JAN SKÁCEL
A
HRADIŠŤAN
VŽDYŤ TROCHA POEZIE, NIKOHO NEZABIJE
Skácel Jan, * 7. 2. 1922 ve Vnorovech, † 7. 11. 1989, český
básník, který většinu svého života strávil na Moravě - v Brně. Za druhé
světové války musel odejít do Rakouska. Byl to člověk mnoha povolání: novinář,
editor, ale také opravář traktorů - v době která příliš neholdovala
intelektuálům... 1963 – 69 šéfredaktor měsíčníku Host do domu. Po roce 1969 byl
komunisty vyňat z kulturního života a jeho básně byly vydávány jako samizdaty. V
osobité poetice usiloval o hutnou konkrétnost projevu; přirozené hodnoty domova i
jazyka stavěl do protikladu k modernímu světu - Kolik
příležitostí má růže, Hodina mezi psem a vlkem,
Smuténka, Metličky, Dávné proso, Odlévání do ztraceného
vosku, Kdo pije potmě víno, výbor z milostných
veršů Noc s Věstonickou venuší. Autor knih pro děti - Jak šel brousek na vandr, Uspávanky
a próz Jedenáctý bílý kůň.
Je básníkem s intenzivní poetikou velmi ovlivněný tradicemi, vztahem k přírodě a
lidem. Rád jezdil na Moravu a jeho vztah k ní byl velmi silný.
Malé vyznání
Žijeme v neklidné době přelomu tisícletí,
která nám přináší netušenou mnohost
nových poznání, podnětů, zážitků, inspirací...,
ale také štvanici od odlesku k odlesku,
chaos a pomatení hodnot. Jako bychom zapomněli,
že je dobré rozlišovat podstatné od nepodstatného,
jakoby se vytratil moudrý smysl pro řád věcí.
"Vždyť je čas sázet i trhat, čas plakat i čas smát se,
čas mlčet i čas mluvit, čas zrození i umírání..."
Slunce vychází, slunce zapadá, přichází jaro, léto,
podzim, zima v přírodě i v lidském životě. "Je to prosté
jako zázrak, jako věčnost ve chvíli..." A za to se sluší poděkovat.
Jiří Pavlica - Hradišťan
Ediční poznámka ke knize sbírky básní
Básně I, II Jana Skácela obsahují celek autorovy knižně vydané
poezie pro dospělé. Nezahrnují tedy ani Skácelovy verše pro děti, ani básně do
knih nezařazené (je jich víc, než se na první pohled zdá), ani básně dosud
netištěné (písňové texty určené pro Laternu Magiku), ani jeho nečetné překlady
poezie.
Jde o vydání čtenářské, které však svým úsilím o kanonický text učinilo už
první krok ke kritické edici; délku tohoto kroku dokládají údaje v edičním
aparátu. Kritické vydání předpokládá diferencovanější i speciálnější stupeň
poznání autorova díla, než jakého zatím bylo dosaženo, a scházejí k němu také
některé předpoklady materiálové. Jsou např. nezvěstné rukopisy obou antologií,
které Skácel připravil v roce 1989 a jichž by bylo zapotřebí zejména proto, že
zařazené básně prošly tehdy naposledy autorovýma rukama (nemohly však už projít
jeho korekturou). Nejsou ani textologicky zhodnocena jednotlivá knižní vydání: když
např. Skácel v roce 1966 shrnul do jednoho souboru své první tři sbírky (s titulem
Vítr jménem Jaromír), napsal do závěrečné poznámky mj. toto: „Moc mě svrběly
ruce, abych některé básně napsal znova, l od toho jsem upustil. Opravil jsem jen
příliš očividná zaskřípání, pokud nebyla vědomá a schválná. Vždy mne děsili
lidé bez chyb. S básněmi je to jako s lidmi." Při přípravě této edice jsem
však měl dost možností se přesvědčit, že ani zrevidovaný text uvedeného souboru
není zcela spolehlivý.
Nadto se Skácelova vydavatelská cesta notně zaklikatila jak poté, co ho v roce 1970
postihl publikační zákaz a jeho básně se šířily jen prostřednictvím opisů,
bibliofilií nebo exilových přetisků (a tedy často bez jeho dohledu), tak poté, co od
roku 1981 zase směl publikovat, avšak za podmínek cenzurně ztížených. Evidentně
mohl nashromážděné básně propouštět do nových knih jen poznenáhlu úměrně
panujícím poměrům, existovaly ovšem i takové - např. Hořící keř, báseň
napsaná po Palachově smrti -, které uplatnit nemohl. Dobře je to vidět na 12
básních bibliofilských Tratidel (1974): jen pět z nich zařadil do Dávného prosa
(1981), první knihy vydané po vynucené pauze, později jednu do knihy Odlévání do
ztraceného vosku (1984), čtyři do knihy Kdo pije potmě víno (1988), s jednou musel
počkat až na knihu A znovu láska (posmrtně 1991), jedna (Tiché zabíjení aneb
Stvoření básně) se však začlenění nedočkala vůbec. Poučná je v daném ohledu
také historie třetího z pěti bibliofilských výborů vydaných v časovém rozpětí
1985-1990 E. Ranným ml. S názvem Druhá Tratidla jej Skácel poskytl vydavateli
původně jako první výbor v pořadí, už v roce 1984. Protože však do něho zařadil
samé dosud nesankcionované básně - dvě otištěné časopisecky ještě před
publikačním zákazem a šest básní rukopisných - a poměry se pro něho opět
přitvrdily, stáhl dopisem z 29.1.1985 Druhá Tratidla z programu: „... básničky,
které ode mne máš, nedávej nikomu opisovat. Mám k tomu pádné důvody. Kdybys to
udělal, ublížil bys mně. Kladu ti to moc na srdce. Vyberu Ti novou sadu z básniček
už tištěných, z knížek, které jsou dnes málem nedostupné. (...) Ten náš
prvotní záměr zatím neuskutečňuj. Jednou se k tomu vrátíme, až to bude všechno
prostší a jednodušší." Výbor Druhá Tratidla pak povolil k vydání až v roce
1987 poté, kdy obsažené básně už zřejmě byly schváleny do tisku v rámci
připravované sbírky Kdo pije potmě víno. Za takové situace nebylo zcela jednoduché
zvolit pro celý soubor jednotné textologické východisko. Nakonec jsem se rozhodl
vycházet vždy z prvních vydání jednotlivých sbírek, a to jednak proto, že je měl
autor pokaždé zcela pod kontrolou, jednak proto, že následkem spletité vydavatelské
historie je v řadě případů 1. vydání paradoxně i tzv. vydáním poslední ruky.
Nedržel jsem se však textu prvních vydání dogmaticky: tam, kde jsem mohl
další textové posuny zhodnotit jako záměrné, sáhl jsem po nich s výjimkou těch,
které se mi jevily jako úhyb vynucený „normalizační" nesvobodou. Případy
obého druhu jsem zaznamenal v edičním aparátu. Ten je s ohledem na možnosti tohoto
čtenářského vydání co nejstřídmější, třebaže se opírá o úplné srovnání
existujících textových variant.
Jen málokterý projekt mne zaujal tak, jako přezpívaná poezie pana Skácela souborem Hradišťan. Jan Skácel nastavil laťku kvality velmi vysoko a stává se velmi zřídka, že by po následné kompilaci mohl být výsledek ještě lepší. Zde se to zcela jistě podařilo a to, co po zakoupení tohoto disku uslyšíte, vás příjemně překvapí... Další poezie je vybraná ze sbírek "Básně I a Básně II, které obsahují všechny výše již zmiňované sbírky básní.