Šumava, cestování, Otava, vodáctví

     (kolem roku 1999) Život je plný paradoxů.....

     Zatímco minulé pondělí jsem se koupal pod Pálavskými vrchy, toto pondělí jsme se brodily pozůstatky zimy - sněhem. Na Šumavě bylo až atypicky krásné počasí, vždyť za celou dobu nezapršelo, teplota v noci neklesla pod bod mrazu ( průměrná celoroční teplota je tam 3,8 stupňů pana Celsia a bylo nádherně jasno! Řeky měly plná koryta a všude se probouzela první jarní příroda. Slunce svítilo, a tak jsme (samozřejmě) chodily jen v kraťasech, a bylo příjemně chladno od ještě zbývajícího a tajícího sněhu. Třeba na takovém pramenu Vltavy byly ještě dvoumetrové bariéry, na Modravě už květly první kytky a na Poledníku souvislá vrstva sněhu...

     Bylo to jako ve Švýcarsku, jen několikanásobně levnější a "lehčí". Nerad bych křivdil ostatním víkendům, ale nyní mám pocit, že tento je Number 1. Kolega pořád říkal, že mu to připomíná Laponsko, nebo Karélii a pokud ano - příští rok jedu tam.... nebo opět do Šumavské karélie??..

     V pátek jsem vyjel hned po práci... Už od oběda jsem byl netrpělivý ( podle "Mladý a neklidný" /mírně pozměněno../), ale vydržel jsem to a v 15:00 vyrazil. Nechal jsem si poradit a jel jsem po dálnici na Humpolec a pak Pelhřimov, Tábor, Písek, Strakonice (nepotkal jsem ani jednoho dudáka) Horažďovice a Sušice. Potom už jen Podél Otavy do Rejštejna, kde jsem cestou minul hrad Rábí. Za 3,5 hodiny jsem byl na Šumavě a mohl se kochat krásou a divokostí Otavy a pohostinností místní vodácké restaurace.. Seděly jsme a plkaly, trošku se popilo, trošku pojedlo a šlo se spát.. Ráno jsme vstali, úplně ready, bez jakékoli známky únavy či stresu (ve všední dny s tím mám problémy) a šly si pro věci do auta. Kolega se zastavil u děvčat vybalujících vodácké potřeby s netradiční otázkou, která lepé děvy vyvedla trochu z rovnováhy: "Jste CVOCI?" Děvčata se pochichtávala, a velmi skromně podotkla, že ano.. Já jsem se do toho hned vložil s komentářem, že na takovou otázku se velmi těžko odpovídá... a rozvinul se zajímavý rozhovor.. ( CVOK je vodácká cestovní kancelář - pozn. autora ) Výsledkem byla taková vzájemná důvěra, že jsem jedné z přítomných slečen (té sympatičtější) svěřil klíče od auta...., abych je neutopil! Později se ukázalo, že byla neškodná - neměla řidičák a vztah k hromadám plechu..
Druhá však ano. Byla to dobrá volba..
     Oblékly jsme si neoprény (voda měla tak 6 stupňů) a vesty, nasadily "blembáky" (helma - pozn. autora) a vyrazily na raft. Jely jsme úsek od "Čenkárny" do Radošovského kempu, což je asi 5 km. Bylo to dobrý, ale nebylo to úplně ono... Myslel jsem, že to bude víc adrenalinu.. Ten byl, ale pouze ze studené vody, která na mně neustále cákala. Promrzlí, jako drozdi (komentář mého spolujezdce) jsme se vysoukaly z oblečení, vrátily materiál a začaly balit na přesun na Modravu. Ještě jsme podívali, jak to jde "profesionálům" a hurá do hor...
P.S. příště to chce Soču ! - Otava je prd..

     Dorazili jsme na Modravu (asi 15 km) a byla to bomba! Některé věci nejde popsat, to se musí vidět. Předtím jsme se občerstvili v místním pohostinství "Zlátá stezka". Nějaké to pivko a jídlo. Ale, že bylo dobré a bylo toho dost. Sbalili jsme si bágly a vyrazili do hor. Ten den jsme v pohodě ušli ještě 17 km, po červené k pramenům Vltavy a dále do Kvildy, kde jsme to za dědinou zapíchli a jali se rozdělávat stan.. Ráno jsme vstali brzy, a opět obdivuhodně svěží a pokračovali přes Jezerní slatě, Horskou Kvildu, Antýgl, zpět do Modravy. Sbíhali jsme se jako zvěř ke korytu.. (Přece nebudem vařit, když to neumíme, ne?) A zase jsme se nezklamali! Bylo to famózní stejně jako příroda tohoto dne... Poklábosily jsme s personálem a kolega si všiml jednoho svého známého ze školy... Už se neviděli XX let a potřebovali si povykládat o složení strusky skla.. Chvilku jsem se snažil sledovat hovor, ale pak jsem nahodil tupý výraz totálního blba, protože jsem vůbec nerozuměl o čem je řeč..
Ale pivko bylo dobré..
     Ten den jsme se seznámili s celým personálem (včetně kuchyně) a všemi hosty restaurace... (nebylo jich mnoho). Ten den jsme změnili plán, a byly ukecáni, a pozváni k ohni na pálení čarodějnic.. Zpívalo se, pilo se a v pokročilejších hodinách někdo navrhl, kterou že to upálíme.. (já to fakt nebyl) Vzhledem k tomu, že jsme demokrati, nechali jsme to na děvčatech, ať sami vyberou ze svého středu.. Tady se jejich hašteřivé povahy obdivuhodně semkly, a byly jednotné.. (velmi vzácný přírodní úkaz - k vidění jednou za 100 000 tisíc let)
Ten den jsme žádnou čarodejnici neupálili... Škoda..
Kolem 01:00 jsme se odebrali do přilehlých lesů spát.... Ráno nás očuchával (ještě, že pouze jenom to) místní psík a my vyrazily opět do přírody. Věci jsme už nechali v autě a šli jen tak na volno, podívat se na slatě a horskou bystřinu...
Pohledy, že kdyby to někdo namaloval, řekl bych si:"To je kýč!", ale toho bylo skutečné..! Odpoledne jsme se ještě stavili na poslední oběd s tím, že se v poklidu najíme a vyrazíme. "Člověk míní, život mění", nebo jak to je. Najednou se ke mně připlížila fešná děvčata s tím, že je dnes 1.května a že by ráda polibek, aby neuschla. Přiznám se, vyvedlo mne to trochu z míry - ještě nikdy se mi něco takového nestalo - ale zachoval jsem klid a sehrál výstup s takovou bravurou, že to pro změnu vyvedlo z míry kolegu. Poodběhli jsme asi 30 metrů od hospody, kde se dívky příkladně seřadily a já je postupně uchránil před děsivým osudem smrti seschnutím, a to všechny tři. (ach… bylo to krásné a poetické odpoledne) Děvčata odběhla zpátky ke své práci a já za nezměrné závisti a veselí přítomných hostů zasedl k obědu a v "klidu" ho dojedl. Kolega byl ještě dlouho zmaten a vykládal něco jako Di-gollo, nebo tak nějak, ale já jsem tomu samozřejmě vůbec nerozumněl.
Asi měl na mysli nějakého význačného objevitele technologie tavení skla.

A hurá domů, tento víkend se opravdu vydařil……

Cestopisy

Cestopisy, Fotogalerie

LITERATURA - POEZIE, PRÓZA, CESTOPISY

Šumava je překrásný kus země, plný překvapení....