Kavkaz 2001

    4.července se chystám na měsíc na Kavkaz. Vždycky mě lákaly "velké" hory, jejich majestátnost, krása i tvrdost.
Hory neodpouští...
Nic není zadarmo!
    Kdo mne zná déle ví, že Kavkaz byl vždycky mým snem...
Ptají se mě lidi : "Proč zrovna do Ruska? Vždyť Alpy jsou za rohem...
    "Jó, to jsou" povídám, ale já chci znovu zažít ticho hor, vidět orla kroužit ve vzdušných proudech, chci si sáhnout "na dno", a vidět ledovcové řeky - modrozelené, chci vítězit sám nad sebou ( to nejtěžší a nejzaslouženější vítězství ). O tom, jak to dopadne napíšu až se vrátím. Slibuji fotografie a nějaký ten komentář... a když to nedopadne (výstup na Elbrus), tak si vzpomenu na slova myslím J.Kerouacka :

Dlouho to nikdo z nás nechtěl vyslovit. Ani v duchu, ani sám sobě nikdo nechtěl přiznat, že tahle cesta nás k cíli nedovede. Že je příliš zavátá. Že jsme příliš unavení. Už pátý den hustě sněžilo a mezi obrovskými vločkami se rozpouštěla naše naděje, že ten pro nás tak důležitý zimní přechod dokončíme. Těšili jsme se a připravovali jej skoro rok. Teď jsme trčeli na zavátém horském hřebenu a nechtěli té smůle uvěřit. Konečně jsme se v malém promrzlém stanu rozhodli - vracíme se. Padlo malé rozhodnutí v malých horách.
Málokteré slovo je tak cítit beznadějí jako „vzdát to - vzdávám to, vzdáváš to, vzdáváme to". Pod málokterým slovem se ukrývá tolik malých i velkých lidských dramat. Jména vítězů bývají vyrytá zlatým písmem dějin, ta ostatní nikdo nezná. Úplně právem, ale... Kolik síly musí člověk sebrat, aby - leckdy těsně před cílem - řekl: „Vracím se, tohle vzdávám." Bez vavřínů bývá cesta zpátky těžká a dlouhá. Vědci, kteří se dostali do slepé uličky; polárníci, které překvapila příliš časná zima; obchodníci, jimž shořelo všechno zboží; piloti, kteří museli opustit letadlo; spisovatelé, jimž se příběh vymkl z rukou... Nejspíš každý z nás se někdy vracel zpátky na začátek. A každý víme, že není pravdivější chvíle než ta, v níž škrtáme předchozí dny, měsíce i léta snažení. Protože nám osud nepřál nebo proto, že jsme někde udělali chybu.
Vzdejme hold všem, kteří se dokázali včas vrátit. Protože horolezectví až do krystalicky čisté nahoty obnažuje všechny emoce, myšlenky a projevy, jež se nám v údolní mlze těžko daří rozpoznávat. Hlavně ale proto, že horolezci snad víc než kdo jiný přesně vědí, že vrátit se znamená zkusit to znovu. Že něco vzdát nemusí znamenat prohrát. A že nejdelší je cesta do vlastního nitra. Znovu jsem se po čase s přáteli do „našich" hor vrátil. Svítilo slunce a my jsme ten vytoužený přechod zvládli vlastně v rekordním čase. Asi tušíte, která cesta pro mě byla důležitější...
Přeji Vám, aby i Vaše návraty byly vždy smysluplné.

Vypůjčeno z časopisu Koktejl

Je přesně 40 dnů do odjezdu a já cítím jak jsem nervozní a napnutý - už, už vyrazit..

Slovo jako zaklínadlo. Asi je to tak vždycky, když se začíná plnit dlouho odkládaný sen. 10 let čekání, strachu i těšení! Nevím proč to nebyl třeba Nepál, nebo hory v Peru. Snad proto, že to jsou příliš vzdálené a nedosažitelné cíle.
Dny příprav gradují a sen se mění v realitu. Jedním slovem PŘÍŠERNÉ, ..krásné dobrodružství. Slovo získávající konkrétní podobu hřejivých vzpomínek na daleké kraje, exotiku, cizí kulturu a lidi, kteří ve vás zanechali svůj otisk. Předpokladem je ovšem schopnost naslouchat, vnímat, nechat se pohltit vjemy, historií, lidmi a jejich příběhy a možná i pochopit : že jsou země, kde je chleba o dvou kůrkách, kde je válka, nemoce, kde jsou lidi upracovaní, sedření každodenní starostí o přežití, ale přesto šťastní, poctiví a přívětiví. Kde SLOVO má svou váhu a PRAVDA svou cenu. Hrdost, čest a spousta důležitých věcí, které my občas vyměníme za veteš - peníze a slávu. Tam, někde v "dáli" existují lidi, kteří ještě za tyto věci dokážou bojovat s vědomím možné smrti. .

magistr Šofer : "Nashledanou blahorodí." "Cože?" .." Na severní točnu. ..Tak, pěšky u nás lyže"." Cože?" .".náčelník, náčelník.. ten.."

učitel Poustka : "Sabáky nemáme. My místo psů máme tohohle.. On silák, on jako 10 sabák."

náčelník Němec : "Prosim?" "Z Prahy - Östereich. Ale my také slované - Češi."

magistr Šofer : "Cože?" "Jídlo?" "Jídlo máme... Tri husy, špek, chleba, všechno.." "Prodat?" "Ne. Nemůžeme. Nám treba. My musime daleko."

Opět jsem si vypůjčil mého oblíbeného Cimrmana, abych deklaroval další blud, který je u nás hluboce zakořeněn.
Naše představa, že v Rusku je hlad je asi stejně směšná, jako když se diví Američan, že u nás lidi mají televizi. Opět padla spousta mýtů a pověr, protože není lepší způsob poznání, než se sám na vlastní kůži přesvědčit. Naše dávná, někde zasunutá znalost ruštiny, podobné prostředí a vývoj nám k tomu dávají nebývale mnoho šancí a možností pochopit to, co může Američan jen ztěží. Nechci zde popisovat vývoj v Rusku na to nemám dostatek informací i znalostí, velmi dobře vše sepsal náš bývalý moskevský zpravodaj David Šťáhlavský v knize "Rusko mezi řádky".
Rusko je fakticky velká země, a to ve všech směrech a rozdílech. Uvidíte chudobu i bohatství, krásu i ošklivost sovětské výstavby, bazary i přepychové GUMi, ale snad všude dobré lidi, kteří ač tolikrát sraženi k zemi, poníženi, vězněni, ožebračeni a podvedeni žijí dál, s malinkou nadějí v srdci, že snad někdy bude lépe... Teď však většině stačí, že je co jíst, že není válka, že jsou zdraví a je práce !

I.    Skalistý hřeben
II.    Boční hřeben
III.     Hlavní hřeben
IV.     DigorskéAlpy
V.     Kazbecko-gimarajská skupina
VI.     Chevsurský Kavkaz
VII.    Kaspický Kavkaz
VIII.     Gagrinské pohoří
IX.     Bzybské pohoří
X.     Kodorské pohoří
XI.     Svanetské pohoří
XII.     Lečchumské pohoří
XIII.     Ročinské pohoří
XIV.     Řeka Těrek
XV.     Řeka Bzyb
XVI.     Řeka Kodori
XVII.     Řeka Inguri
XVIII.     Řeka Rioni
XIX.     Řeka Kúra
XX.     Řeka Baksan

     Kavkaz je významné horstvo na rozhraní Evropy a Asie. Táhne se jako mohutná příčná hradba hor mezi břehy Černého a Kaspického moře. Hlavní kavkazský hřeben tvoří státní hranici mezi Ruskem, Gruzií a Ázerbájdžánem. Kavkaz je bezesporu jedním z nejkrásnějších míst v této oblasti, ale také jedním z nejhezčích pohoří vůbec. Lze tu realizovat turistické pochody, horolezecké výstupy či sjezdy divokých řek, ale i cesty za poznáním téměř neznámých kultur se skvělými uměleckými památkami.
    Kavkaz má složitou geologickou stavbu. Při vzniku tohoto pohoří přišly ke slovu všechny horotvorné procesy, co jich geologie zná. Vrásy, přesmyky, zlomy, zdvihy, ale také sopečná činnost. Elbrus, tento král Kavkazu, byl činnou sopkou ještě v době ledové, což je v geologii takřka včera. Do dnešní výšky byl vyzdvižen pozdějšími pohyby, a tak současný základ Elbrusu tvoří žuly a andezity. Pozůstatků sopečné činnosti v podobě horkých i studených minerálních pramenů však nalezneme v jeho okolí mnoho. Minerální pramen se zde nazývá "narzan", což v překladu znamená "nápoj reků". Název pochází z kabardinského "nart-sano", neboli bohatýrská voda. Horalé totiž věří, že voda z těchto pramenů navrací umírajícím život a stárnoucím mládí. Možná proto jsou kavkazští horalé proslulí svou dlouhověkostí.
    Bohužel po rozpadu SSSR se stal Kavkaz rovněž místem celé řady národnostních svárů, které mnohde přerostly až do lokálních válek. Lze vzpomenout například čečenskou válku s Ruskem, abchazskou s Gruzií, jihoosetský konflikt s Gruzií a neustálou hrozbu občanské války v Ázerbájdžánu a Dagestánu. Jinými slovy: čím více na východ a na jih, tím je na Kavkaze nebezpečněji, tím větší riziko, že se setkáte s nějakým válečným konfliktem.
Při cestě na Kavkaz je třeba zjistit si aktuální stav těchto konfliktů. V zásadě jsou to vzhledem k rozloze Kavkazu místně omezené půtky, prakticky nikdy nepřesahující dost jasně vymezená území. Rizika spojená s návštěvou Kavkazu je třeba posuzovat s mapou V ruce, se značnou dávkou obezřetnosti, ale bez zbytečné hysterie. Vždyť Kavkaz včetně svých předhůří měří na délku téměř 1 800 km - to je jen o kousek méně než třeba vzdálenost z Mnichova do Madridu. Pokud se například rozhodnete navštívit Západní Kavkaz, budete od Čečenska podstatně dál, než jsou Vídeňáci vzdáleni od Sarajeva.
Obecně lze tvrdit, že při návštěvě hor jste méně vystaveni takovým rizikům, jako je přepadení a okradení, než například v Moskvě, Sant Petěrburgu nebo jiných větších městech.

    ZÁPADNÍ KAVKAZ

[ Home ] [ Up ] [ Kryštof Rotrekl ] [Maršruty-rusky] [Trasy pochodů-česky] [Kavkaz - Fotografie]

Značně zaledněné horské pásmo je dlouhé 440 km. Začíná na černomořském Tamanském poloostrově v oblasti Novorossijska, končí v průsmyku Čiper.
Západní Kavkaz lze ještě rozdělit na Slovanské hory a Karačajevsko-abchazské hory. Slovanské hory zaujímají území dlouhé 270 km. Rozkládají se mezi Tamanským polostrovem a prameny řeky Malá Laba. Karačajevsko-abchazské hory jsou dlouhé 170 km, začínají východně od řeky Malá Laba a sahají až k pramenům řeky Kubáň. Zhruba v místech černomořského města Soči nabývá Kavkaz na výšce a objevují se první ledovce. Severní a jižní stranu pohoří spojuje Suchumská vojenská cesta vedoucí přes Kluchorský průsmyk.
Geologická stavba Západního Kavkazu je rozmanitá. Najdeme zde tvrdé krystalické a hlinité břidlice, ale i vápence a křídu.
Počasí je ovlivňováno především blízkostí Černého moře. Zároveň sem nezasahují suché a poměrně chladné větry od Kaspiku. Blízkost Černého moře s sebou nese časté srážky, přičemž lze konstatovat, že s výškou v horách roste jejich vydatnost i četnost. V létě a na začátku podzimu nejsou průtrže mračen vysoko v horách žádnou výjimkou.
Ze severu jsou nejznámějšími východisky pro turistiku střediska Teberda a Dombaj, přístupná po silnici. Z jihu lze po kavkazském černomořském pobřeží putovat bez větších problémů až poAdler. Dále už je hranice Ruska s Abcházií a odtud návštěvu Kavkazu nedoporučuji. Proto ruské pobřeží Černého moře od Anapy až po Adier, včetně Novorossijska, Tuapse, Soči a dalších měst lze považovat za relativně bezpečné. Severní část Západního Kavkazu patří bezesporu k těm nejbezpečnějším ze všech oblastí Kavkazu. Severní oblasti Západního Kavkazu jsou dostupné autobusem z Krasnodaru, Pjatigorska, případně Nalčiku, nebo také vlastním autem. Z jižní strany lemují Západní Kavkaz černomořská letoviska Novorossijsk, Tuapse, Soči, Adler, Gagra, Suchumi a další. Všechna tato střediska byla před ozbrojeným konfliktem Gruzínů s Abchazci velice dobře dostupná jak letecky, tak vlakem nebo po silnici, mnohá měla i lodní spojení. V současnosti lze k návštěvě doporučit pouze letoviska na území Ruska.
V celé popisované oblasti jsou turistické trasy bez značení a vyžadují dobrou orientaci v terénu. Při pohybu na ledovci a v těžkých úsecích některých tras je nutná praktická znalost jištění.

Kavkaz nejsou jen hory, ale taky památky nevyčíslitelných historických hodnot.

                    Horská střediska Západního Kavkazu

Teberda

    Klimatické lázně (1 300 m n. m.), centrum turistiky, sídlo ředitelství stejnojmenné rezervace, přírodovědné muzeum.
Přístup je sem po silnici: Čerkessk-Teberda nebo Pjatigorsk-Teberda.
Autobusové spojení z Čerkesska a Pjatigorska.

Dombaj

    Horské turistické středisko v klínu hor na soutoku tří řek se jmény Dombaj, Alibek a Amanauz. Přístup po silnici Teberda-Dombaj (23 km). Vjezd aut jen pro ubytované. Horské hotely poskytovaly dříve ubytování jen pro cestovní kanceláře, situace se ale mění. K dispozici jsou zde lanovky, lyžařské vleky, stálé horolezecké a turistické základny. Případné povolení ke vjezdu automobilu do rezervace se vyřizuje na ředitelství rezervace, které sídli v budově muzea rezervace Teberda. To se nachází nedaleko od závory bránící volnému průjezdu aut.

Archyz

    Poslední osada v údolí řeky Velký Zelenčuk (Bolšoj Zelenčuk). V místě, kde osada leží, vytváří údolí rozsáhlý kotel vyplněný smíšeným lesem. Odsud na jih se nacházejí pramenné toky řeky Velký Zelenčuk, bystřin Kizgyč a Psyš a jejich přítoků Archyz a Sofia.
Do Horního Archyzu je možno se dostat po asfaltové horské silnici z vesnice Zelenčukskaja (asi 60 km), a to autobusem nebo stopem, případně vlastním autem. Zelenčukskaja je spojena autobusovými linkami s Čerkesskem, Pjatigorskem a Stavropolem. Je tu obchod a pošta.
Celé údolí, zdejší turistické základny i trasy vhodné pro turistiku jsou cizincům jen málo známé. Je zde velmi příjemné a teplé klima. Počet slunečných dní je tu přibližně stejný jako v Oděse.
Řeka Velký Zelenčukje náročnou vodáckou trasou.

Soči

    Lázně a jedno z center černomořského pobřeží. Rozsáhlé pláže, hotely, dobré spojení. Patří Rusku a případná návštěva by měla být bez nebezpečí.

Suchumi

    Hlavní město Abcházie. Leží na březích mořského zálivu a je lemováno věncem hor. Celé město je velkou subtropickou zahradou.
K nejznámějším historickým památkám patří suchumská pevnost, zvaná „zamok Bagrata". Je to stará pevnost na vyvýšenině nad městem, pocházející z 10.-11. století.
Do nitra hor je to odtud 60-80 kilometrů. Město velmi utrpělo válkou mezi Abchazci a Gruzíny.
Abchazci se snaží odtrhnout od Gruzie, osamostatnit se anebo se připojit k Rusku.

    CENTRÁLNÍ KAVKAZ

[ Home ] [ Up ] [ Kryštof Rotrekl ] [Maršruty-rusky] [Trasy pochodů-česky] [Kavkaz - Fotografie]

Jádro Kavkazu tvoří zhruba dvěstěkilometrový úsek Hlavního hřebene mezi horami Elbrus a Kazbek. Je to nepřerušený řetěz vysokých zaledněných vrcholů dosahujících pětitisícových výšek, které dnes tvoří hranici ezi Ruskem a Gruzií. Této oblasti se říká Centrální Kavkaz a v současnosti je díky národnostním třenicím v Gruzii přístupná prakticky jen ze severu.
Severní část Centrálního Kavkazu leží pak na území dvou republik Ruské federace, a to Kabardino-Balkárie a Severní Osetie.
Centrální Kavkaz byl vždy tou nejznámější a nejnavštěvovanější oblastí Kavkazu. Turisty a horolezce přitahuje především nejvyšší vrchol Kavkazu - Elbrus, ale i hory jako Ušba, Šchara, Džangitau a další. Bezesporu nejznámější turistická střediska, hotely i stálé horolezecké tábory jsou v údolí Baksan v Kabardino-Balkárii. Údolí směřuje od severu k Elbrusu. Horolezci také dobře znají oblast Bezingi se slavnou Bezingskou stěnou, kterou tvoří skupina pětitisícových vrcholů.
Méně známá nebo téměř neznámá jsou ale opuštěná středověká města v horách Severní Osetie, tamní středověké hrobky a pohanské svatyně, o turistických a horolezeckých trasách ani nemluvě.
Severní Osetie je bohužel také místem konfliktů Osetu s Inguši, což se týká především její východní části, a tak pro případnou návštěvu zbývá pouze západní část Severní Osetie. V Kabardino-Balkárii a hlavně v Severní Osetii je především při pobytu v horách dobré dát taktně najevo, že nejste Rusové. Pak se pravděpodobně stanete hosty místních horalů, kteří jsou skutečně velice pohostinní a rozdělí se s návštěvníkem o to poslední, co mají. Také se výrazně zvýší bezpečnost vašeho pobytu v této oblasti, která je již dosti blízko konfliktu Rusů s Čečenci. V povědomí místních lidí je tento konflikt brán především jako konflikt Ruska s místními národy. Žádná ze zúčastněných stran nemá zájem vás jako cizince ohrozit, ale nesmí si vás splést. V tom je riziko pobytu v této oblasti, pochopitelně mimo běžné kriminální delikty, které ovšem hrozí ve městech daleko více než v horách.
Baksanská dolina je přístupná autobusem nebo vlastním autem z Pjatigorska (rodiště Rusy velmi oblíbeného Lermontova) nebo z Nalčiku. Pjatigorsk i Nalčik mají svá letiště a také dobré vlakové spojení s ostatními oblastmi Ruska, včetně Moskvy. Nalčik je hlavním městem Kabardino-Balkárie a odtud lze cestovat i do ostatních míst Centrálního Kavkazu. Pro cesty po Severní Osetii za středověkými horskými pevnostmi a městy je stěžejním bodem městečkoAlagir, přestože hlavním městem Severní Osetie je Vladikavkaz, dříve Ordžonikidze. Vladikavkaz ovšem leží již jen nějakých 130 km od čečenského hlavního města Grozného.

DAGESTÁN

[ Home ] [ Up ] [ Kryštof Rotrekl ] [Maršruty-rusky] [Trasy pochodů-česky] [Kavkaz - Fotografie]

Kde se nachází Dagestán? Ve staré písni se zpívá: „Nad i pod křídly orla". Na mapě Dagestán najdete jako poslední severní výběžek Kavkazu nad Kaspickým mořem.
Horská část Dagestánu je úžasným místem zeměkoule, kde se téměř v každém údolí mluví jiným jazykem nebo alespoň dialektem. Tady byla ruština bezesporu tím, co horaly spojovalo a spojuje. Jinak by se často nedomluvili ani mezi sebou. Ještě dnes hovoří dagestánští horalé třiatřiceti jazyky a dialektů je více než sedmdesát.
V horských vesnicích se vyráběly nádherné zbraně i umělecké předměty, žili zde mistři kameníci i skvělí hrnčíři. Mnohé z toho je již jen minulostí, ale mnohé se přesto dochovalo až do dnešních dnů. Jedinečné jsou však nejen zdejší horské auly, často zavěšené nad soutěskami a srázy, ale také nevšední horská příroda.
O mnohém, co se dá objevit v údolích Dagestánu, nemá ponětí ani běžný Rus, natožpak cizinec.
Výchozím bodem pro cestování do horských oblastí Dagestánu může být buď hlavní město Machačkala, nebo město Derbent, ležící v místech, kde výběžky Kavkazu sahají až téměř do Kaspického moře.
Machačkala je dosažitelná letecky, vlakem, autem i dálkovými autobusovými spoji. Derbent má vlakové a autobusové spojení, dosažitelný je rovněž autem. Aktuální stav jízdních řádů je nutné si ověřit a zvláště při cestování autobusem je třeba se obrnit i trpělivostí.

Ačkoli jsem nezaregistroval žádný problém s bezpečností, jistá rizika bych nepodceňoval. Asi 3 dny poté, co jsem jel autobusem do Nalčiku už psala agentura Reuters následující zprávu:

Linkového autobusu se teroristé zmocnili, aby dosáhli propuštění pěti Čečenců vězněných za únos letadla. Vznesli také další požadavky. Chtěli například přistavit vrtulník. Vyhrožovali, že pokud jejich požadavky nebudou do setmění splněny, všech třicet rukojmích popraví, 31. července 2001.
Autor: Reuters
-----------------
Elitní oddíl ruské policie Alfa vzal útokem autobus, který ráno unesli pročečenští teroristé a který téměř 12 hodin stál na letišti v severokavkazském městě Miněralnyje Vody. Během několikavteřinové akce policisté osvobodili všechny rukojmí a zneškodnili jednoho únosce. Během zásahu byla z místa slyšet střelba a dvě exploze. Vůz byl zahalen dýmem. Zadrženého teroristu policie při zásahu zranila. Raněno je taky několik rukojmích. Většinou je poškrábaly úlomky rozbitého skla.
Mluvčí Federální bezpečnostní služby ve stavropolské oblasti Valerij Kavtosenkov vysvětlil, že policisté útok zahájili odpálením dvou granátů. Detonace teroristy přiměla vyklonit se a zjistit, co se děje. Toho využil policejní ostřelovač a jednoho únosce zastřelil.
Během dne teroristé vznesli další požadavky. Chtěli například přistavit vrtulník. Vyhrožovali, že pokud jejich požadavky nebudou do setmění splněny, všech třicet rukojmích popraví. Dopoledne ruský ministr vnitra Boris Gryzlov teroristy varoval, že na jejich požadavky Rusko v žádném případě nepřistoupí. Původně bylo v plně obsazeném autobuse zhruba čtyřicet lidí. Kolem 13. hodiny místního času teroristé propustili celkem 14 rukojmích, včetně dětí. Zmocněnec Kremlu pro jižní Rusko Viktor Kazancev zdůraznil, že nikdo z rukojmích neopustí autobus dřív, než policisté prověří, zda nemůže mít nějakou spojitost s únosci. Únosci přinutili řidiče autobusu odbočit z trasy a dojet k letišti do severokavkazského města Miněralnyje Vody. Na letišti tu ruské bezpečnostní síly červeno-bílý vůz obklíčily. Jeden z teroristů měl vysílačku, kterou komunikoval s okolím. Zpravodaj televize NTV z místa během dne hlásil, že okna autobusu jsou rozbitá. Dovnitř ale není vidět, byly zatažené závěsy. Útočníci prý byli agresivní, postřelili už řidiče a jednoho cestujícího.
Speciální komando čekalo na rozkaz. Zvláštní oddíl pro boj s terorismem Alfa z Moskvy dorazil na letiště ve městě Miněralnyje Vody už dopoledne. Zástupce Federální bezpečnostní služby Alexandr Zdanovič řekl, že komadno čeká na rozkaz. Vysvětlil, že autobus je obklíčen především proto, aby se k němu nedostali další lidé, jejichž přítomnost by mohla vyřešení situace uškodit.
O incidentu byl informován prezident Vladimir Putin, který je nedaleko místa incidentu v Soči, a premiér Michail Kasjanov.
Informace o únosu se rozcházely Stále není jasné, kolik lidí bylo zajato. Policisté před zásahem spkulovali, že je tam 25 až 35 lidí. Podle původních informací mělo být v autobusu 41 cestujících a dva řidiči. Později se ukázalo, že v autobusu mohlo být v době únosu lidí víc. Většina agentur oznámila, že teroristé chtějí osvobodit pět Čečenců, kteří si odpykávají trest za únos autobusu. Některé agentury dále uvedly, že teroristé požadovali možnost přímého spojení s vedením Ruska v Moskvě. Řekli si také o rozhlasový přijímač a kontrolují informace o vývoji situace. Čečenský prezident popírá, že teroristé jsou Čečenci Rozhlasová stanice Echo Moskvy oslovila představitele čečenského prezidenta Aslana Maschadova Majrbeka Vačagajeva, který řekl, že rozhodně nejde o akci čečenských ozbrojenců. Ti podle něj nepodnikají kroky, které by byly zaměřeny proti ruským civilistům. "Nemám představu, kdo by mohli ti lidé být. Jejich cíle neznáme," uvedl.
Únosy na jihu Ruska bývají připisovány Čečencům.
Stavropolský kraj hraničí s neklidnou oblastí severního Kavkazu, kde ruské ozbrojené síly bojují se separatisty v Čečensku. Právě jim je připisována série únosů na jihu Ruska v devadesátých letech. Nejznámější provedl čečenský vůdce Salman Radujev v roce 1996 v dagestánské obci Pervomajskaja, kde bylo zajato tři tisíce lidí. Další čečenský vůdce Šamil Basajev zajal množství rukojmích o rok dříve v nemocnici ve městě Buďonnovsk.

TÉMA - SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
» 19.07.2001 - Ruští vojáci byli zatčeni za násilí v Čečně
» 21.07.2001 - V Čečensku bylo zabito 9 ruských vojáků
» 13.02.2001 - Počet únosů žen se v Kyrgyzstánu stále zvyšuje

[ Home ] [ Up ] [ Kryštof Rotrekl ] [Maršruty-rusky] [Trasy pochodů-česky] [Kavkaz - Fotografie]