Pohledy
Toulky
Zajímavé akce
Krajina kolem Valtic a Lednice má nenapodobitelné kouzlo. Přírodní scenérie
lužního lesa s exotickými stromy a intenzivně využívanou zemědělskou krajinou
přecházejí v parky lednického a valtického zámku. Ty jsou doplněny řadou
romantických, klasicistních a empírových staveb, jež na obou lichtenštejnských
panstvích vznikaly od devadesátých let 18. až do poloviny 19. století pod vedením
knížecích správců, architektů a sochařů Josefa Kornhäusela, Josefa Hardmutha,
Josefa Kliebera, Jana Karla Engela, Jiřího Wingelmüllera, Jana Heidricha a dalších.
Vznikl tak pozoruhodný urbanistický celek, který v sobě sloučil estetické prvky
uměle vytvářené krajiny s přirozenou krajinou zemědělskou, jehož hodnoty
vyjádřilo i prohlášení celého areálu mezi Lednicí a Valticemi v roce 1992 za
památkovou zónu a zámky ve Valticích a Lednici s bezprostředním okolím v roce 1995
za národní kulturní památku.
Stavební činnost ve Valticích a Lednici, případně v jejich
okolí, byla neodmyslitelně doplňována i cílenými zásahy do krajiny. Byly již
zmíněny počátky obou zámeckých parků a umělé zalesňování krajiny mezi
Valticemi a Břeclaví, která byla nevhodná pro zemědělskou výrobu. Lichtenštejnové
však prováděli i rozsáhlé meliorační práce v krajině stíhané častými
záplavami na dolním toku řeky Dyje. Lužní les byl protkán důmyslnou soustavou
odvodňovacích kanálů, které dokázaly jarní i letní záplavové vlny bez větších
škod během několika dnů odvést. Při zakládání lesních komplexů i zámeckých
parků byly od počátku 19. století vysazovány i rychle rostoucí cizokrajné dřeviny,
jako topoly, ořešáky, platany a koňské kaštany i další dendrologické
zajímavosti. Celý areál si vysloužil již v minulosti název
„Perla jižní Moravy". Návštěvník, který vnímavě projde tento kraj, jistě
dá našim předkům za pravdu.