Starověk -
Historie I,
Historie II
Zajímavé akce
"MĚSTO, VE KTERÉM ZPÍVAJÍ DOMY"
Básníci prý hovoří v obrazech.
Někteří tak dokonce i píší. Říkají tomu
metafory. Metafora prý řekne víc než
přímočaré pojmenování skutečnosti. Například řeknu: "Mikulov je město, z
jehož domů se často ozývá zpěv." To je skutečnost. Můžete si to ověřit.
Jenže básník Skácel řekne: "Mikulov je město, ve kterém zpívají domy."
A to je jiná. To je skutečnost, kterou si letmý návštěvník města tak snadno
ověřit nemůže. Ale je to pravda jako mlat.
Abyste uslyšeli zpěv mikulovských domů, musíte si počínat. A
počkat. Musíte si počkat, až zpěváci usnou a domy osamí. A počínat si musíte na
kořist ticha a naslouchání v sobě. Také se tomu říká usebrání. To je stav, kdy
máte to políčko v sobě posečeno, sklizeno, starosti a povinnosti svázány do snopů
a najednou vás napadne usebrat do kytice klásky chvilek štěstí, které jste jindy a
jinde poztráceli. Myslím, že najdete v Mikulově mnohá tajná strniště, zvláště
když noc je spíše zralá než mladá a vzduch má barvu a chuť zeleného vína v
koštýřském pohárku. A tak přímo a neozdobně s básníkem stvrzuji: Mikulov je
město, ve kterém zpívají domy.
Renesanční a
manýristická kultura na Moravě byla pod vlivem západoevropských a
jihoevropských kulturních center a zejména v oblasti architektury a výtvarného
umění se Morava té doby stala jednou z italských provincií, což pokračovalo i v
následujícím období baroka. Tento převládající italský tón vytvářel vlastně
jednotnou evropskou kulturu, byť výrazně místně zabarvenou. Prostředím, kde se tato
kultura tvořila a rozvíjela, byl dvůr a město, nezřídka v příkladné symbióze.
Potřebujeme další vysvětlení otázky, kde se najednou na jižních svazích
posledních výběžků Pavlovských vrchů vzal kousek téměř nefalšované slunné
Itálie?