Historie Jižní Moravy

Příroda, Historie, Cestování, Fotogalerie

ODKAZY

JIŽNÍ MORAVA - HISTORIE - PRŮVODCE ZNOJMEM II.

PŮVODNÍ ODKAZY (INTERNÍ WEB):

Heraldika

Loucký klášter

Rotunda Sv. Kateřiny

Pohledy a vyhlídky

Toulky znojemským okolím

Fotogalerie

NOVÉ ODKAZY (EXTERNÍ ČR):

promoravia.blog.cz/znojmo

Moravský Zemský archiv Brno

Okresní archiv Znojmo

Okresní archiv Břeclav

(EXTERNÍ RAKOUSKO):

www.waldviertel.at

www.weinviertel.at

     ulice Přemyslovců


   
Mineme rohový dům č. 1 s obnoveným sgrafitem, na pravé straně si povšimneme budovy střední ekonomické školy. Dnes jen portálek s erbem vedle vchodu připomíná, že v těchto místech stával klášter klarisek založený asi roku 1273 Přemyslem Ot. II. Ústav byl zrušen r.1784, r. 1827 sem bylo přemístěno znojemské gymnázium. Ze 2 profesorů jmenujme na prvním místě objevitele zákonů dědičnosti J. G. Mendla, který tu vyučoval v letech 1849/50. Zmínku si však zaslouží řada dalších:
V letech 1824 - 1850 to byl A. A. špalek, průkopník názorného vyučování; 1820-1834 Ant. Tkaný, autor Mytologie starých Němců a Slovanů /Znojmo 1827/, organizátor vlasteneckého života v Olomouci; 1815 - 1821 Fr. Boček, moravský numismatik; kolem 1830 německý básník Fr. A. Canaval. který čerpal náměty z moravských dějin; 1837 - 1842 Alois Maniak, národopisec Valašska; 1852 - 1857 literární historik Karel Šmídek; 1853 - 1857 Jan Lepař přítel Havlíčkův, redaktor jeho Národních listů, časopisu Českého muzea, autor učebnic dějepisu; 1857 - 1866 Václav Royt, historik města, redaktor Časopisu Matice Moravské, zasloužil se o české Školství na Moravě. Zvláštní pozornost zaslouží vlastenecký prof. Fr. Richter působící ve Znojmě v letech 1824 -1848. Vedl České studenty k četbě českých knih, založil pro ně na převážně německé škole českou knihovnu.
Z žáků jmenujme alespoň Antonína Bočka /1802 - 1847/, moravského historiografa a - známého padělatele listin, Matěje Mikšíčka /1815 • 1892/, vlastence a sběratele moravských pohádek. Fr. A. Urbánka /1842 -1919/, hudebního vydavatele, propagátora Smetanovy hudby a významného bibliofila. Na přelomu stol. zde studoval Bruno Brehm, který v řadě povídek a v románu Smějící se bůh satiricky vylíčil poměry ve městě i na gymnáziu kolem r. 1900.
     V proluce mezi gymnáziem /dnes SEŠ/ a budovou Jihomoravského muzea jsou umístěny barokní sochy z okolí města. Za nimi jsou ve stěně patrný gotické arkády, ostruhové konzoly a pozůstatky klenby. Jsou to zbytky klášterního kostela, který byl společný klariskám i minoritům. V průčelí klášterní budovy /muzeum/ jsou zasazeny dvě pamětní desky. První říká. že v letech 1279 - 1296 byí v klášteře pohřben král Přemysl Ot. II. Do Prahy mohlo být Jeho tělo převezeno až po zrušení církevní klatby. Druhá připomíná významné archeology Znojemska Jaroslava Palliardiho a jeho spolupracovníka a pokračovatele Frant. Vildomce. Uvnitř se zachovala část křížové chodby z konce 13. a 14. stol. Na upraveném rajském dvoře stojí gotická boží muka přenesená od Lechovic. /Podobná jsou v Sedlešovicích/. V muzeu jsou vystaveny výrobky znojemských řemeslníků, sbírka orientálních zbraní a depozitáře archeologie a přírodnin. První zmínka o minoritském klášteře pochází z r, 1239. Zrušen byl r. 1784. V jeho zdech se konaly Čtyři moravské zemské sněmy. V první pól. 19. stol. zde bylo umístěno trestní oddělení krajského soudu a věznice. Po r. 1945 byla budova opravena a slouží muzejním účelům. Věznici se říkalo Frohnfest a podle starého číslování měla číslo 3. Básníka Josefa Bergmanna /1847-1932/ inspirovala k napsání humorné básně Dopis hodného syna:
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl"   •   All Rights reserved   •   E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz
znojemské muzeum znojemské muzeum
[Průvodce městem I.][Průvodce městem III.][Zpět do Historie Znojemska]
Zbojemské muzeum - Boží muka z Lechovic
Rodiče milý! Spokojený cítím se tady delší čas.
poté, co světem unavený zvolil jsem samotu. Zdravím Vás.
Přehnaně slunný byt můj není. Já počítám to k výhodám.
A opravdu je pohodlný, v pokoji bydlím zcela sám.
Nemyslím v strachu na vloupání, má jistota je bezmezná.
Můj klidný spánek dobře chrání závora a mříž železná.
Práce zde běží plným proudem, rád bych se tady udržel.
Vždyť rozhodlo se teprv soudem. že jsem to místo obdržel.
Bohatá strava stůl náš zdobí. každá porce se eviduje.
a kuchaři se trochu zlobí když někomu snad nešmakuje.
Zdravím Vás ještě jednou vřele. Nebojte, já se neztratím,
však potrvá to trochu déle, než ze Znojma se navrátím.
Hodlám se totiž ještě zdržet. Přijdu, až skončí příští máj.
Chcete-li, můžete mi napsat. Adresa moje: Frohnfest drei.
     Na konci ul. Přemyslovců se otevírá krásný pohled na Hradiště sv. Hipolita a do údolí Gránického potoka. /Viz kapitola Znojemské vyhlídky/. Schodiště nás zavede k brance.
Projdeme a za chvíli jsme u vchodu do hradu.

     Hrad


     Ostroh, na němž znojemský hrad vznikl, byl osídlen již od pradávna. Po zániku Velké Moravy se země stala terčem útoků ze sousedních zemí Asi r. 955 dobyli podle pověsti protější velkomoravské hradiště Maďaři. Po nich ovládli Moravu Poláci, počátkem 11. stol. Češi. Kraj kolem Dyje se stal pohraničním územím. Před rokem 1055 vznikl Břetislavský hrad s hradní kaplí - rotundou P. Marie. Spatříme ji vlevo od schodiště, po němž jsme vyšli z hradního příkopu. Rotunda je jedinou původní stavbou přemyslovského hradu, která se dochovala. Vznikla asi peč. 11. stol. a r. 1134 byla vyzdobena nástěnnými malbami. Jsou vzácné nejen pro své stáří a uměleckou hodnotu, ale především pro svůj obsah. Vedle církevních výjevů se totiž objevují scény z českých dějin. Malby můžeme označit jako
- první Českou historickou malbu
- první ilustraci Kosmovy kroniky
- nejstarší dochovanou genealogii panovnického rodu v Evropě
- naši nejstarší obrazárnu
Nejznámější scénou maleb je povolání Přemysla Oráče na český trůn. Zbytek pásu, v němž se nachází, vyplňují postavy panovníků se štíty a praporci. Podobné postavy vidíme i ve třetím pořadí maleb. Není pochyb, že jde o přemyslovská knížata - pražská i moravská, ale dohady, kdo je kdo se různí. Mimo diskusi zůstává panovník s královskou korunou: první český král Vratislav II. Rotunda patří mezi nejvýznamnější národní kulturní památky.
Když byl r. 1710 na předhradí postaven měšťanský pivovar, nastaly pro kapli zlé Časy. Postupně a potupně byla užívána jako prasečí chlívek, skladiště dřeva, hospoda i jako košíkářská dílna. Předtím, v dobách tureckého nebezpečí, dokonce jako skladiště střelného prachu. Ve 2. pól. 19. stol. byla snaha o záchranu vzácné památky stále silnější, takže r. 1890 mohlo dojít k restauraci maleb. po níž následovaly další. R. 1949 byl objeven nápis, podle něhož byla rotunda vymalována r. 1134. V poslední době došlo ke sporům o stáří stavby i o výklad její malířské výzdoby. Proto v současné době /1989/ probíhá důkladný umělecko historický a archeologický průzkum rotundy i jejího okolí, který by měl vnést do sporných otázek jasno. Od roku 1055 byl hrad sídlem údolných knížat z rodu Přemyslovců. Prvním byl Konrád, který se roku 1092 stal českým knížetem. Jeho syn Lutold byl spoluzakladatelem benediktinského kláštera v Třebíči/asi 1101/a připisuje se mu j založení znojemského chrámu sv. Mikuláše. Lutoldův syn Konrád II. marně usiloval o český trůn. Několikrát porazil pražského panovníka, oblehl dokonce i Prahu. Vladislav II. zpustošil odvetou Znojemsko a dobyl i "nejpevnější hrad Znojem11. Konrád se zachránil útěkem a po čase se směl na svůj úděl vrátit. R. 1189 se stal českým knížetem Konrád Ota znojemský vzdělaný panovník, který stačil položit základy k zdárnému rozvoji Českého státu v dalších letech /zemřel 1191/. Z jeho popudu byl sepsán první český zákoník - tzv. Konrádova statuta. Znojemští Přemyslovci razili na hradě své mince - denáry. Pod rotundou se nachází jižní nádvoří, odkud je překrásný pohled na Staré město, chrám Sv. Mikuláše s dvojitou kaplí a do Podyjí. Na nádvoří probíhá archeologický průzkum okolí rotundy a podzemních prostor pod ní. Přejdeme most vedoucí přes hradní příkop.
Kamenný orel stojící před vchodem do muzea byl přenesen ze zrušené východní brány. Po zániku údolného Hradní nádvoříknížectví se Znojem stal královským hradem. Byl oporou panovníků i střediskem odporu proti nim, odolával útokům nepřátel, v jeho zdech se konalo několik zemských sněmů, došlo zde k setkáním na nejvyšší úrovni smlouvy zde dohodnuté byly významné pro celou zemi, bylo zde uzavřeno i několik knížecích sňatků. R. 1710 připadlo předhradí městu, vnitrní hrad pánům z Deblína, kteří ho přeměnili na zámek, údajně podle projektu Jana Fischera z Erlachu. Strop a stěny vstupního sálu vyzdobil nizozemský malíř Michal Jan Rseé. V kopuli se v oblacích vznášejí alegorie Čech, Moravy, v oválech kolem sálu jsou potréty panovníků a mezi sloupy iluzivní malby s výjevy z českých dějin. Od r. 1784 zámek pustl, byl využíván k různým účelům, až sem bylo r. 1910 umístěno městské muzeum. Po prohlídce expozic projdeme podjezdem /kolem vchodu do lapidária/ na zámecké nádvoří,, pod nímž se zachovaly podzemní prostory gotického hradu. Nedaleko hradní studny najdeme bustu slavného popického rodáka Karla Posila /1793 -1864/. Po absolvování znojemského gymnázia se stal na nátlak matky členem řádu křižovníků. Byl velmi schopný a brzy zastával funkci tajemníka řádu. Díky svému postavení se mohl účastnit společenského Života v Praze, kde měl mnoho přátel ve "vyšších kruzích", při služebních cestách poznal život a názory prostého lidu. R. 1823 uprchl do Ameriky. R. 1828 vydal ve Filadelfii román Tokeah aneb Bílá Růže. v němž realisticky vylíčil příběhy z počátku dějin USA a vyjádřil nesouhlas s krutým osudem Indiánů. Skryt pseudonymem Charles Sealsfield vydal řadu knih. které tehdy patřily ke světovým bestsellerům. Literární kritika ho nazývala Velkým neznámým nebo hrabětem Monte Christo světové literatury. Významný je i jeho spisek Rakousko jaké je / Londýn 1828/, v němž kritizuje Metternichův režim a netají se sympatiemi k Čechům, v nichž vidí národ sice utlačený, ale nepokořený. Jeho totožnost byla prozrazena až po otevření závěti ve švýcarském Solothurnu. kde r. 1864 zemřel.
Potěšíme se pohledem do údolí Dyje a vracíme se stejnou cestou do úl. Přemyslovců a dále na její křižovatku s Úvozem a Velkou Františkánskou.
Znojemský hrad Znojemský hrad

     Staré město /Jáma/


    K dalšímu cíli naší prohlídky, Mikulášskému náměstí, dojdeme buď přímo Vel. Františkánskou, nebo složitěji, zato však romantičtější cestou úvozem za Starým městem. Pokud jsme zvolili druhou možnost, zajděme si několik kroků po cestě sledující úpatí hradní zdi. Otevře se nám překrásný pohled na seskupení kostela sv. Mikuláše a patrové kaple sv. Martina a dále do jihomoravské roviny. Proláklina mezi hradem a kostelem se dnes jmenuje Staré město, ve středověku se ji říkalo Jáma. Vedla tudy obchodní cesta, která pak pokračovala obtížným terénem k mostu přes Dyji.
Znojmo, kostel Sv. Mikuláše
     Dodnes působí tato dědinka ve městě svou členitostí a izolovanou polohou i svými betlémovitě poházenými domky zvláštním dojmem. Podle některých názorů právě zde stávalo původní Znojmo. Svědčila by pro to bezpečná poloha nad Dyjí mezi knížecím hradem z jedné a kupeckým dvorem z druhé strany. Vystavena jižnímu slunci a chráněna před severním větrem mohla být tato kotlina ideálním sídlištěm. Opačný názor se opírPohled na kostel Sv. Mikuláše z "Jámy"á o skutečnost, že r. 1363 nebyla Jáma opevněna a že ji tvořily samé výčepy. Je ovšem možné, Že téměř sto padesát let po založení města ztratilo původní podhradí význam a po vybudování opevnění se octlo na "periférii".
Starobylé schodiště ve východním rohu Jámy nás zavede ke kostelu sv. Mikuláše.

     Mikulášské náměstí


    Z terasy na hradbách se naskýtá zajímavý pohled na Dyji a Jámu pod znojemským hradem, či spíše pivovarem, neboť ten zabral celé rozsáhlé předhradí. "Pohled na znojemské "Hradčany" s továrními komíny je specifický." /V. Richter/. Dominantou náměstí je gotický chrám sv, Mikuláše. První písemná zpráva o něm pochází z r. 1190. ale mnohé naznačuje, že stál již dříve.
Mince údělného knížete LutoldaNa denárech znojemského údolného knížete Lutotda /zemřel 1112/ čteme nápis NICOLAVS, což vedlo k domněnce, že kostel vznikl již za jeho vlády, pochopitelně v jiné podobě. Mikuláš byl patronem údělu i města. U kostela stával pravděpodobně opevněný kupecký dvůr. Již r.1225 se ve Znojmě jmenuje mistr Petr ve Škole u sv. Mikuláše. Stavba dnešního chrámu začala v r. 1338. Původní bazilikami záměr byl brzy vystřídán trojlodím s kulatými sloupy. Pověst vypravuje, že při svatbě dcery Jana Lucemburského Alžběty s rakouským vévodou Otou r. 1335 konané za bujného veselí došlo k požáru, při němž byl zničen i kostel. Markrabí Karel /IV./ prý nařídil, aby královští stavitelé /Parléř?/ zhotovili plány, a na zeměpanské náklady nechal vystavět nový chrám. Stavba trvala přes sto let.Chrám Sv. Mikuláše
Z předhusitské doby pochází kněžiště, k němuž po stranách přiléhaly dvě hranolové věže. Uprostřed severní strany lodi byla ve třetí čtvrti 14. stol. připojena Čtvercová předsíň se zajímavou osmidílnou klenbou. Pohledově nejpůsobivější štít na západní straně jako by chtěl svou monumentálností demonstrovat obyvatelům protějšího hradu moc a bohatství města. Novodobá omítka štítu /poslední oprava 1906/ ukrývá gotické cihlové zdivo. Po zřícení severní a snesení jižní věže byla roku 1848 postavena věž dnešní. Architektonicky sice příliš vhodná není. ale siluetu města si bez ní již nedovedeme představit. Výrazně partéřovské síťové klenby v presbytáři a trojlodí pocházejí ze druhé čtvrti 15. stol. Pozoruhodná je bohatě zdobená kruchta z pól. 15. štol. Chrám byl původně vyzdoben nástěnnými malbami, které se zachovaly pouze za hlavním oltářem. Vlevo nad vchodem do sakristie stojí velmi vzácná gotická plastika Krista u kůlu vytesaného z kamene, dnes jediná svého druhu /většina soch z této doby je ze dřeva/. O něco blíže k oltáři se tyčí nejkrásnější gotické sanktuarium na Moravě /druhá pól. 15. stol./. Na bočním oltáři vpravo od kněžiště stojí pozdně gotická madona zvaná Chlebová kolem 1500/. Pověst uvádí. Že ji za třicetileté války zachránila jedna hraběnka před Žoldnéři, kteří ji chtěli spálit. Pokud pak stála socha na truhle s chlebem pro raněné, chleba neubývalo. Z původního gotického zařízení najdeme ještě křtitelnici pod kruchtou. Náhrobní kameny v západní zdi již patří renezanci. R. 1437 vymřel ve Znojmě rod Lucemburků. Císař přijel v listopadu s celým dvorem doprovázeným třemi tisíci jezdců. ale nechyběli "kejklíři" ani "krásné paní pod korúhví švů". Zikmund jednal s Albrechtem rakouským o jeho následnictví, dal zatknout svou manželku Barboru pro její intriky s polským dvorem a začal myslet na poslední věci. Den před svou smrtí dal povolat do chrámu sv. Mikuláše české, moravské a uherské pány a v dlouhé řeči se "zdviženýma rukama a slzivýma očima" je vyzýval, aby podpořili následnictví Albrechta rakouského Potom sedě na trůnu oblečen v císařský majestát, s korunou na hlavě vyslechl bohoslužby a očekával smrt. Když nepřicházela, dal se převlec! v bílý rubáš. Zemřel asi na hradě. Z barokního vybavení zaujme kazatelna z r. 1760. Svým nezvyklým pojetím /představuje zeměkouli/ se vymyká běžným typům tohoto kostelního zařízení. Jejím autorem je znojemský sochař Jos. Winterhalder st., který vytvořil i slavnou kazatelnu Pád andělů u dominikánů v Brně. Obraz sv. Mikuláše na hlavním oltáři namaloval r. 1754 Fr. L. Svatováclavská kapleDaisinger ze Slavonic. Oltář je zdoben sochami Cyrila a Metoděje, pod nimiž stojí sv. Václav a Leopold, patroni Čech a Rakouska. Vedle kostela sv. Mikuláše stojí tzv. Svatováclavská kaple. Jsou to vlastně kaple dvě, postavené nad sebou. Spodní je starší a je zasvěcena sv. Martinu; horní sv. Anně. Název Svatováclavská kaple dostala podle sochy rytíře na průčelí. Kroužená síťová klenba horní kaple /před 1521/ je jediným zachovaným příkladem vladislavské klenby na Moravě. Plastiky, které ji doplňují, byly osazeny r. 1602. Objekt slouží pravoslavné církvi /na Znojemsku žijí volynští češi, kteří se po osvobození vrátili do vlasti, mnozí jako příslušníci jednotky gen. L. Svobody/. Kaple bývala považována za jednu z nejstarších staveb v rakouské monarchii. Součástí výzdoby horní kaple býval tzv. Znojemský oltář vzácná pozdně gotická řezbářská práce z r. 1440. Dnes se nachází ve Vídni, kam se dostal r. 1824 jako dar císaři. Z ochozu kapte je nádherný pohled do Podyjí. U vchodu do spodního kostela je zazděný pískovcový kámen s nedávno ještě čitelným latinským nápisem Zde je kostnice, modlete se za duše. To spolu se zaobleným zdivem v podzemní kobce vedlo k domněnce, že středověká navážka skrývá zbytky této stavby. Na počátku 80. let archeologové tuto teorii potvrdili objevem románského kameru, dnes zakrytého betonovou plochou. Kamery se na našem území vyskytují jen na jižní Moravě a patrně souvisejí s kolonizací. Vedle Václavské kaple stojí barokní fara. jejíž zdivo ukrývá gotické jádro. Za zhlédnutí stojí malebný dvorek s krásnou mřížovou bránou a renesanční fasádou z r. 1600. Za farou se svažuje cesta ke Karolínině bráně, která vznikla r. 1824 proražením hradby. Mela umožnit přístup do nově založených sadů a do údolí řeky. Z jejího vrcholu je opět zajímavý pohled. Karolininy sady byly založeny r. 1824 z dobrovolných příspěvků celého okolí, i dnes, kdy jejich stav volá po úpravě, stojí za návštěvu. Gotický dům s pohledem na Mikulášský dóm
Nájemní důmNa Mikulášském náměstí si ještě prohlédneme hodnotnou pietu z r. 1626 /?/ v předzahrádce domku č. 3.. a především zajímavý dům č. 10. Jde o nádvorní stavbu patřící mezi nejstarší nájemní domy u nás. Zachovala se kamenná ostění oken a sedlové portálky. /pol. 15. stol./. Nedaleko odtud, již v ul. U branky najdeme jeden z nejvzácnějších gotických domů ve Znojmě /č. 6/. Ze dvora kaplanky, která sloužila za obydlí kněžím od sv. Mikuláše, uvidíme dřevěnou pavlač spojující několik samostatných místností s kamenným obložením dveří a oken. /pol. 15. stol./. V průjezdu jsou zasazeny keramické kachle od J. T. Fischera /1908-1956/.
Naše trasa pokračuje Velkou Mikulášskou na náměstí MT.G.M. /Dolní/. Kdybychom se rozhodli projít Karolinínou bránou, měli bychom dvě možnosti:
Znojmo, kaple Sv. Václava na Mikulášském náměstí Znojmo, kaple Sv. Václava na Mikulášském náměstí
1/ Cesta vlevo vede na prostranství s dětským hřištěm. Odtud si můžeme prohlédnout kaplanku a její okolí. Zajímavá je např. renesanční branka v Tkalcovské ulici. V domě napravo stával v minulém stol. městský chudobinec obývaný řadou svérázných tragikomických figurek. Úzkou Slepou ul. bychom se dostali na úl. Na kopečku a dále do úl. U brány a Napajedelské, o nichž bude Ještě řeč.
2/ Vpravo jsou Karolininy sady, protkané až k Dyji sítí cest s vyhlídkovými bastiony. Nejpůsobivější je tzv. Muckova cesta, z níž jsou pěkné pohledy. Sleduje proláklinu Jámy /pozdně gotická výpadní branka/, pokračuje po vrstevnici, obchází hrad a klesá ke skále v Gránickém údolí, odkud strmě stoupá a končí na vyhlídce v ul. Přemyslovců. Zabloudit nelze, stačí odbočovat doprava.
VELKÁ MIKULÁŠSKÁ

Tam v Mikulášské uličce
hodiny nejdou
Žádná chyba.
Tam v Mikulášské uličce
tam se to nejlíp .
večer líbá.

A ticho je tam jako tůň,
tam všichni mlčí
v dobré vůli,
jen aby se těm hodinám
ručičky ze sna
nepohnuly.
/Jižní Morava, Brno 1958/
     Tak viděl r. 1958 tuto ulici Josef Kainar. Kromě ticha ho inspirovala skutečnost, že na věži kostela nejsou hodiny. Ve středověku zde bývalo živěji. Chodívala tudy procesí, nově zvolení konšelé se ubírali na slavné Te Deum, v 16. stol. byla dějištěm vážných střetnutí mezi katolíky a protestantskou většinou. Ulička viděla i několik desítek zajatých Turků, které hrabě Raduit de Souches /obránce Brna proti švédům/ nechat u sv.Mikuláše násilně pokřtít. O "bezpečnosti" cest svědčí, že kupci před odjezdem do Brna či Jihlavy" nechávali v chrámu sloužit mši za šťastný návrat. Zvláště silnice mezi Znojmem a Mor. Budějovicemi proslula v 16. stol. "znamenitými mordy a lúpežemi" po celé zemi. Ulice patří k nejstarším částem města. Mezi renesančními domy č. 22 a 20 spojenými prampouchy začíná ulička Pasířská. Znojemští pasíři byli proslulí i za hradbami města. Králi Jiřímu z Poděbrad věnovali zlaté udidlo pro koně, císaři Maxmiliánovi zhotovili i stříbrnou skříň zdobenou zlatem. Jejich dílem je {stříbrné kování knihy městských práv z r.1523. Dům č. 20 pochází z počátku 16. stol. a má štít zakončený cimbuřím, které bylo pro znojemské domy té doby typické. Vedlejší C. 8 vzniklo sloučením dvou staveb z konce 14. stol. přestavěných v renesanci. Při rekonstrukci byla odkryta dvě původní okna rozdělená kamenným křížem s kružbovými čtyřlistý. Protější dům č. 13 je nejstarším gotickým domem ve Znojmě. Zvenčí nepůsobí nijak zvláštně, ale v přízemí vpravo od mírně lomeného portálu se nachází místnost zaklenutá mohutnými klínovými žebry /kolem r. 1300/. Z ostatních stojí za pozornost č. 5 s renesančním štítem, č. 3. v jehož síni se zachovala sklípková klenba z roku 1550, a dům č, 2 se štítem a vysunutým patrem.
O obou rohových domech bude zmínka při popisu náměstí T.G.M /Dolního/, do něhož Mikulášská úl. ústí. Máme-li dost času, můžeme sejít do ul. U brány, která se svažuje ke křižovatce s Antonínskou a dále ke strmým Napajedlům. Z domů v ul. U brány je nejvýznamnější tzv. dům U pekelné závory /č. 8/ s gotickorenesanční fasádou, arkýřem a štítem zakončeným cimbuřím. Naproti stojí rozcestník z r. 1634 přemístěný z okolí. Na rohu Antonínské ul. uvidíme barokní sochu sv. Antonína, která původně zdobila kašnu uprostřed náměstíčka. Na místě domu č. 1 bývala ve 2. pól. 19. stol. proslulá vinárna. Koncem 19. stol. byla přeměněna na první spolkový dům znojemských dělníků. Na přelomu století se zde konalo několik oslav 1. máje. V ul. U brány se všimneme věžovitého domu č. 24, na němž se zachovala veřej bývalé Napajedelské brány. Z vrcholu Napajedel je romantický pohled do údolí /viz Znojemské vyhlídky/. Název ulice připomíná doby, kdy tudy denně vodívali stáda dobytka k napajedlu u řeky. Toho podle pověsti využili r. 1404 špehové Hynka z Kunštátu /zvaný Suchý čert/ a Jana Sokola z Lamberka /Divoký sokol/ a pronikli nepozorovaně do města. V noci přemohli posádku brány a vpustili své druhy do města. Ti pak město ubránili proti císařovi Zikmundovi a Albrechtu rakouskému. Obležení trvalo šest týdnů a bylo při něm. údajně poprvé v našich zemích, užito děl. Znojemští je prý při jednom výpadu zničili a navíc rozeseli v nepřátelském ležení úplavici /jiná verze mluví o jedu/. To znamenalo konec bojů. neboť onemocněli i oba panovníci. Lékař je léčil svérázně: Pověsil je na čtyřiadvacet hodin za nohy hlavou dolů, aby jed vyšel stejnou cestou, jakou se do nich dostal. Zikmund přežil. Albrecht později podlehl. Ulicí bychom také mohli sejít k mostu, za nímž je rozcestí značených cest. Cestou za posledním domkem v polovině svahu bychom došli do Karolininých sadů. Ulicí Žleby z horní části Napajedel vede romantická cesta s řadou pěkných pohledů k nejzachovalejší části hradeb a odtud Pasteurovou ul. na Náměstí Republiky. Na Napajedlech zaujme sloup s gotickou hlavou Krista, o něco níže kaple s reneseanční plastikou Ecce Homo /1518/ a na úpatí kaple se sochou Jana Nepomuckého, která původně stávala na starém mostě přes Dyji.
Znojmo, Mikulášská ulice
[Průvodce městem I.][Průvodce městem III.][Zpět do Historie Znojemska]
Home Back About Me Contact Photogalery