Příroda Kokořínska

Příroda, Historie, Cestování

ODKAZY

KOKOŘÍNSKO - ZVYKY A OBYČEJE - MÍSTNÍ ZVYKY A TRADICE

Dobové zvyky a tradice
     Pokud jsem uvedl, že kraj jižní moravy a mělnicka (kokořínska) je v mnohém podobný, tak právě zde (živé zvyky a tradice) vidím podstatný rozdíl.
Zatímco na Jižní Moravě jsou tradice stále živé, a jsou pravidelně začleňovány do běžného života tamních obyvatel, tak zde jako by vymizely. Z pohledu historie a sociálního začleňování/života má celá věc logický předpoklad a to v masivním odstěhování německého obyvatelstva v roce 1945-1946. Uvědomíme-li si, že v  oblasti od Mšena na sever žila německá většina a byla připojena k sudetům (bylo odsunuto zhruba 800tis lidí z ČSR), tak dopady takového vylidnění celých okresů musí mít své sociální dopady - tedy i důsledky ztráty identity kraje odchodem původních osídlenců. Tento fakt je také důvodem proč čerpám převážně z historie a Václav Krolmus (kniha Staročeské pověsti. zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy).

Václav Krolmus (1790-1861)
Home Back About Me Contact Photogalery
PŮVODNÍ ODKAZY (INTERNÍ WEB):

Fotogalerie

Jižní Morava - zvyky

NOVÉ ODKAZY (EXTERNÍ ČR):

     Václav Krolmus je pro mne doslova zjevení.. Na rozdíl od ostatních obrozenců pravidelně navštěvující mělnický kraj, především Liběchovský zámek (Palacký, Tyl, Jirásek), případně Mácha (Máchova cesta) a Smetana (Obříství), na které dějiny nezapomněly, V. Krolmus zůstal stranou.. Přitom to byl člověk, který kromě své profese faráře organizoval a dotoval ze svého četné archeologické průzkumy v kraji, a také shromažďoval pověsti, pohádky, písně, hry vztahující se k české krajině, čímž v souvislosti s pozdějším odsunem dokázal (alespoň literárně) mnohé tradice zachytit a uchovat pro příští generace. Protože žil v době obrození (nadšení pro vše české), tak jeho kniha zachycuje pouze slovanské tradice, což nám opět nedává vhled do kraje německé většiny, kde některé tradice a obyčeje mohly různit. V tomto případě již člověk musí pátrat v kronikách a memoárech zájmových lokalit, což už je regulerní výzkum, na který se obávám zatím nemám čas. Proto bych vám na těchto stránkách rád zprostředkoval alespoň jakýsi výsek z jeho knihy a nejčastějšími, největšími svátky slavených v českých zemích, případně lidovou slovesnost, kterou nasbíral právě v kraji u Mšena a Kokořínska.
     O neděli Květnou v Čechách přinášejí mladí a staří lidé mlází, rozpučené proutí neb rozrašené ratolesti do chrámu Páně. Za starodávna místem mladistvé máje, celé stromky neb ratolesti rozkvetlé, kteréž sobě v světnicích teplých neb v pařících připravivše ku posvěcení přinesli. (Srov. Vjezd Našeho Spasitele Ježíše Krista do Jeruzaléma, když mu Židé na dráhu radolesti palmové metali). Kněz ratolesti zelené u oltáře hrubého posvětí, důstojnějším osobám ratolest podá, sám sobě nejkrásnější ponechá a v průvodu se zástupem v modlidbě a zpěvu okolo stánku božího kráčí a do kostela se sborem svým se opět vrátí.
O pašijích hledají v Čechách lidé na hradišťanech rozvalených v říceninách a v starých sklepích zapuštěných poklady, které naši praotcové před nepřáteli ukryli, aby jim do rukou nepřišly. Na Dubečku, u sv. Petra a Pavla na kopečku v Kouřímsku, okolo Jičína, na Královehradecku, na Hrubé Běle na Boleslavsku místem na kůru, místem v kostele mládenečkové ratolestmi přiokrášleni a panenky bíle oděné, kvítím jarním ověncované, zpívavě odříkávali a sobě odpovídali, mládenečkové z lístku zeleného a děvčátka z červeného takto:
Mládenečkové:                                Děvčátka:

1) Já jsem malej,
málo povím,
co jsem slyšel
a co já vím.
Hody jdou,
jabka kvou,
hou, hou, hou!
Krávy jdou,
nesou mlíko,
pod vodou.
A ta naše jalová,
u božího kostela.
Kostel se boří,
stodola hoří.
Buďte pani veselí
na tu Květnou neděli.
Smrt jsme vám odnesli.


3) V pátek bude modlení,
poběhnem všickni pod stromy.
Budem se modliti,
přísně se postiti,
každý až do umdlení.
Neděle květná
2) Budoucí čtvrtek Zelený
bude beránek pečený,
a tři lžičky medu,
příjmem proti jedu,
budem jíst jidáše,
s medem kousek kaše.
4) V sobotu se budem koupati,
těla svá čistě omejvati.
Při prvním ranním zvonění,
po Jidášovu spálení
a Krista Pána vzkříšení
bude týhodnu skončení.
5) Dá-li Pan Bůh přes tejden,
máme kejtu se svítkem, (var. čeněkem)
k tomu svěcený mazanec,
půl kopy červených vajec.
6) Já jsem chtivá Evička,
ráda kousám jablička.
Na Velkonocku se těším,
že vše dobré podá, tuším.
7) Já jsem malý Vítek,
rád požívám svítek.
Pán Bůh se mne dotek,
rostu jako z vody proutek.
8) Já jsem malá dívčička,
snáším (var. chystám) k hodu vajíčka,
bílá a čarvená,
jaká nám slepička dá.
9) Já jsem hodný mládenec,
budu jísti pletenec.
Když nebude pletenec,
budu jísti mazanec.
10) Když jsi hodný, mládenče,
budeš jísti kolenče.
Bílá, červená vajíčka,
která ti dá tvá holčička.
11) Já jsem malý žáček,
zpívám jako ptáček.
Kdybych kaši s medem jídal,
tak bych ještě lepší zpíval.
12) Já jsem nevinná holubička,
němá jako rybička.
Když jsem byla maličká,
říkali mi Ančička,
nynčko když jsem veliká,
potřebuju ženicha.
13) Já jsem dospělý mládenec,
hledám sobě krásný věnec.
14) Já jsem panna Liduška,
spadla ze mne poduška.
Kdo ji na mne pomůže,
toho si vezmu za muže.
15) Vem si, Liduško, kováře,
aneb hodného cvokaře,
on celý den buší,
kterak mu to sluší.
16) Nechci kováře,
ani cvokaře,
oni mají černé tváře
a to od samého kouře.
Nechci kováře,
ani cvokaře,
oni jsou umounění.
17) Vem si pekaře,
ten ti dokáže,
že je hodnej.
Krásné peče housky,
ulamuje kousky.
To je hodnej?
18) Toho nezvolím za muže,
on je vlčí (var. liščí) drahá kůže.
19) Pojmi sobě truhláře,
dobrého hospodáře.
Dělá postýlky, stolečky,
pěkné kolíbky pro dítky.
20) Toho si vezmu za muže,
až bude fiala, růže,
a Pán Bůh mi dopomůže.

Velikonoce
     Na Velikonoce na Čechách hospodyně věnce, pletence, čili kolence, místem mazance neb pomazance, svítky a nádivky z mouky mlékem, máslem novým, vejcemi jarními zadělané, holoubátka, beránky (jehňátka), kůzlátka, kejty telecí pekou a dávají se s vejci malovanými světiti na poděkování Nejvrchovanějšímu za udělené plodinky první čili prvotinky jarní.
Každý hospodář v Čechách za starodávna se svou čeledí na tyto hody na poctivém stole, lipovém, neb hruškovém, trnoži neb trnožce, třinoži neb třínožce nazvaném, snad dle sv. počtu ku poctě Největější Trojice Boží, jako na Slovensku podle výpovědi p. Jos. Božetěcha Klemence hoduje a slaví. Na Čechách nyní čtverhranný, který stůl (třínož) poctivý neustále v koutě stojí. Týž stůl poctivý jest pořád ubrusem bílým pokrytý, naň pecen chleba a na pecnu chleba skrojek leží, připravený. Za starodávna se na nádobách, okřínech, mísách, okrouhlících lipových všecko těsto zadělávalo, upečené krájelo a požívalo. Za každým třinožem poctivým stála v koutě trojrohová křině lipová na 1,2 ba i na 3 lokte vysoká. Takové křině až potud u každého hospodáře