s Abchazci velice dobře dostupná jak letecky, tak vlakem nebo po silnici, mnohá měla i lodní spojení. V současnosti lze k návštěvě doporučit pouze letoviska na území Ruska.
V celé popisované oblasti jsou turistické trasy bez značení a vyžadují dobrou orientaci v terénu. Při pohybu na ledovci a v těžkých úsecích některých tras je nutná praktická znalost jištění.
Kavkaz nejsou jen hory, ale taky památky nevyčíslitelných historických hodnot.
Značně zaledněné horské pásmo je dlouhé 440 km. Začíná na černomořském Tamanském poloostrově v oblasti Novorossijska, končí v průsmyku Čiper.
Západní Kavkaz lze ještě rozdělit na Slovanské hory a Karačajevsko-abchazské hory. Slovanské hory zaujímají území dlouhé 270 km. Rozkládají se mezi Tamanským polostrovem a prameny řeky Malá Laba. Karačajevsko-abchazské hory jsou dlouhé 170 km, začínají východně od řeky Malá Laba a sahají až k pramenům řeky Kubáň. Zhruba v místech černomořského města Soči nabývá Kavkaz na výšce a objevují se první ledovce. Severní a jižní stranu pohoří spojuje Suchumská vojenská cesta vedoucí přes Kluchorský průsmyk.
Geologická stavba Západního Kavkazu je rozmanitá. Najdeme zde tvrdé krystalické a hlinité břidlice, ale i vápence a křídu.
Počasí je ovlivňováno především blízkostí Černého moře. Zároveň sem nezasahují suché a poměrně chladné větry od Kaspiku. Blízkost Černého moře s sebou nese časté srážky, přičemž lze konstatovat, že s výškou v horách roste jejich vydatnost i četnost. V létě a na začátku podzimu nejsou průtrže mračen vysoko v horách žádnou výjimkou.
Ze severu jsou nejznámějšími východisky pro turistiku střediska Teberda a Dombaj, přístupná po silnici. Z jihu lze po kavkazském černomořském pobřeží putovat bez větších problémů až poAdler. Dále už je hranice Ruska s Abcházií a odtud návštěvu Kavkazu nedoporučuji. Proto ruské pobřeží Černého moře od Anapy až po Adier, včetně Novorossijska, Tuapse, Soči a dalších měst lze považovat za relativně bezpečné. Severní část Západního Kavkazu patří bezesporu k těm nejbezpečnějším ze všech oblastí Kavkazu. Severní oblasti Západního Kavkazu jsou dostupné autobusem z Krasnodaru, Pjatigorska, případně Nalčiku, nebo také vlastním autem. Z jižní strany lemují Západní Kavkaz černomořská letoviska Novorossijsk, Tuapse, Soči, Adler, Gagra, Suchumi a další. Všechna tato střediska byla před ozbrojeným konfliktem Gruzínů s Abchazci velice dobře dostupná jak letecky, tak vlakem nebo po silnici, mnohá měla i lodní spojení. V současnosti lze k návštěvě doporučit pouze letoviska na území Ruska.
V celé popisované oblasti jsou turistické trasy bez značení a vyžadují dobrou orientaci v terénu. Při pohybu na ledovci a v těžkých úsecích některých tras je nutná praktická znalost jištění.
Kavkaz nejsou jen hory, ale taky památky nevyčíslitelných historických hodnot.
HORSKÁ STŘEDISKA ZÁPADNÍHO KAVKAZU
Teberda
Klimatické lázně (1 300 m n. m.), centrum turistiky, sídlo ředitelství stejnojmenné rezervace, přírodovědné muzeum.
Přístup je sem po silnici: Čerkessk-Teberda nebo Pjatigorsk-Teberda.
Autobusové spojení z Čerkesska a Pjatigorska.
Dombaj
Horské turistické středisko v klínu hor na soutoku tří řek se jmény Dombaj, Alibek a Amanauz. Přístup po silnici Teberda-Dombaj (23 km). Vjezd aut jen pro ubytované. Horské hotely poskytovaly dříve ubytování jen pro cestovní kanceláře, situace se ale mění. K dispozici jsou zde lanovky, lyžařské vleky, stálé horolezecké a turistické základny. Případné povolení ke vjezdu automobilu do rezervace se vyřizuje na ředitelství rezervace, které sídli v budově muzea rezervace Teberda. To se nachází nedaleko od závory bránící volnému průjezdu aut.
CENTRÁLNÍ KAVKAZ
Jádro Kavkazu tvoří zhruba dvěstěkilometrový úsek Hlavního hřebene mezi horami Elbrus a Kazbek. Je to nepřerušený řetěz vysokých zaledněných vrcholů dosahujících pětitisícových výšek, které dnes tvoří hranici ezi Ruskem a Gruzií. Této oblasti se říká Centrální Kavkaz a v současnosti je díky národnostním třenicím v Gruzii přístupná prakticky jen ze severu.
Severní část Centrálního Kavkazu leží pak na území dvou republik Ruské federace, a to Kabardino-Balkárie a Severní Osetie.
Centrální Kavkaz byl vždy tou nejznámější a nejnavštěvovanější oblastí Kavkazu. Turisty a horolezce přitahuje především nejvyšší vrchol Kavkazu - Elbrus, ale i hory jako Ušba, Šchara, Džangitau a další. Bezesporu nejznámější turistická střediska, hotely i stálé horolezecké tábory jsou v údolí Baksan v Kabardino-Balkárii. Údolí směřuje od severu k Elbrusu. Horolezci také dobře znají oblast Bezingi se slavnou Bezingskou stěnou, kterou tvoří skupina pětitisícových vrcholů.
Méně známá nebo téměř neznámá jsou ale opuštěná středověká města v horách Severní Osetie, tamní středověké hrobky a pohanské svatyně, o turistických a horolezeckých trasách ani nemluvě.
Severní Osetie je bohužel také místem konfliktů Osetu s Inguši, což se týká především její východní části, a tak pro případnou návštěvu zbývá pouze západní část Severní Osetie. V Kabardino-Balkárii a hlavně v Severní Osetii je především při pobytu v horách dobré dát taktně najevo, že nejste Rusové. Pak se pravděpodobně stanete hosty místních horalů, kteří jsou skutečně velice pohostinní a rozdělí se s návštěvníkem o to poslední, co mají. Také se výrazně zvýší bezpečnost vašeho pobytu v této oblasti, která je již dosti blízko konfliktu Rusů s Čečenci. V povědomí místních lidí je tento konflikt brán především jako konflikt Ruska s místními národy. Žádná ze zúčastněných stran nemá zájem vás jako cizince ohrozit, ale nesmí si vás splést. V tom je riziko pobytu v této oblasti, pochopitelně mimo běžné kriminální delikty, které ovšem hrozí ve městech daleko více než v horách.
Baksanská dolina je přístupná autobusem nebo vlastním autem z Pjatigorska (rodiště Rusy velmi oblíbeného Lermontova) nebo z Nalčiku. Pjatigorsk i Nalčik mají svá letiště a také dobré vlakové spojení s ostatními oblastmi Ruska, včetně Moskvy. Nalčik je hlavním městem Kabardino-Balkárie a odtud lze cestovat i do ostatních míst Centrálního Kavkazu. Pro cesty po Severní Osetii za středověkými horskými pevnostmi a městy je stěžejním bodem městečkoAlagir, přestože hlavním městem Severní Osetie je Vladikavkaz, dříve Ordžonikidze. Vladikavkaz ovšem leží již jen nějakých 130 km od čečenského hlavního města Grozného.
Obrázky všedních dnů
Západní Kavkaz - Ozernyj průsmyk:
Mladý kluk - pastevec pozval mě dále do svého přístřešku, kde byla postel, kamínka, malé rádio a brokovnice a venku obrovský pes - Kavkazský ovčák...
Vše co potřeboval k životu v horách.
Nabídl mi Ajran (kysané, odstáté mléko) a trochu jsme si povídali. Zeptal jsem se ho "Kolik je hodin", abych to stihl dojít do tábora. On mi odpověděl... a podával mi svoje digitálky asi za 4 DM, poslední věc co měl a mohl dát s tím, že je budu potřebovat více než on. Přivedl mě do rozpaků, styděl jsem se.. za lakotu, za sebe, za nás...
Západní Kavkaz - Maruch průsmyk:
Bloudil jsem... Věděl jsem, že musím přejít tyhle zatracený hory! Nemohl jsem však najít průsmyk, tak jsem to vzal přímo nahoru... Doběhl mě člověk s puškou přes rameno. Chvilku jsem se bál, protože opravdu spěchal. Neměl jsem šanci utéct! Zahlédl jsem jeho tvář. Opálená od slunce, široký úsměv, tvrdé rysy chlapa z hor. Podal mi ruku. Připadalo mi, že je to 14 dní co jsme se viděli naposledy. Jestliže je možné číst z tváře - četl jsem :"důvěřuj mu, je to chlap, který je z KAVKAZU.., rovný, upřímný, málomluvný, férový, hrdý. Slova pečlivě ukrajuje jako máslo, nebo posvátný chléb pro který jezdí na koni 15 km do údolí.."
Řekl : "Dívám se na tebe už hodinu. Myslel jsem, že chceš dole u pramene stanovat.. Tady se do průsmyku nedostaneš, ten je asi 2 km nalevo. Pojď zavedu tě tam.." Stálo mu za to se za mnou hnát takovou dálku, aby mi řekl : "Jdeš špatně!"
Vzpomněl jsem si na chroptícího staršího muže na lavečce nádraží Zvonařka.. "Není něco tomu pánu?" ptá se dítě matky... "Ne! Beztak je ožralej...":(
A opět ten pocit tísně - svědomí...
Čegemské vodopády - údolí:
Procházím kolem lidí, kteří prodávají svetry, čepice, jídlo - vše co vypěstují a vyrobí a za co mohou dostat tolik potřebné peníze. Vždyť chleba, mléko, brambory i ovce mají vlastní, ale mouku na chléb je třeba koupit - v horách nic neroste.
Přiběhne za mnou babuška a zve mě k sobě na sýr, máslo, brambory a ajran. "Proč ??" "Zachadi", říká ona, ráda vás uvidím. "Je to nedaleko, asi 60 km odsud". Říkal jsem si stejně není kde spát přijedu... V nejhorším zaplatím jí navrženou sumu.
Stojím před domem s pálených cihel, tluču na vrata. Dostávám vše slíbené, za trochu slov, tolik darů... Nechtěla nic. Ráno vstala, popravila dobytek a šla do práce - prodávat na trh. Probudil jsem se pozdě. Nechal jsem jí nějaké peníze na stolku a odešel ....(těžce se na ně v Rusku dělá a pro mě to byla jedna večeře)
Západní Kavkaz - Ozernyj průsmyk:
Mladý kluk - pastevec pozval mě dále do svého přístřešku, kde byla postel, kamínka, malé rádio a brokovnice a venku obrovský pes - Kavkazský ovčák...
Vše co potřeboval k životu v horách.
Nabídl mi Ajran (kysané, odstáté mléko) a trochu jsme si povídali. Zeptal jsem se ho "Kolik je hodin", abych to stihl dojít do tábora. On mi odpověděl... a podával mi svoje digitálky asi za 4 DM, poslední věc co měl a mohl dát s tím, že je budu potřebovat více než on. Přivedl mě do rozpaků, styděl jsem se.. za lakotu, za sebe, za nás...
Západní Kavkaz - Maruch průsmyk:
Bloudil jsem... Věděl jsem, že musím přejít tyhle zatracený hory! Nemohl jsem však najít průsmyk, tak jsem to vzal přímo nahoru... Doběhl mě člověk s puškou přes rameno. Chvilku jsem se bál, protože opravdu spěchal. Neměl jsem šanci utéct! Zahlédl jsem jeho tvář. Opálená od slunce, široký úsměv, tvrdé rysy chlapa z hor. Podal mi ruku. Připadalo mi, že je to 14 dní co jsme se viděli naposledy. Jestliže je možné číst z tváře - četl jsem :"důvěřuj mu, je to chlap, který je z KAVKAZU.., rovný, upřímný, málomluvný, férový, hrdý. Slova pečlivě ukrajuje jako máslo, nebo posvátný chléb pro který jezdí na koni 15 km do údolí.."
Řekl : "Dívám se na tebe už hodinu. Myslel jsem, že chceš dole u pramene stanovat.. Tady se do průsmyku nedostaneš, ten je asi 2 km nalevo. Pojď zavedu tě tam.." Stálo mu za to se za mnou hnát takovou dálku, aby mi řekl : "Jdeš špatně!"
Vzpomněl jsem si na chroptícího staršího muže na lavečce nádraží Zvonařka.. "Není něco tomu pánu?" ptá se dítě matky... "Ne! Beztak je ožralej...":(
A opět ten pocit tísně - svědomí...
Čegemské vodopády - údolí:
Procházím kolem lidí, kteří prodávají svetry, čepice, jídlo - vše co vypěstují a vyrobí a za co mohou dostat tolik potřebné peníze. Vždyť chleba, mléko, brambory i ovce mají vlastní, ale mouku na chléb je třeba koupit - v horách nic neroste.
Přiběhne za mnou babuška a zve mě k sobě na sýr, máslo, brambory a ajran. "Proč ??" "Zachadi", říká ona, ráda vás uvidím. "Je to nedaleko, asi 60 km odsud". Říkal jsem si stejně není kde spát přijedu... V nejhorším zaplatím jí navrženou sumu.
Stojím před domem s pálených cihel, tluču na vrata. Dostávám vše slíbené, za trochu slov, tolik darů... Nechtěla nic. Ráno vstala, popravila dobytek a šla do práce - prodávat na trh. Probudil jsem se pozdě. Nechal jsem jí nějaké peníze na stolku a odešel ....(těžce se na ně v Rusku dělá a pro mě to byla jedna večeře)
I. Skalistý hřeben
II. Boční hřeben
III. Hlavní hřeben
IV. DigorskéAlpy
V. Kazbecko-gimarajská skupina
VI. Chevsurský Kavkaz
VII. Kaspický Kavkaz
VIII. Gagrinské pohoří
IX. Bzybské pohoří
X. Kodorské pohoří
XI. Svanetské pohoří
XII. Lečchumské pohoří
XIII. Ročinské pohoří
XIV. Řeka Těrek
XV. Řeka Bzyb
XVI. Řeka Kodori
XVII. Řeka Inguri
XVIII. Řeka Rioni
XIX. Řeka Kúra
XX. Řeka Baksan
II. Boční hřeben
III. Hlavní hřeben
IV. DigorskéAlpy
V. Kazbecko-gimarajská skupina
VI. Chevsurský Kavkaz
VII. Kaspický Kavkaz
VIII. Gagrinské pohoří
IX. Bzybské pohoří
X. Kodorské pohoří
XI. Svanetské pohoří
XII. Lečchumské pohoří
XIII. Ročinské pohoří
XIV. Řeka Těrek
XV. Řeka Bzyb
XVI. Řeka Kodori
XVII. Řeka Inguri
XVIII. Řeka Rioni
XIX. Řeka Kúra
XX. Řeka Baksan
Kavkaz je významné horstvo na rozhraní Evropy a Asie. Táhne se jako mohutná příčná hradba hor mezi břehy Černého a Kaspického moře. Hlavní kavkazský hřeben tvoří státní hranici mezi Ruskem, Gruzií a Ázerbájdžánem. Kavkaz je bezesporu jedním z nejkrásnějších míst v této oblasti, ale také jedním z nejhezčích pohoří vůbec. Lze tu realizovat turistické pochody, horolezecké výstupy či sjezdy divokých řek, ale i cesty za poznáním téměř neznámých kultur se skvělými uměleckými památkami.
Kavkaz má složitou geologickou stavbu. Při vzniku tohoto pohoří přišly ke slovu všechny horotvorné procesy, co jich geologie zná. Vrásy, přesmyky, zlomy, zdvihy, ale také sopečná činnost. Elbrus, tento král Kavkazu, byl činnou sopkou ještě v době ledové, což je v geologii takřka včera. Do dnešní výšky byl vyzdvižen pozdějšími pohyby, a tak současný základ Elbrusu tvoří žuly a andezity. Pozůstatků sopečné činnosti v podobě horkých i studených minerálních pramenů však nalezneme v jeho okolí mnoho. Minerální pramen se zde nazývá "narzan", což v překladu znamená "nápoj reků". Název pochází z kabardinského "nart-sano", neboli bohatýrská voda. Horalé totiž věří, že voda z těchto pramenů navrací umírajícím život a stárnoucím mládí. Možná proto jsou kavkazští horalé proslulí svou dlouhověkostí.
Bohužel po rozpadu SSSR se stal Kavkaz rovněž místem celé řady národnostních svárů, které mnohde přerostly až do lokálních válek. Lze vzpomenout například čečenskou válku s Ruskem, abchazskou s Gruzií, jihoosetský konflikt s Gruzií a neustálou hrozbu občanské války v Ázerbájdžánu a Dagestánu. Jinými slovy: čím více na východ a na jih, tím je na Kavkaze nebezpečněji, tím větší riziko, že se setkáte s nějakým válečným konfliktem.
Při cestě na Kavkaz je třeba zjistit si aktuální stav těchto konfliktů. V zásadě jsou to vzhledem k rozloze Kavkazu místně omezené půtky, prakticky nikdy nepřesahující dost jasně vymezená území. Rizika spojená s návštěvou Kavkazu je třeba posuzovat s mapou V ruce, se značnou dávkou obezřetnosti, ale bez zbytečné hysterie. Vždyť Kavkaz včetně svých předhůří měří na délku téměř 1 800 km - to je jen o kousek méně než třeba vzdálenost z Mnichova do Madridu. Pokud se například rozhodnete navštívit Západní Kavkaz, budete od Čečenska podstatně dál, než jsou Vídeňáci vzdáleni od Sarajeva.
Obecně lze tvrdit, že při návštěvě hor jste méně vystaveni takovým rizikům, jako je přepadení a okradení, než například v Moskvě, Sant Petěrburgu nebo jiných větších městech.
Kavkaz má složitou geologickou stavbu. Při vzniku tohoto pohoří přišly ke slovu všechny horotvorné procesy, co jich geologie zná. Vrásy, přesmyky, zlomy, zdvihy, ale také sopečná činnost. Elbrus, tento král Kavkazu, byl činnou sopkou ještě v době ledové, což je v geologii takřka včera. Do dnešní výšky byl vyzdvižen pozdějšími pohyby, a tak současný základ Elbrusu tvoří žuly a andezity. Pozůstatků sopečné činnosti v podobě horkých i studených minerálních pramenů však nalezneme v jeho okolí mnoho. Minerální pramen se zde nazývá "narzan", což v překladu znamená "nápoj reků". Název pochází z kabardinského "nart-sano", neboli bohatýrská voda. Horalé totiž věří, že voda z těchto pramenů navrací umírajícím život a stárnoucím mládí. Možná proto jsou kavkazští horalé proslulí svou dlouhověkostí.
Bohužel po rozpadu SSSR se stal Kavkaz rovněž místem celé řady národnostních svárů, které mnohde přerostly až do lokálních válek. Lze vzpomenout například čečenskou válku s Ruskem, abchazskou s Gruzií, jihoosetský konflikt s Gruzií a neustálou hrozbu občanské války v Ázerbájdžánu a Dagestánu. Jinými slovy: čím více na východ a na jih, tím je na Kavkaze nebezpečněji, tím větší riziko, že se setkáte s nějakým válečným konfliktem.
Při cestě na Kavkaz je třeba zjistit si aktuální stav těchto konfliktů. V zásadě jsou to vzhledem k rozloze Kavkazu místně omezené půtky, prakticky nikdy nepřesahující dost jasně vymezená území. Rizika spojená s návštěvou Kavkazu je třeba posuzovat s mapou V ruce, se značnou dávkou obezřetnosti, ale bez zbytečné hysterie. Vždyť Kavkaz včetně svých předhůří měří na délku téměř 1 800 km - to je jen o kousek méně než třeba vzdálenost z Mnichova do Madridu. Pokud se například rozhodnete navštívit Západní Kavkaz, budete od Čečenska podstatně dál, než jsou Vídeňáci vzdáleni od Sarajeva.
Obecně lze tvrdit, že při návštěvě hor jste méně vystaveni takovým rizikům, jako je přepadení a okradení, než například v Moskvě, Sant Petěrburgu nebo jiných větších městech.
Archyz
Poslední osada v údolí řeky Velký Zelenčuk (Bolšoj Zelenčuk). V místě, kde osada leží, vytváří údolí rozsáhlý kotel vyplněný smíšeným lesem. Odsud na jih se nacházejí pramenné toky řeky Velký Zelenčuk, bystřin Kizgyč a Psyš a jejich přítoků Archyz a Sofia.
Do Horního Archyzu je možno se dostat po asfaltové horské silnici z vesnice Zelenčukskaja (asi 60 km), a to autobusem nebo stopem, případně vlastním autem. Zelenčukskaja je spojena autobusovými linkami s Čerkesskem, Pjatigorskem a Stavropolem. Je tu obchod a pošta.
Celé údolí, zdejší turistické základny i trasy vhodné pro turistiku jsou cizincům jen málo známé. Je zde velmi příjemné a teplé klima. Počet slunečných dní je tu přibližně stejný jako v Oděse.
Řeka Velký Zelenčukje náročnou vodáckou trasou.
Soči
Lázně a jedno z center černomořského pobřeží. Rozsáhlé pláže, hotely, dobré spojení. Patří Rusku a případná návštěva by měla být bez nebezpečí.
Suchumi
Hlavní město Abcházie. Leží na březích mořského zálivu a je lemováno věncem hor. Celé město je velkou subtropickou zahradou.
K nejznámějším historickým památkám patří suchumská pevnost, zvaná „zamok Bagrata". Je to stará pevnost na vyvýšenině nad městem, pocházející z 10.-11. století.
Do nitra hor je to odtud 60-80 kilometrů. Město velmi utrpělo válkou mezi Abchazci a Gruzíny.
Abchazci se snaží odtrhnout od Gruzie, osamostatnit se anebo se připojit k Rusku.
Poslední osada v údolí řeky Velký Zelenčuk (Bolšoj Zelenčuk). V místě, kde osada leží, vytváří údolí rozsáhlý kotel vyplněný smíšeným lesem. Odsud na jih se nacházejí pramenné toky řeky Velký Zelenčuk, bystřin Kizgyč a Psyš a jejich přítoků Archyz a Sofia.
Do Horního Archyzu je možno se dostat po asfaltové horské silnici z vesnice Zelenčukskaja (asi 60 km), a to autobusem nebo stopem, případně vlastním autem. Zelenčukskaja je spojena autobusovými linkami s Čerkesskem, Pjatigorskem a Stavropolem. Je tu obchod a pošta.
Celé údolí, zdejší turistické základny i trasy vhodné pro turistiku jsou cizincům jen málo známé. Je zde velmi příjemné a teplé klima. Počet slunečných dní je tu přibližně stejný jako v Oděse.
Řeka Velký Zelenčukje náročnou vodáckou trasou.
Soči
Lázně a jedno z center černomořského pobřeží. Rozsáhlé pláže, hotely, dobré spojení. Patří Rusku a případná návštěva by měla být bez nebezpečí.
Suchumi
Hlavní město Abcházie. Leží na březích mořského zálivu a je lemováno věncem hor. Celé město je velkou subtropickou zahradou.
K nejznámějším historickým památkám patří suchumská pevnost, zvaná „zamok Bagrata". Je to stará pevnost na vyvýšenině nad městem, pocházející z 10.-11. století.
Do nitra hor je to odtud 60-80 kilometrů. Město velmi utrpělo válkou mezi Abchazci a Gruzíny.
Abchazci se snaží odtrhnout od Gruzie, osamostatnit se anebo se připojit k Rusku.
DAGESTÁN
Kde se nachází Dagestán? Ve staré písni se zpívá: „Nad i pod křídly orla". Na mapě Dagestán najdete jako poslední severní výběžek Kavkazu nad Kaspickým mořem.
Horská část Dagestánu je úžasným místem zeměkoule, kde se téměř v každém údolí mluví jiným jazykem nebo alespoň dialektem. Tady byla ruština bezesporu tím, co horaly spojovalo a spojuje. Jinak by se často nedomluvili ani mezi sebou. Ještě dnes hovoří dagestánští horalé třiatřiceti jazyky a dialektů je více než sedmdesát.
V horských vesnicích se vyráběly nádherné zbraně i umělecké předměty, žili zde mistři kameníci i skvělí hrnčíři. Mnohé z toho je již jen minulostí, ale mnohé se přesto dochovalo až do dnešních dnů. Jedinečné jsou však nejen zdejší horské auly, často zavěšené nad soutěskami a srázy, ale také nevšední horská příroda.
O mnohém, co se dá objevit v údolích Dagestánu, nemá ponětí ani běžný Rus, natožpak cizinec.
Výchozím bodem pro cestování do horských oblastí Dagestánu může být buď hlavní město Machačkala, nebo město Derbent, ležící v místech, kde výběžky Kavkazu sahají až téměř do Kaspického moře.
Machačkala je dosažitelná letecky, vlakem, autem i dálkovými autobusovými spoji. Derbent má vlakové a autobusové spojení, dosažitelný je rovněž autem. Aktuální stav jízdních řádů je nutné si ověřit a zvláště při cestování autobusem je třeba se obrnit i trpělivostí.
Kde se nachází Dagestán? Ve staré písni se zpívá: „Nad i pod křídly orla". Na mapě Dagestán najdete jako poslední severní výběžek Kavkazu nad Kaspickým mořem.
Horská část Dagestánu je úžasným místem zeměkoule, kde se téměř v každém údolí mluví jiným jazykem nebo alespoň dialektem. Tady byla ruština bezesporu tím, co horaly spojovalo a spojuje. Jinak by se často nedomluvili ani mezi sebou. Ještě dnes hovoří dagestánští horalé třiatřiceti jazyky a dialektů je více než sedmdesát.
V horských vesnicích se vyráběly nádherné zbraně i umělecké předměty, žili zde mistři kameníci i skvělí hrnčíři. Mnohé z toho je již jen minulostí, ale mnohé se přesto dochovalo až do dnešních dnů. Jedinečné jsou však nejen zdejší horské auly, často zavěšené nad soutěskami a srázy, ale také nevšední horská příroda.
O mnohém, co se dá objevit v údolích Dagestánu, nemá ponětí ani běžný Rus, natožpak cizinec.
Výchozím bodem pro cestování do horských oblastí Dagestánu může být buď hlavní město Machačkala, nebo město Derbent, ležící v místech, kde výběžky Kavkazu sahají až téměř do Kaspického moře.
Machačkala je dosažitelná letecky, vlakem, autem i dálkovými autobusovými spoji. Derbent má vlakové a autobusové spojení, dosažitelný je rovněž autem. Aktuální stav jízdních řádů je nutné si ověřit a zvláště při cestování autobusem je třeba se obrnit i trpělivostí.
Ačkoli jsem nezaregistroval žádný problém s bezpečností, jistá rizika bych nepodceňoval. Asi 3 dny poté, co jsem jel autobusem do Nalčiku už psala agentura Reuters následující zprávu:
Linkového autobusu se teroristé zmocnili, aby dosáhli propuštění pěti Čečenců vězněných za únos letadla. Vznesli také další požadavky. Chtěli například přistavit vrtulník. Vyhrožovali, že pokud jejich požadavky nebudou do setmění splněny, všech třicet rukojmích popraví, 31. července 2001.
Autor: Reuters
Linkového autobusu se teroristé zmocnili, aby dosáhli propuštění pěti Čečenců vězněných za únos letadla. Vznesli také další požadavky. Chtěli například přistavit vrtulník. Vyhrožovali, že pokud jejich požadavky nebudou do setmění splněny, všech třicet rukojmích popraví, 31. července 2001.
Autor: Reuters
Elitní oddíl ruské policie Alfa vzal útokem autobus, který ráno unesli pročečenští teroristé a který téměř 12 hodin stál na letišti v severokavkazském městě Miněralnyje Vody. Během několikavteřinové akce policisté osvobodili všechny rukojmí a zneškodnili jednoho únosce. Během zásahu byla z místa slyšet střelba a dvě exploze. Vůz byl zahalen dýmem. Zadrženého teroristu policie při zásahu zranila. Raněno je taky několik rukojmích. Většinou je poškrábaly úlomky rozbitého skla.
Mluvčí Federální bezpečnostní služby ve stavropolské oblasti Valerij Kavtosenkov vysvětlil, že policisté útok zahájili odpálením dvou granátů. Detonace teroristy přiměla vyklonit se a zjistit, co se děje. Toho využil policejní ostřelovač a jednoho únosce zastřelil.
Během dne teroristé vznesli další požadavky. Chtěli například přistavit vrtulník. Vyhrožovali, že pokud jejich požadavky nebudou do setmění splněny, všech třicet rukojmích popraví. Dopoledne ruský ministr vnitra Boris Gryzlov teroristy varoval, že na jejich požadavky Rusko v žádném případě nepřistoupí. Původně bylo v plně obsazeném autobuse zhruba čtyřicet lidí. Kolem 13. hodiny místního času teroristé propustili celkem 14 rukojmích, včetně dětí. Zmocněnec Kremlu pro jižní Rusko Viktor Kazancev zdůraznil, že nikdo z rukojmích neopustí autobus dřív, než policisté prověří, zda nemůže mít nějakou spojitost s únosci. Únosci přinutili řidiče autobusu odbočit z trasy a dojet k letišti do severokavkazského města Miněralnyje Vody. Na letišti tu ruské bezpečnostní síly červeno-bílý vůz obklíčily. Jeden z teroristů měl vysílačku, kterou komunikoval s okolím. Zpravodaj televize NTV z místa během dne hlásil, že okna autobusu jsou rozbitá. Dovnitř ale není vidět, byly zatažené závěsy. Útočníci prý byli agresivní, postřelili už řidiče a jednoho cestujícího.
Speciální komando čekalo na rozkaz. Zvláštní oddíl pro boj s terorismem Alfa z Moskvy dorazil na letiště ve městě Miněralnyje Vody už dopoledne. Zástupce Federální bezpečnostní služby Alexandr Zdanovič řekl, že komadno čeká na rozkaz. Vysvětlil, že autobus je obklíčen především proto, aby se k němu nedostali další lidé, jejichž přítomnost by mohla vyřešení situace uškodit.
O incidentu byl informován prezident Vladimir Putin, který je nedaleko místa incidentu v Soči, a premiér Michail Kasjanov.
Informace o únosu se rozcházely Stále není jasné, kolik lidí bylo zajato. Policisté před zásahem spkulovali, že je tam 25 až 35 lidí. Podle původních informací mělo být v autobusu 41 cestujících a dva řidiči. Později se ukázalo, že v autobusu mohlo být v době únosu lidí víc. Většina agentur oznámila, že teroristé chtějí osvobodit pět Čečenců, kteří si odpykávají trest za únos autobusu. Některé agentury dále uvedly, že teroristé požadovali možnost přímého spojení s vedením Ruska v Moskvě. Řekli si také o rozhlasový přijímač a kontrolují informace o vývoji situace. Čečenský prezident popírá, že teroristé jsou Čečenci Rozhlasová stanice Echo Moskvy oslovila představitele čečenského prezidenta Aslana Maschadova Majrbeka Vačagajeva, který řekl, že rozhodně nejde o akci čečenských ozbrojenců. Ti podle něj nepodnikají kroky, které by byly zaměřeny proti ruským civilistům. "Nemám představu, kdo by mohli ti lidé být. Jejich cíle neznáme," uvedl.
Únosy na jihu Ruska bývají připisovány Čečencům.
Stavropolský kraj hraničí s neklidnou oblastí severního Kavkazu, kde ruské ozbrojené síly bojují se separatisty v Čečensku. Právě jim je připisována série únosů na jihu Ruska v devadesátých letech. Nejznámější provedl čečenský vůdce Salman Radujev v roce 1996 v dagestánské obci Pervomajskaja, kde bylo zajato tři tisíce lidí. Další čečenský vůdce Šamil Basajev zajal množství rukojmích o rok dříve v nemocnici ve městě Buďonnovsk.
Mluvčí Federální bezpečnostní služby ve stavropolské oblasti Valerij Kavtosenkov vysvětlil, že policisté útok zahájili odpálením dvou granátů. Detonace teroristy přiměla vyklonit se a zjistit, co se děje. Toho využil policejní ostřelovač a jednoho únosce zastřelil.
Během dne teroristé vznesli další požadavky. Chtěli například přistavit vrtulník. Vyhrožovali, že pokud jejich požadavky nebudou do setmění splněny, všech třicet rukojmích popraví. Dopoledne ruský ministr vnitra Boris Gryzlov teroristy varoval, že na jejich požadavky Rusko v žádném případě nepřistoupí. Původně bylo v plně obsazeném autobuse zhruba čtyřicet lidí. Kolem 13. hodiny místního času teroristé propustili celkem 14 rukojmích, včetně dětí. Zmocněnec Kremlu pro jižní Rusko Viktor Kazancev zdůraznil, že nikdo z rukojmích neopustí autobus dřív, než policisté prověří, zda nemůže mít nějakou spojitost s únosci. Únosci přinutili řidiče autobusu odbočit z trasy a dojet k letišti do severokavkazského města Miněralnyje Vody. Na letišti tu ruské bezpečnostní síly červeno-bílý vůz obklíčily. Jeden z teroristů měl vysílačku, kterou komunikoval s okolím. Zpravodaj televize NTV z místa během dne hlásil, že okna autobusu jsou rozbitá. Dovnitř ale není vidět, byly zatažené závěsy. Útočníci prý byli agresivní, postřelili už řidiče a jednoho cestujícího.
Speciální komando čekalo na rozkaz. Zvláštní oddíl pro boj s terorismem Alfa z Moskvy dorazil na letiště ve městě Miněralnyje Vody už dopoledne. Zástupce Federální bezpečnostní služby Alexandr Zdanovič řekl, že komadno čeká na rozkaz. Vysvětlil, že autobus je obklíčen především proto, aby se k němu nedostali další lidé, jejichž přítomnost by mohla vyřešení situace uškodit.
O incidentu byl informován prezident Vladimir Putin, který je nedaleko místa incidentu v Soči, a premiér Michail Kasjanov.
Informace o únosu se rozcházely Stále není jasné, kolik lidí bylo zajato. Policisté před zásahem spkulovali, že je tam 25 až 35 lidí. Podle původních informací mělo být v autobusu 41 cestujících a dva řidiči. Později se ukázalo, že v autobusu mohlo být v době únosu lidí víc. Většina agentur oznámila, že teroristé chtějí osvobodit pět Čečenců, kteří si odpykávají trest za únos autobusu. Některé agentury dále uvedly, že teroristé požadovali možnost přímého spojení s vedením Ruska v Moskvě. Řekli si také o rozhlasový přijímač a kontrolují informace o vývoji situace. Čečenský prezident popírá, že teroristé jsou Čečenci Rozhlasová stanice Echo Moskvy oslovila představitele čečenského prezidenta Aslana Maschadova Majrbeka Vačagajeva, který řekl, že rozhodně nejde o akci čečenských ozbrojenců. Ti podle něj nepodnikají kroky, které by byly zaměřeny proti ruským civilistům. "Nemám představu, kdo by mohli ti lidé být. Jejich cíle neznáme," uvedl.
Únosy na jihu Ruska bývají připisovány Čečencům.
Stavropolský kraj hraničí s neklidnou oblastí severního Kavkazu, kde ruské ozbrojené síly bojují se separatisty v Čečensku. Právě jim je připisována série únosů na jihu Ruska v devadesátých letech. Nejznámější provedl čečenský vůdce Salman Radujev v roce 1996 v dagestánské obci Pervomajskaja, kde bylo zajato tři tisíce lidí. Další čečenský vůdce Šamil Basajev zajal množství rukojmích o rok dříve v nemocnici ve městě Buďonnovsk.
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl" • All Rights reserved • E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz