Historie Jižní Moravy
Příroda, Historie, Cestování, Fotogalerie
ODKAZY
JIŽNÍ MORAVA - HISTORIE - BŘECLAVSKO A OKOLÍ
Zámek v Lednici, rozložený uprostřed romantické scenérie jihomoravských lužních lesů a rybníků na pravém břehu řeky Dyje, je jedním z nejznámějších zámků v Čechách a na Moravě. Ves Lednice se poprvé připomíná v r. 1222, kdy ji spravovali místní vladykové Adamar a Lipert z Lednice. Ti si tu brzy poté vybudovali tvrz, která měla střežit významný přechod při řece Dyji na cestě spojující sever s jihem. V držení rodu z Lednice nezůstala tvrz dlouho; jako další vlastník se připomíná rod Sirotků, z nichž Ortlín Sirotek postoupil v r. 1322 tvrz s dvorem Janu z Lichtenštejna. V držení Lichtenštejnů zůstala Lednice - s krátkou přestávkou v l. 1571-1576 - až do r. 1945, zpočátku jako léno (1322-1582), později jako vlastnictví. Stala se střediskem lednického panství, které spolu s Valticemi a Břeclaví tvořilo komplex lichtenštejnských držav na jižní Moravě.
Po česko-uherských válkách v druhé polovině 15. století byla jižní Morava částečně vylidněna. Nastupující režijní hospodářství přispělo ke generální přeměně kraje kolem Lednice vybudováním soustavy lednicko-hlohoveckých rybníků. Kolem Zámeckého, Prostředního, Mlýnského a Hlohoveckého rybníka byl vytvořen přírodně krajinářský komplex, stavebně koncipovaný v dalších staletích, který nemá v tomto směru v našich zemích obdoby a řadí se k nejvýznamnějším Lednický zámek - pohled z francouské zahradyumělecko-krajinářským územím v Evropě vůbec.
Před r. 1585 přebudoval Hartman z Lichtenštejna starou tvrz v renesanční zámek, protože v r. 1587 - po jeho smrti - se zdůrazňuje, že zámek je v dobrém stavu. Lednický zámek, který Lichtenštejnové od počátku 17. století budovali jako svou rezidenci, měl reprezentovat i tehdejšího představitele rodu Karla z Lichtenštejna, jehož politické kariéře se mělo vše podřídit. Proto také přestoupil ke katolictví a stal se i předním stoupencem pozdějšího císaře Matyáše. Za jeho oddanost, oblibu i finanční výpomoc mu byl udělen titul knížete, jehož směl od té doby užívat nejstarší člen rodu. V r. 1614 získal i opavské knížectví. Po bělohorské tragédii mu byla svěřena správa Čech s úkolem potrestat účastníky odboje, vojensky zemi okupovat a rekatolizovat. Jako místodržitel se stal faktickým pánem Čech a při výkonu své mód se značně obohatil nejen finančními transakcemi, ale i levným nákupem zkonfiskovaných panství, která připojil k lichtenštejnskému dominiu. To se již dříve rozšířilo jeho sňatkem s Annou Marií z Boskovic i sňatkem jeho bratra Maxmiliána s její sestrou Kateřinou o Boskovice, Černou Horu, Bučovice, Plumlov a Prostějov.
Vlastním budovatelem Lednice a lednického areálu se však stal jeho syn Karel Eusebius, který se usídlil v blízkých Valticích a celý svůj život (f 1684) věnoval rozsáhlým úpravám lednicko-valtického panství. V Lednici vyrostl rozsáhlý komplex zámku i hospodářských budov. Dochované účty ukazují, že Karel Eusebius se snažil povolat do Lednice významné umělce. Tak například v r. 1632 vyplatil značné částky štukatéru Bernardu Bianchimu. Z účtů téhož roku je patrné, že současně budoval i lednický park, v němž dvorní kameník Petr Materna zhotovil větší počet kašen a stavitel Petr Tencalla měl vypracovat návrhy na zřízení šesti dalších. V r. 1635 byla k výzdobě parku vystavěna osmiboká kašna s vodotryskem od Wolfa Grubera. Současně se Karel Eusebius postaral i o vybudování oranžérie, předchůdkyně dnešního proslulého lednického skleníku. Lednický zámek měl být honosným sídlem, které by zpříjemňovalo život šlechtické společnosti. Proslulý architekt Jan Bernard Fischer z Eriachu se podílel na projektu zámecké jízdárny a stájí a snad také on a po něm od r. 1690 Domenico Martinelli podstatně zasáhli do charakteristických úprav stavby. Tak vznikl barokní zámek s jízdárnou i rozsáhlou zahradou.
Altán v lednickém parkuRovněž 18. století vtisklo lednickému areálu charakteristické rysy. Již v r. 1715 vybudovali Lichtenštejnové uprostřed lednicko-hlohoveckých rybníků lednicko-valtickou alej, která spojila obě panská sídla. Lednici a Valtice. V r. 1717 byl u zámecké rezidence zřízen nový, 180 m dlouhý rybník. V druhé polovině 18. století byl zbourán dosavadní, gotický kostel, čímž byly dány předpoklady k nové, klasicistní přestavbě části zámku v l. 1766-1772. Zámek se rozšířil o druhé nádvoří tím, že přibyla dvě jižní křídla a na místě zbořeného kostela byl vystavěn farní kostel sv. Jakuba a proti němu obytné křídlo. Mezi zámkem a jízdárnou vznikl čestný dvůr, který se zachoval dodnes.
Koncem 18. a počátkem 19. století byl přebudován a rozšířen i zámecký park. Dominoval svou úpravou ve tvaru hvězdy a udivoval řadou romantických objektů v osách průhledů, jako například Hardtmuthovým minaretem z l. 1797-1802 nebo řadou neobvyklých zámečků (umělá zřícenina Janova hradu z r. 1807, Apollónův chrám z r. 1817, Tři Gráde z r. 1825, Hraniční zámek z r. 1816, Rybniční zámek z r. 1816 a četné jiné). V l. 1805-1811 přeměnil architekt Fanti klasicistní park v romantický tím, že vybudoval zámecký rybník s 15 ostrovy.
K posledním velkým stavebním úpravám lednického zámku došlo v minulém století. V r. 1815 architekt Josef Kornhäusel nejprve přestavěl v empirovém slohu zahradní křídlo zámku a v l. 1843-1845 byl postaven na východní straně zámecké budovy skleník, který podle vzoru londýnské zimní zahrady projektoval Angličan Devien. Vstupní prostor a spojení mezi skleníkem a zámkem tvořil květinový sál. Za ním se rozprostírala kruhová jídelna, z níž se napravo vcházelo do velkého kulečníkového sálu a nalevo do hudebního sálu. Květinový sál se při různých příležitostech upravoval a měnil v zámecké divadlo, které se těšilo značné popularitě, protože zde hráli významní umělci z blízké Vídně.
V l. 1846-1858 byla uskutečněna přestavba interiérů i exteriérů lednického zámku v tehdy módním slohu anglické novogotiky. Plány vypracoval mladý vídeňský architekt Jiří Wingelmüller, kterého po jeho předčasné smrti vystřídal od r. 1848 jeho asistent Jan Heidrich. Úpravou vznikl komplex budov o osmi křídlech se čtyřmi dvory, dvěma věžemi, barokní jízdárnou po levé straně a skleníkem zasazeným do rámce parku. Mezi zámkem a tzv. kuchyňským křídlem vzniklo spojovací křídlo s vedlejším schodištěm. Přebudován byl i kostel sv. Jakuba, bylo prodlouženo kněžiště, přistavěny dvě věže a otevřena předsíň. Hlavní oltář je dílem Františka Ittenbacha a kazatelna Františka Reidengera. Také interiéry dostaly novogotickou úpravu. V knihovně se dochovaly původní skříně ze 17. století; charakteristické jsou samonosné točité schody, vzácný reliéf stromu života ze slonové kosti, udivují i kazetové stropy v jídelním a tanečním sále a část mobiliáře. V tanečním sále je velký obraz J. Schlössera Perseus a Andromeda. V traktu dnešního zemědělského muzea byly umístěny ložnice s budoáry, pracovny, šatny, koupelny a salóny pro snídaně.Novým úpravám zámku bylo nutno přizpůsobit i okolí. Park byl rozšířen na jih přes zámecké i obecní pozemky, byl zbourán hospodářský dvůr, za své vzala i dosavadní lednická radnice, v r. 1880 byly vykoupeny usedlosti v Dlouhé ulici. Proto byla dosavadní silnice přeložena dále na jih, přemístěno náměstí a vybudována dnešní radnice. Na takto získaném prostoru byl zřízen anglický park a francouzská zahrada. Současně architekt Karel Weinbrenner předložil návrhy na vybudování fary, kaplanky, dnešního hostince, hospodářských stavení i bytů pro zaměstnance; v r. 1900 k nim přibyla ještě kašna na náměstí.
Lednický zámek se řadí k nejvýznamnějším projevům vrcholného romantismu na území našeho státu. Jiří Wingelmüller zde uplatnil výsledky svého studia ve Francii i ve Skotsku a veškeré praktické zkušenosti. Podařilo se mu vytvořit mimořádně cenný projekt a soustředit kolem sebe řadu umělců a řemeslníků, kteří dovedli jeho plány a myšlenky přeměnit ve skutek.
V r. 1945 se stal zámek a celý lednický areál národním majetkem a je spravován Krajským střediskem státní památkové péče v Brně. Ošetřování skleníku, péče o park a část vedlejších traktů byla svěřena zahradnické katedře Vysoké školy zemědělské v Brně. V patrech hlavní zámecké budovy je umístěno muzeum myslivosti. Rozsáhlý lednický park, který přechází ve volnou upravenou krajinu, je nazýván „zahradou Evropy". Přitažlivost celého areálu zvyšují lednické rybníky, jež se staly ideálním hnízdištěm vodního ptactva a byly zařazeny do systému mezinárodních ornitologických rezervací.
Lednický zámek a její okolí
(12 km východně od Mikulova)
Na místě staré oranžérie, do níž bylo pres zimní období ukládáno na 3000 citroníků a pomerančovníků zdobících zámecky park, vystavěl v letech 1843-1845 anglický architekt Peter Hubert Desvignes podle vzoru londýnského zimního skleníku novy skleník, dlouhý 92 m, široký 13 m a vysoký 10 m, jako první svého druhu v Rakousku. Železná konstrukce, kterou vyrobila firma bratří Kleinů ze Sobotína na severní Moravě, je kryta skleněnými šupinovými taškami. Ve skleníku je dnes pěstováno na 250 druhů tropických a subtropických rostlin. Počátky lednického zámeckého parku jsou spojeny s renesanční vývojovou fází zámku. Od třicátých let 17. století byla renesanční zahrada postupně barokizována v duchu francouzských parků s geometrickým členěním záhonů. Od konce 18. století v souvislosti s nástupem nového myšlenkového a uměleckého chápání světa došlo k postupné přeměně francouzského parku v rozsáhlý park anglicky, jehož novou podobu umožnily i rozsáhlé terénní a meliorační úpravy krajiny v blízkosti zámku. Park byl protkán alejemi směrujícími ke klasicistním, empírovým a romantickým saletům rozesetým v krajině. V bezprostřední blízkosti zámeckých objektů je dochována geometrická stylizace záhonů, doplněná Skleník - Lednice kašnou a radou kamenných váz a plastik pocházejících většinou z 18.-19. století, majících nezřídka alegorický význam, jako např. plastika ženy s rozvinutými plány, kružidlem a úhelníkem, která symbolizuje stavitelské umění. Lednicko-zámecký park patří dnes k nejvýznamnějším dochovaným parkům ve střední Evropě. Jeho dendrologické a botanické bohatství je mimořádné, neboť zde byly záměrně prováděny výsadby domácích i exotických dřevin několika stovek rostlinných druhů s převážně okrasným charakterem. Ve druhé půli 19. století byl knížecím zahradníkem a od roku 1889 pro své zásluhy o parkové úpravy ředitelem zahrad Wilheim Lauche, který v roce 1895 založil v Lednici zahradnickou školu, předchůdkyni vysokého zemědělského školství v tomto jihomoravském městečku.
Lednický zámek, orangérie
(skleník)
Podle návrhu Josefa Hardmutha byla v roce 1807 postavena jednopatrová zřícenina hradu se čtyřmi nárožními pobořenými věžemi, pojmenovaná po knížeti Janu I. Janohrad. V průčelním traktu v prvním patře je velký rytířsky sál. Nádvoří čtvercového půdorysu, které je v nárožích zpevněno pobořenými věžicemi, je obehnáno vysokými hradbami seJanohrad střílnami a se zbytky cimbuří a ochozem neseným krákorci. Romantická napodobenina středověkého hradu měla v přízemí psince a stáje pro koně používané při knížecích lovech. Dnes slouží také jako obřadní síň k uzavírání sňatků Městskému úřadu Podivín. Z původní výzdoby se zachovalo pouhé torzo. Reprezentuje jí zde řezbářská práce zpodobňující sv. Huberta.
Lednice - Janohrad
Lednice - Minaret
Výrazem romantismu, který do krajiny přinášel orientální architektury, je stavba minaretu v zámeckém parku. Byl vystavěn za vlády Aloise Josefa I. z Lichtenštejna vletech 1797-1802 podle návrhu architekta Josefa Hardmutha. Jeho výstavba byla provázena velkými problémy zejménaMinaret - zima při založení stavby v bažinatém terénu. Proto muselo byt podloží zpevněno 500 dubovými piloty, na kterých byla teprve stavba založena. Dvanáct mohutných sloupů, tvořících v přízemí ochoz, nese v prvním podlaží osm salonků zdobených orientálními arabeskami v maurském stylu. Nad nimi se tyčí štíhlá jehla věze minaretu se třemi ochozy, ukončená typickým arabským půlměsícem. Výška stavby činí 59,39 m a na svrchní ochoz, z něhož je vidět do širokého okolí zámku na rozsáhlé lužní lesy podél řeky Dyje, vedou 302 schody. Kolísající hladina spodní vody je v současnosti příčinou vážných statických poruch, projevujících se trhlinami ve zdivu.
Lednice - Apollónův chrám
Jižně od Mlýnského rybníka na pahorku, 2,5 km východně od Lednice, na pravém břehu Lednického rybníka se v zeleni stromů tyčí zámek v podobě empírového Apollónova chrámku. Byl postaven v 1817-1819 vídeňským architektem Josefem Kornhäuselem (1782 -1860), nástupcem Hardtmuthovým v úřadě lednického stavebního ředitele. Přímým vedoucím stavby, jejíž náklad činil 39 192 zl., byl lichtenštejnský stavitel Poppelack. Osm dórských sloupů před průčelní zdí chrámu, tvořící uprostřed, široký půlkruhový výklenek, nese mládí a atiku, na nich uprostřed v šíři čtyř sloupů spočívá čelní zeď nástavby, zaklenuté půlkupolí a navazující na půlkruhový výklenek v přízemí. Nástavba je ukončena terasou s klasicistickým zábradlím, na niž se vystupuje po točitém schodišti přistavěném k zadní straně výklenku, k němuž přiléhá ještě přízemní přístavek s bytem stráže. V horní části průčelní zdi jsou v obou dvojicích krajních mezisloupí lunetové reliéfy, výklenek zdobí široký plastický vlys s výjevy z řecké báje o Apollónovi. Reliéfy jsou dílem sochaře Josefa Kliebera z Tyrol (1775-1850). Autorem skupiny amoretů s Apollónovou lyrou uprostřed čelního oblouku výklenku a čtyř soch Múz na atice je pravděpodobně týž umělec. V jejím podstavci je možno rozeznat dlouhý krk labutě, o níž antičtí autoři tvrdili, že miluje hudbu, a proto bývala spojována s bohem Apollonem. Výzdobu doplňují čtyři lunetové reliéfy znázorňující koupající se nymfy. Na centrálním reliéfu pod kopulí je zobrazen průvod antických Múz doprovázejících Apollona na slunečním voze taženém čtyřmi koňmi. Po stranách nástavby stojí dvě dvojíce anticky oděných postav, dnes jíž bohužel silně poškozených. Štukatérské práce uvnitř prováděli bratři Martinettiové. Střecha zámku slouží jako rozhledna. Lze odtud shlédnout hladinu tří rybníků a všechny okolní stavby, obklopené korunami stromů. Na břehu rybníka pod zámečkem je písčitá pláž, ponenáhlu se svažující do vody, která umožňuje letní rekreaci. Zámek dnes náleží Krajskému středisku státní památkové péče v Brně a je v něm ornitologická stanice.
V Bořím lese, 2 km jižně od Lednice, stojí zámek v podobě lovecké kaple sv. Huberta. Je to časově nejmladší romantická stavba lednického okruhu, postavená podle plánů architekta Jiřího Wingelmúllera v r. 1855, již po jeho smrti, i když prvé kroky ke stavbě byly učiněny už ve 30. letech. Stavební práce prováděl stavitel Poppelack, sochařská výzdoba pochází od sochaře Františka Hoglera. Kámen z Vídně a z Eggenberku byl dopravován po železnici, později byl dodáván z Valtic.
Zámek je článkem celkové romantické úpravy Lednice a jejího okolí. Je to trojboká, hrotitými oblouky otevřená stavba z pískovcových kvádrů, zaklenutá síťovou žebrovou klenbou, která nese trojbokou přílbu ukončenou křížovou kytkou s křížem. Na nárožích je ztužena dvakrát ustupujícími opěráky nesoucími fialy. Nad hlavní římsu je mezi fialy vložena prolamovaná atika. Uprostřed kaple na vyvýšené podlaze je trojboký oltář s kamennou sochou sv. Huberta na vysokém podstavci. Byl to právě architekt Jiří Wingelmuller, který se nemalým způsobem zasloužil o výzdobu tohoto areálu tím, že dovedl skloubit vlastní gotiku s novogotikou, jak se můžeme přesvědčit na skleníku, na maurské vodárně a někdejším čínském pavilónu. Zámek dnes spravuje Krajské středisko státní památkové péče v Brně.
Na palouku uprostřed lesa mezi Valticemi a Chorvátskou Novou Vsí stojí na trojhranném půdorysu do tri stran otevřená stavba, v jejímž středu na pilíři postaveném na trojboké menze je vztyčena postava svatého Huberta se psem u nohou. Hubertova kaple je nejmladším dílem romantismu v lednicko-valtickém areálu. Byla postavena v roce 1855 Janem Heindrichem podle plánů Jiřího Wingelmüllera. Na soklu oltářní menzy jsou umístěny sochy klečících andělů. Vnitřní pozdně gotické žebroví nese mírně zakročenou kopuli. Na příporách a vnějších pilířích jsou fialy, které jsou stejně jako hrany střešního jehlance a oblouky otevírající vnitřek stavby zdobeny tzv. kraby - bohatě tvarovanými poupaty. Trojúhelníkové vimperky nad římsou jsou vyplněny slepými novogotickými kružbami. Ve vrcholu jehlance je kříž zdobený křížovou kytkou. Pozornému návštěvníkovi neuniknou na vnitrních stěnách kamenické značky a jména stavitelů a architektů v lichtenštejnských službách J. Wingelmüllera, K. Kerna, J. Heindricha, J. Popellacka a K. Stürmera. Kaple zasvěcená patronovi lovců napovídá, jaký význam hrál lov v zábavě tehdejší šlechty. Spolu s dalšími stavbami (Janohrad, Dianin chrám a jiné) byly postaveny především proto, aby vedle zkrášlení krajiny zpříjemnily kratochvíle majitele panství a jeho hostů.
Lednice - Sv. Hubert
Lovecký zámek, stojící v katzeisdorfském lesíku těsně u nynějších hranic ČS-SR, s bytem pro myslivce byl postaven v letech 1817-1818. Autorem jeho koncepce byl architekt Hardtmuth. Práce na stavbě se účastnili mistři Gratzi, Kern, Eck, Hausner, stolař Martin Edel z Valtic, Speitel a zámečník Lang. Kámen pro stavbu byl dovážen z Rašovic a z úvalského lomu, železo dodával Adamov a bylo použito i lisovaných cihel. Budova vynikající jednoduchostí je dnes součástí lednicko-valtického areálu, náleží Krajskému středisku státní památkové péče v Brně a slouží jako ornitologická pozorovatelna.
Lednice - Hraniční zámek
Vl. 1816 -1827 byl půl kilometru severozápadně od Hlohoveckého rybníka na tehdejších hranicích mezi Moravou a Dolními Rakousy postaven tzv. Hraniční zámek s krásným výhledem na rybníky směrem na východ. Plány vypracoval zednický mistr Karel Schlepa. Kámen pro budovu byl lámán i v archlebovském lomu. Na stavbě pracovali mikulovský kamenický mistr Schebesta, lednický zámečník Petr Schmidl, valtický zámečník mistr Jan Speitel, pozlacovač Antonín Polt, vídeňský malíř Lichner a sklenářské práce obstarávala Terezie Hubertova. Celkem stálo vybudování Hraničního zámku 70 573 zl. I z dálky je dobře vidět skupinu tří altánů stojících na konci dlouhé přízemní, terasou kryté budovy, vzadu chráněné slepou zdí s toskánskými pilastry. Větší, prostřední altán, je zdůrazněn výstupkem s tříosou toskánskou lodžií, boční altány mají jen velká francouzská okna s dvojicemi vložených toskánských sloupů. Tato stavba je komponována jen jako architektonická kulisa uprostřed monumentálního přírodního prostředí. Byla pěkně vybavena i exteriérově. Keře pro její okolí dodala Lednice.
Středem zámku procházela hranice mezi Markrabstvím moravským a arcivévodstvím dolnorakouským, jak o tom svědčí nápis na průčelí. Odtud také pochází jeho jméno. Zámek dnes spravuje Krajské středisko státní památkové péče v Brně a je v něm umístěna ornitologická stanice.
Lednice - lovecký zámeček
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl" All Rights reserved E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz