Příroda Jižní Moravy
Příroda, Historie, Cestování
ODKAZY
JIŽNÍ MORAVA - ZVYKY A OBYČEJE - MÍSTNÍ ZVYKY A TRADICE
PŮVODNÍ ODKAZY (INTERNÍ WEB):
Víno a jeho výroba
Pěstování vína podle oblastí
Víno v poezii
Jihomoravské oblastní kroje
Fotogalerie
Kokořínsko - zvyky
NOVÉ ODKAZY (EXTERNÍ ČR):
www.nppodyji.cz
www.palava.cz
www.slavonice.cz
www.ochranaprirody.cz
(EXTERNÍ RAKOUSKO):
www.waldviertel.at
www.weinviertel.at
www.np-thayatal.at
Víno a jeho výroba
Pěstování vína podle oblastí
Víno v poezii
Jihomoravské oblastní kroje
Fotogalerie
Kokořínsko - zvyky
NOVÉ ODKAZY (EXTERNÍ ČR):
www.nppodyji.cz
www.palava.cz
www.slavonice.cz
www.ochranaprirody.cz
(EXTERNÍ RAKOUSKO):
www.waldviertel.at
www.weinviertel.at
www.np-thayatal.at
Dobové zvyky a tradice
Tvrdá a vyčerpávající každodenní práce je odměněna uvolněním a zábavou ve chvílích svátečních. Celý rok je tak protkán významnými dny, k nimž se pojí zvyky, z nichž mnohé mají své kořeny ještě v době předkřesťanské. Tradiční zvyky rozlišujeme na rodinné a výroční. Do rodinného cyklu řadíme svatbu, křtiny a pohřeb. Oslava narození nabyla dvou podob. Mladší z nich je hromadné vítání nových občánků oficiálními představiteli obce, starší jsou církevní křtiny - "krstinky". Zato svatba a pohřeb jsou i dnes události již se účastní větší část vesnice, byť jen v roli diváků.
Dalším ze svátků jsou hody. Příprava na hody začíná dlouho před nimi nakupováním a chystáním nových oděvních součástek, velkým úklidem nejen v domě, ale i na ulicích a na hřbitově, pečením a vařením masa a mnoha druhů cukroví a hodových koláčků. Chlapci musí zajet do lesa pro stromy, vybrat vhodné borovice,
Dalším ze svátků jsou hody. Příprava na hody začíná dlouho před nimi nakupováním a chystáním nových oděvních součástek, velkým úklidem nejen v domě, ale i na ulicích a na hřbitově, pečením a vařením masa a mnoha druhů cukroví a hodových koláčků. Chlapci musí zajet do lesa pro stromy, vybrat vhodné borovice,
pokácet je, oloupat a sestavit z nich jednu vysokou máj, jejíž vrcholek se podle místních zvyklostí různě zdobí. Obvykle je na něm prapor, který připravuje stárkova "frajírka". V sobotu se za asistence mnoha diváků ,,mája" postaví. Hody mohou začít. Mládež se vyšňoří do svátečních krojů a v neděli, po požehnání, se vydá pro své stárky a s nimi v celé pod "máju", kde se po tři dny baví tancem a zpěvem.RekrutiK muzice přijízdějí i přespolní chlapci: na vozech se slavnostně kšírovanými koňmi, na kolech a ti ze sousedství přijdou třeba pěšky. Sotva stárci zaslechnou jejich zpěv, pokynou muzikantům, aby zahráli pochod. Za jeho zvuku objedou přespolní chlapci třikrát "máju", pak seskáčou z vozu, jsou přivítáni domácími stárky a mohou si zazpívat verbuňkovou píseň a zacifrovat si. Tancovat však mohou teprve tehdy, až jim domácí chlapci zavedou tanečnice. Vše se odbývá pod dohledem "sudné stolice". Tak se říká přihlížejícím ženám, jejichž přísnému úsudku je podrobeno oblečení i chování vhodné o hodech.
Příjezd přespolních na hodyHodová neděle tedy bývá vyhrazena především přespolním. Sjíždí se jich opravdu hodně z celého širokého okolí, protože chlapci si návštěvy oplácejí. Neoplatit hodovou návštěvu bylo nezdvořilé a často znamenalo vyhlášení nepřátelství. Domácí si po vůli zatancují teprve v pondělí a v úterý. Pondělí poskytne příležitost ženatým mužům neboli "mužákům", kteří mají hned několik sól po sobě. V úterý bývají zase "babské" hody. Někde se v tento den děvčata převlékají do chlapeckých krojů a ujímají se řízení hodů. Mládenci na sebe berou podobu maškar, v nichž předvádějí zábavné scénky. Nálada bývá v tento den velmi veselá a uvolněná. Právě o hodech můžeme pozorovat staré lidové tance. Na Podluží jsou jimi individualní chlapecké hostyje a verbuňk a párový tanec vrtěná, v hanácko-slováckých dědinách vedle verbuňku velmi obřadní zavádka, tančená pouze o hodech. Pravda, tradiční hudební doprovod, sestávající z gajdoše a dvou houslistů, byl již koncem 19. století vystřídán dechovkou, a i ta prošla proměnami od strajchu po dnešní nástrojově obsazení. O to zvučněji se nese její hlas a do daleka všem zvěstuje, že jsou v obci hody.
Příjezd přespolních na hodyHodová neděle tedy bývá vyhrazena především přespolním. Sjíždí se jich opravdu hodně z celého širokého okolí, protože chlapci si návštěvy oplácejí. Neoplatit hodovou návštěvu bylo nezdvořilé a často znamenalo vyhlášení nepřátelství. Domácí si po vůli zatancují teprve v pondělí a v úterý. Pondělí poskytne příležitost ženatým mužům neboli "mužákům", kteří mají hned několik sól po sobě. V úterý bývají zase "babské" hody. Někde se v tento den děvčata převlékají do chlapeckých krojů a ujímají se řízení hodů. Mládenci na sebe berou podobu maškar, v nichž předvádějí zábavné scénky. Nálada bývá v tento den velmi veselá a uvolněná. Právě o hodech můžeme pozorovat staré lidové tance. Na Podluží jsou jimi individualní chlapecké hostyje a verbuňk a párový tanec vrtěná, v hanácko-slováckých dědinách vedle verbuňku velmi obřadní zavádka, tančená pouze o hodech. Pravda, tradiční hudební doprovod, sestávající z gajdoše a dvou houslistů, byl již koncem 19. století vystřídán dechovkou, a i ta prošla proměnami od strajchu po dnešní nástrojově obsazení. O to zvučněji se nese její hlas a do daleka všem zvěstuje, že jsou v obci hody.
Četné zvyky jsou spojeny s vinařskou kulturou. Práce a život vinaře se neobešel bez zpěvu, vyprávění, do přísloví a pranostik zhuštěných zkušeností, ani bez každoročních slavností. V průběhu celého roku se odbývají malé obřady, které mají zabezpečit ochranu vinohradů a zajistit kvalitu i množství vína. K těm nejvýznamnějším patří "zaražení hory". Je to obřadní uzavírání vinohradů v době dozrávání hroznů, spojené s předčítáním horenských práv. Děje se tak od poloviny srpna do poloviny září. Někde ještě následuje slavnost vinobraní spojena s taneční zábavou.
Četné folklorní druhy žijí a rozvíjejí se i dnes. Patří k nim především humorky, anekdoty a vyprávění ze života - memoraty. Také lidová píseň se jako každý živý organismus proměňuje a získává nové podněty. U některých jedinců je vnitřní tvořivý popud tak silný, že se neomezují jen na škádlivé texty určene ke svatbám, ale skládají Velikonoce - forma na pečenícelé pěsničky, tedy melodii i text, třebaže - stejně jako jejich anonymní předchůdci - mnohdy neznají noty. Tuto novou písňovou tvorbu, ale také již pozapomenuté pěsničky, tance a zvyky, mají ve svém repertoáru četné slovácké krůžky i městské soubory. Hledačství některých je tak hluboké, že podle archivních pramenů rekonstruují kroje, nástrojové obsazení, hudbu i tance.
Rozvíjení folklorního bohatství a udržování krojů podporují národopisné festivaly, z nichž největšího věhlasu dosáhly slavnosti Podluží v písni a tanci, pořádané vždy na přelomu května a června v krásném přírodním prostředí v Tvrdonicích. V listopadu můžete porovnat hru různých cimbálových muzik na přehlídce Hudecké dny Slávka Volavého, která se koná v Břeclavi. Svou tradici si získala i přehlídka dětských souborů v Mikulově.
Výroční zvyky se odvíjejí v souladu s církevním kalendářem od Nového roku přes Tři krále, masopust, ostatky neboli fašank, Velikonoce, Boží tělo, hody, obchůzky Mikuláš až po zvyky vánoční. Mnohé z těchto zvyků jsou příležitostí pro pořádání tanečních zábav. Největším výročním svátkem jsou hody, které se drží ve všech lokalitách břeclavského okresu. Každoročně jsou nejvýznamnějším svátkem opravdu, kdy je zapojena opravdu celá vesnice. Na hody je leccos odpuštěno, smí se i to, co by jindy bylo předmětem kritiky, a vše se odbude jen výrokem: "Měly hody nebýt!"
Historie této slavnosti sahá hluboko do minulosti a její obdoby lze vystopovat v předkřesťanské kultuře u všech evropských etnik. Nejstarší zmínku v českém prostředí přinášejí přemyslovské legendy, v nichž se líčí, jak Boleslav pozval svého bratra, knížete Václava, na posvěcení chrámu. Odtud pochází i český název pro tuto výroční slavnost - "posvícení". Na Moravě je běžný termín "hody", který naznačuje, že jde o svátek, při kterém se konzumuje velké množství jídla a pití, zkrátka hoduje se.
Hody začínají vždy v neděli následující po svátku patrona, kterému je zasvěcen místní kostel nebo kaplička. Mnoho na tom nezměnilo ani nařízení císaře Josefa II., který především z ekonomických důvodů stanovil v roce 1786 jednotný termín pro hody v neděli po sv. Havlu. Tomu se říká císařské. Někde od té doby slaví hody dvoje. Ve většině míst trvá tento svátek tři dny - neděle, pondělí, úterý. Významná role při této slavnosti připadá stárkům. Tak se říká představitelům mládeže. Jejich počet se pohybuje od dvou do čtyř a jsou voleni chasou na jeden rok. Po tu dobu jsou povinni organizovat taneční zábavy, zajišťovat na ně muzikanty a vyplácet je. Stárci také reprezentují svou vesnici na přespolních muzikách. Podlužácké stárky poznáte podle stárkovského práva "předků", což je trs pestrobarevných stužek upevněných na krátkém dřívku. Tento výsostný odznak stárkovství dnes chlapci povětšinou nosí zastrčený v holínce. Stárci v některých hanácko-slováckých obcích se od ostatních chlapců liší jen drobnými detaily v oblečení, v jiných však je jejich znakem "fedro".
Masopust Zvyky v průběhu kalendářního roku se nesou v rozdílném duchu. Masopust neboli fašank je rozverný a nevázaný, provoněnýMikuláš... koblihami, slaninou a pálenkou, nutnou pro zahřátí při celodenním obchůzce v mrazivém vzduchu. Boží tělo je slavností klidnou, důstojnou, plnou zbožného zpěvu povznášejícího mysl, obřadních krojů a něžných květin. Mikuláš je předzvěstí toužebně očekávaných Vánoc a dětem přináší radost a překvapení.
Četné folklorní druhy žijí a rozvíjejí se i dnes. Patří k nim především humorky, anekdoty a vyprávění ze života - memoraty. Také lidová píseň se jako každý živý organismus proměňuje a získává nové podněty. U některých jedinců je vnitřní tvořivý popud tak silný, že se neomezují jen na škádlivé texty určene ke svatbám, ale skládají Velikonoce - forma na pečenícelé pěsničky, tedy melodii i text, třebaže - stejně jako jejich anonymní předchůdci - mnohdy neznají noty. Tuto novou písňovou tvorbu, ale také již pozapomenuté pěsničky, tance a zvyky, mají ve svém repertoáru četné slovácké krůžky i městské soubory. Hledačství některých je tak hluboké, že podle archivních pramenů rekonstruují kroje, nástrojové obsazení, hudbu i tance.
Rozvíjení folklorního bohatství a udržování krojů podporují národopisné festivaly, z nichž největšího věhlasu dosáhly slavnosti Podluží v písni a tanci, pořádané vždy na přelomu května a června v krásném přírodním prostředí v Tvrdonicích. V listopadu můžete porovnat hru různých cimbálových muzik na přehlídce Hudecké dny Slávka Volavého, která se koná v Břeclavi. Svou tradici si získala i přehlídka dětských souborů v Mikulově.
Výroční zvyky se odvíjejí v souladu s církevním kalendářem od Nového roku přes Tři krále, masopust, ostatky neboli fašank, Velikonoce, Boží tělo, hody, obchůzky Mikuláš až po zvyky vánoční. Mnohé z těchto zvyků jsou příležitostí pro pořádání tanečních zábav. Největším výročním svátkem jsou hody, které se drží ve všech lokalitách břeclavského okresu. Každoročně jsou nejvýznamnějším svátkem opravdu, kdy je zapojena opravdu celá vesnice. Na hody je leccos odpuštěno, smí se i to, co by jindy bylo předmětem kritiky, a vše se odbude jen výrokem: "Měly hody nebýt!"
Historie této slavnosti sahá hluboko do minulosti a její obdoby lze vystopovat v předkřesťanské kultuře u všech evropských etnik. Nejstarší zmínku v českém prostředí přinášejí přemyslovské legendy, v nichž se líčí, jak Boleslav pozval svého bratra, knížete Václava, na posvěcení chrámu. Odtud pochází i český název pro tuto výroční slavnost - "posvícení". Na Moravě je běžný termín "hody", který naznačuje, že jde o svátek, při kterém se konzumuje velké množství jídla a pití, zkrátka hoduje se.
Hody začínají vždy v neděli následující po svátku patrona, kterému je zasvěcen místní kostel nebo kaplička. Mnoho na tom nezměnilo ani nařízení císaře Josefa II., který především z ekonomických důvodů stanovil v roce 1786 jednotný termín pro hody v neděli po sv. Havlu. Tomu se říká císařské. Někde od té doby slaví hody dvoje. Ve většině míst trvá tento svátek tři dny - neděle, pondělí, úterý. Významná role při této slavnosti připadá stárkům. Tak se říká představitelům mládeže. Jejich počet se pohybuje od dvou do čtyř a jsou voleni chasou na jeden rok. Po tu dobu jsou povinni organizovat taneční zábavy, zajišťovat na ně muzikanty a vyplácet je. Stárci také reprezentují svou vesnici na přespolních muzikách. Podlužácké stárky poznáte podle stárkovského práva "předků", což je trs pestrobarevných stužek upevněných na krátkém dřívku. Tento výsostný odznak stárkovství dnes chlapci povětšinou nosí zastrčený v holínce. Stárci v některých hanácko-slováckých obcích se od ostatních chlapců liší jen drobnými detaily v oblečení, v jiných však je jejich znakem "fedro".
Masopust Zvyky v průběhu kalendářního roku se nesou v rozdílném duchu. Masopust neboli fašank je rozverný a nevázaný, provoněnýMikuláš... koblihami, slaninou a pálenkou, nutnou pro zahřátí při celodenním obchůzce v mrazivém vzduchu. Boží tělo je slavností klidnou, důstojnou, plnou zbožného zpěvu povznášejícího mysl, obřadních krojů a něžných květin. Mikuláš je předzvěstí toužebně očekávaných Vánoc a dětem přináší radost a překvapení.
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl" • All Rights reserved • E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz