|
[ Home ] [ Up ]
1964 /ZIMA/
---------------------------
Vesele zvoní tramvaje
to jak se na náměstí
můj smutek vdává s večerem
a táhlý vermut stmívání
dolévá město až k okraji oken
Uložte prosím staré dopisy
/také ty úplně nejmladší/
růže z tanečních a kondomy z Tuzexu
předposlední splátku
a první nevěru
uložte prosím svá /úplně "jako nová"/ srdce
ke spánku prospěšnému
vám i společnosti
odložte prosím všechny své dobré úmysly
a popřejte .
pět minut ticha
starému zpěvu posvícenských nocí
Když jsem šel od vás byl překrásnej čas
trubači troubili
a padaly hvězdy
/též na doplňkovou půjčku/
uložte svoje ach
předobré úmysly
zítra je budete mít
jako byste je našli
.....
Voda načichlá nikotinem
Duše načichlé Ginsbergem
ale hlavy a myšlenky pronikavě
zavánějí gulmou
Předevčírem, když jsem naposledy spal
viděl jsem Panenku Marii krásnou
v září modrejch a zlatejch neonů Betlémskejch
stopovat kadilak s diplomatickou značkou
a v mokrým písku koledoval džez
svých dvanáct taktů k poctě toho hocha
kterej už jednou hergot musí přijít
si zadžemovat do tohodle světa
a kterej prej /!/ pak všecky naše sraby
tu džentlmensky vodehraje za nás..
POTOM A TEĎ A POTOM
----------------------
Kde všude leží trosky našich dětí??????????????
vlažné jak tichý průvan v nasycených hlavách
zažloutlé v hebkosti
prastarého hedvábí jakubských jablek a laciného vermutu.
řezaného chlorovou vodou velkoměsta
Kde všude leží trosky našich dětí
vlažné
a zažloutlé
a třaslavé
jak archandělské gesto
kterým je ze sebe vyháníme
na věčnost nebo na nikdy
Ano náš bílý a zelený a žlutý pláč
vyhnán řve žízní v poušti lajntuchů
a my až po krk ve zpocené kůži
lapáme ze vzduchu tu vůni začínajícího
hnití
které provází
naši zdvojenou samotu
ZIMNÍ SONET
----------------------------
V přeplněném popelníku
ukolébán ve spaní
pár tvých slov
na která už si nevzpomínáš.
Opilost z mrazu a skřípající
tmy někde pod Petřínem
popraskané hvězdy přecházející
v zeleny smutek bachovských klarin.
Pomníky velkohubých lásek
scházejí na souchotě času
V popelníku přede mnou
oddychování
bílých králíčku s očima červenýma
kouřem a mládím
BLUES O DLOUHÝCH SCHODECH
--------------------------------
Mezi nebem a zemí
na schodišti
s nouzovým osvětlením
kde nelze zůstat sám
v chromatice stupnic
v tyátru poučitých not
v rozhledu od stěny ke stěně
v strohosti skládacích dlah
bez kouska citu
Opojen životem
nohama lehce do rytmu
do rytmu blues o dlouhých schodech
stoupám do oblak
bez moudrých slov
i silných výrazů
bez ladných pohybů baletek
bez miloučkých hraček
Zpívám blues
o náhrobních kamenech
o dlouhých schodech
prokletých všemi stěhováky světa
když supěli
když stěhovali piáno do desátýho patra
když nadávali
třeba ....
nebo ....
když to byli lidi bez kouska citu
DNES JE TO ROK
----------------------------
Den zapad do roka jak dukát do fontány
a slunce za obzor inkoustem malovaný
zapadlo do ticha Jen hvězdy bílé vrány
krákají nad obilím něžné a horké hrany
Myslím teď na Prahu Na roztřesené jíní
luceren na měsíc horečně žlutý
Tak jako loni my dneska se loučí jiní
Za rok ti pošlu lístek: - "Přijď! Večer u Reduty"
Bude to jako dnes /A nebo loni/
Kdekdo se usměje zamává na rekruty
Kleknu si na dlažbu a sáhnu si jak voní
Čas není vlastně zlí Je přísný spíš než krutý
Noc padne do roka jak dukát do fontány
A najdeš ve schránce můj lísteček načmáraný
PÁR TÓNŮ
-------------------
Ztracený v mrtvém moři
asfaltu a sektorového štěstí.
brouzdáš se velebností Václaváku
a tma je něžná a sladká
a šišlavá
jak párek teplejch
Několik regimentů samozvaných
prokurátorů v šestistupech
dupe tvou hlavou
Vzorný předpisový krok
Vzorné předpisové mozky
žádající přiznání
úplné veřejné a předpisové.
A ty jim utíkáš
anonymním krokem flákače
a nikdo z kolemjdoucích neví kolikátá je to alej
kolikátý večer a země kterou utíkáš
V anonymitě flákače
utahaný a zmatený
až do té chvíle
než v zastrčené ulici vykřikne z okna
těch pár tónů, které přebývají
Může to být
bluesový mišuňk rumu a deště
lidovka o zarostlé cestě a jeřabinách
trombony pana kapelníka Beethovena flekující
osud
Na tom nezáleží. Zastavíš se
a prokurátoři zaplňují ulici
rozkročení sebejistí slintající
s dojímavým úsměvem který vše chápe
zatím co ty říkáš že teda jo
že tu holku máš rád ale ať ti
dají pokoj!
Ale tím jsi učinil přiznání
úplné a veřejné
a namísto soudců se za tebou rozbíhají
jiní
Anonymita flákače
už ti nepomůže Utahaný a zmatený
zády k oknu z kterého pořád padá
těch pár tonů, které přebývají
snažíš se.. Zelenáč v
pistolnickém městě
A tu přibíhá první s balíkem dopisů od ní
a ty vzpomínáš na ty dva dny kdy jsi četl
od a až do zet telefonní seznam aby ses dozvěděl
jak se jmenuje a kde bydlí
Přibíhá druhý a ukazuje knihu kterou mu dala
k Vánocům a znovu je Štědrý den a ty jsi úplně sám
na celé koleji s balíčkem tabáku
odlívkou špiritusu a rabijátským smutkem Majakovského
Přibíhá další s cucflekem na krku
a ty myslíš na její slzy ve vystydlém zaprášeném parku
a jak se ti konečně povedlo
aspoň jednou zahrát to sólo v od James Inphirmary pořádně,
a jak jsi poprvé viděl
ten krásně žlutý obraz od Veneziana
A další vytahují z kapes
její prádlo a pikantně vypráví
a ty znovu jedeš v kodrcavé tramvaji na Spořilov
s půllitrem rumu a malou deskou Milese Davise a moc se bojíš,
abys ji nerozbil
a znovu stojíš
po bůhvíjakém kolikátém zbytečném flámu
před výkladní skříní a obdivuješ
ten krásně žlutý obraz od Veneziana
a někdo ti říká
"Mladej, seš stejně trhlej..."
Ano přibíhají
pořád další a další neboť ses přiznal,
a teď si to musíš zodpovědět proti všem,
kteří přijdou a mohou přijít.
A tento bijící se v prsa a v pleš
pugétem stovek a dekretů. /Ejhle ! Pravověrný ! /
křičí: "Mladíku, život se točí jako kolotoč!
Uhněte! Dokud je čas!"
A ty říkáš Ano točí se to jako kolotoč.
Zase je říjen koupím si tři lampióny
a večer zamknu a budu si na nich přehrávat
ten žlutý renezanční obraz
A rok se otáčí jak kolotoč
Hulánské koně srpna Eroplán
a babím létem natupírovaná
Ofélie v březnovém blátě pokašlávající
labutě listopadu
Rok se otáčí jako kolotoč
a flašinet vrže unizono s tebou
těch pár tónů, které přebývají.
Beethovena verbuňk nebo blues.
Rok se otáčí,
stojíš v té ulici sám
proti všem, kteří mohou přijít
a do chraptění flašinetu
slyšíš odněkud z přízemí
věží a luceren žensky hlas
jak volá: "Zastavte principále, zastavte
Toho člověka u střelnice odněkud znám"..
[ Home ] [ Up ]
A NA MÍSTĚ OLTÁŘE BUDE TELEFON
----------------------------------
Tak. tady na Karláku před výkladní skříní
se sedmi francouzskými koňaky
a duchem elektronického Budhy v prosincovém vzduchu
Dívka která si myje vlasy
na druhém konci telefonního drátu
a moje hladová slova
bezmovně chrastí membránou
Kdykoli po těch letech
zvedneš telefon s neznámým hlasem
znovu proklopýtají noblesním pokojem
zmuchlané verše našich čtyř očí
dohromady. Kdykoli od té doby
v každé telefonní budce pára
z heřmánku a z tvých rukou
Tramvaj plná myší a vykrmených citů.'
a já fakt nevím kdy jede
poslední vlak do Mammelu zrovna tak jako nevím
jak se řekne " Budu tě čekat "
v minulém čase
Sedmset třicet šest kroků k výkladní skříni "
Škubavé neony lásky v rozhovorech které míjím.
dech zamrzající s pitomostí hrdinů
na skleněných dveřích tvé nepřítomnosti
kytice kouře v zubech gotických oken
rekviem za smutné něžnosti fialově dohořívající
ve schnoucích vlasech
Fakt
nemám ponětí kdy jede poslední vlak
do Mammelu Panty
hodiny staletím nemazané vržou tmou
A postavíme tady skvostnou hospodu
kde možno kdykoli se potkat
S nepřetržitým provozem
Na stěnách sekyry
po všech švorcových láskách
Nad vchodem malovaný štít
" U sedmi Luartellů
před řetězem
na začátku
mostu !"
VOJENSKÁ NEMOCNICE
---------------------------------------
Poledne
v bílém tichu drnčí
bachovské cemballo
na skřipci tranzistoru
Čekáte zbytečně
Tady se neumírá
s pompézní tragikou gigantických pláten
Ne
Žádné průstřely plic žádné efekty
s láskou
s jedy
žádné vůně smrti vlahé a tajemné
Jen lípy pod okny
a jód na zdi
"ELEKTROČAS"
s tupou objektivitou strojů
odklepává minuty A slunce uhřáté
dopoledním shonem
zapadá /jen tak na chvíli/
za hlavu mého souseda
do trubic transfuzního aparátu
Uniformy se odevzdávají
v přízemí
Tady
je cukrovka kýla rakovina infarkt
zimnice
a lidé
nervózní
ze všech mrazů dešťů cvičení poplachů a schůzí
kterých se zúčastnili aby patetické
umírání hrdinů
se stalo zbytečným
Ne žádné efekty
žádny bengál a zvonivý smutek
jen šedivý kapitán se k večeru
probere z bezvědomí
Bachova gavota v bílém poledním tichu
zelené oči dívky kterou jsem potkal
kousek pod nemocnicí
a čas
s přesností, stroje odkapávající
z transfuzního aparátu
který zítra touto dobou bude stát
i u mé hlavy..
JAM SESSION S FRANTIŠKEM GELLNEREM
--------------------------------------
Prstem ój prstíčkem ocelokamenou touhu
doubají rajcovně bujaří bohatýři
Den zašel za Petřín kde upad do dluhů
Madona šišlala a byli na ni štyří
CO DÁME NÁRODŮM /v podpisech kašlou křížky/
Promiňte laskavě-nebyl ten Šejkspír žid?
Glóryja Pánové Gloryja Bílé myšky
a vzadu v lokále tichounce budem pít
Na nebi frigidní Venuše hledá práci
Krev zlevnila jak Hlad A ti co plavali v ní
na housle z holubic rozverně začli hrát
Když to žádná doba to i hnůj prý vykrvácí
Má lásko dubnová hle "prvosenky pivní"
a na jejich vadnutí nebudem spolu spát.
....
A kdybych měl umřít
chci hvězdy na rakev
a trochu hnědé hlíny
hřejive jako krev
na hřbitově ať hrají
houslovou sonátu
v které zní mořské mušle
a slunce pasátů
Tomu kdo bude plakat
maličký kapesník
s mým monogramem dejte
Je to jak památník
Připijte na mé zdraví
nebožtík píval rád
a teď už nechuraví
už nebude mít hlad
Připijte na mé kosti
ať mohou dobře spát
Věřte mi je to k zlosti
teď v létě umírat.
VZPOMNĚL JSEM SI NA TVÉ RUCE
------------------------------------------------
Když jsme procházeli údolím
kde bíle kvetly třešně a voda v potoce
byla ledová a pokřikovala
na vojáky /jak bývá zvykem/
a prach stoupal do očí a do bílých větví
a vlhnul na rtech
vzpomněl jsem si na tvé ruce
Když jsme večer na okraji lesa
shodili torny a začali nadávat
na vojnu a hlad
v teplém modrém vzduchu toho dne na počátku jara
vzpomněl jsem si na hladovost velkých lásek
Pak byla noc
na nebi plakaly
rakety
vlasatice
Zeleně a rudě
A my jsme běželi a padali a vstávali
pořád kupředu
tím karnevalovým lesem
a najednou se mi chtělo zůstat tak ležet napořád
a nedýchat
nic
než tu mokrou vůni letošní trávy květin a brouků
narozených včera k večeru
všech těch prostých a zázračných věcí
které tě tolik připomínají
Pak jsem se zvedl ještě jednou
[ Home ] [ Up ]
|