MEXICO 2004
Bylo brzy na
jaře, když jsme opouštěli Philadelphii autobusem společnosti GrayHound, největší a nejznámější autobusové lince ve
Státech, a vydali se směrem na jih, přes 9 států unie, směrem do Mexika.
Ráno nás překvapilo ještě v Philly asi 3 centimetry
nového sněhu, který zmizel z krajiny stejně nekompromisně jako přibývaly
kilometry naší cesty. Poprvé jsme se mohli utápět v pocitu, že máme tolik času,
kolik vlastně chceme, a užít si tedy naší cesty do sytosti.
Nebylo kam spěchat. Nebylo proč se stresovat.
A právě tenhle pocit, pocit absolutní svobody a nezávislosti ve mně vyvolal
lehký dojem nervozity s dosud nepoznaného, s pocitu zodpovědnosti nejen za sebe
a Blanku, ale také za věci příští, které můžou být jakékoli...
Pohled z okénka na krajinu, již vonící teplem a jarem, mne vrátil opět do
klidu.
Autobus jsme
zvolili s několika důvodů, které jak už to v životě bývá, měly své pro a proti.
Měly své příznivce i oponenty...
"Ježíši Kriste, vy jste se snad zbláznili", řekl Terry
hned poté, co se dozvěděl náš nejnovější plán. Trochu obdivně a dosud
nepochopeně šel tuhle novinku, ihned za tepla, sdělit všem známým... To víte, v
dnešní době letadel a levných letenek, by takovouhle blbost Američané
nikdy neudělali. O to více obdivovali a kvitovali nápad.
Ale abych to více přiblížil.
Smyslem bylo kromě ušetření finančním prostředků (i když i to je sporné v
dnešních cenách levných letenek leteckých společností na Americkém trhu)
využít také možná poslední šanci si trochu prohlédnout krajinu a města
východního pobřeží USA. Cestou jsme se tedy zastavili ve městech jako Atlanta, New Orleans, Huston, Dallas a San Antonio a nakonec El Paso,
které se stalo bránou pro vstup do Mexika.
Autobusy GrayHoundu mají totiž tu
výhodu, že je možné kdekoli vystoupit, prohlédnout si město a narovnat záda,
nebo třeba nakoupit, a pozdě večer opět sednout do autobusu, trochu si
odpočinout a vyspat se.
Ptáte se jak dlouho nám to asi tak trvalo?
Z přibližně 3-4 hodin, které by jste strávili na palubě letadla, tady počítejte
3-4 dny, dle délky přestávek, které si dopřejete. Je jasné, že jet celou cestu
v kuse, jsou opravdové galeje v trvání asi 58 hodin a jsou snad jen pro
šílence. Pro představu, jde o asi dvounásobnou vzdálenost z Brna do Londýna -
tedy tam, zpátky a ještě jednou Londýn, a kdo jednou byl autobusem v Anglii už
snad ví, o čem mluvím.
El Paso
je v podvědomí lidí zapsáno jako město černého trhu s drogami pašovanými sem (a
dále pak do US.) přes hraniční přechod s Mexikem, ale je také sycené přílivem
uprchlíků, kteří jak jsem si myslel dříve, musí přeplavat slavnou řeku Rio Grande a plazit se několik dní pouští...
Všechno je jinak!
"Velká řeka" (Rio Grande) se stala s léty
ušpiněnou strouhou, kterou je možné bez problémů na některých místech překonat
suchou nohou (já vím bylo zde sice před koncem období sucha, ale i tak...),
jelikož se veškerá voda spotřebovává na chod města vystaveného v území nikoho -
v poušti.
Možná že dál po proudu, tam kde se vlévá řeka "Conchos" do "Rio
Grande", je situace odlišná...
Co asi zůstalo už od prvopočátku stejné je, že město je těsně spjato s Mexikem
a je na něm de-fakto "závislé".
Jsou to
Mexičané, kteří zde pracují, a jsou to opět Mexičané, kteří zde nakupují a
utrácejí na jejich výdělky mnoho peněz, které našetřila celá rodina a vyslala
jednoho svého člena (toho šťastlivce, který má zároveň i na víza) na nákupy.
Není se co divit, že zde mnohem více převládá španělština, a jde to až tak
daleko, že s angličtinou má zde spousta lidí celkem problémy.
Překonali jsme
most přes řeku a jsme v Mexickém Ciudad Juárez.
Žasnete, jak 50 metrů mostní konstrukce dokáže rozdělit svět.
V takto ostře rozdílném světě se daří černému trhu - pašování čehokoli,
kterýmkoli směrem, jen když to nese, což na sebe nabaluje množství prapodivných
týpků a existencí. Proto rychle na celnici pro
razítko a turistickou kartu a pryč.
Jste trochu zmatení a otřesení, ani ne tak z nenadálé změny,
jako spíše s nepochopení... Stejné podmínky k životu, stejná krajina, stejní
lidé, tak "kde udělali soudruzi chybu", jak se pravilo v jednom
českém filmu.
Vždyť to známe, pamatujeme si přece komunistické manýry a přestavby, jejich
logiku i důslednost, takže nebylo třeba nic vysvětlovat... Lidi se tvářili
spokojeně, ostatně co jim taky zbývá, a v nás zůstal zmatek a trocha lítosti,
kterou je třeba stejně zahodit, protože ta rozhodně nikomu nepomůže a jenom
všechny kolem nasírá. Časem je třeba ji změnit v
pochopení, poznávání - pravé hodnoty cestovatele.
Naše
přibližná trasa po Mexiku
Chihuahua je největším, nejopuštěnějším a
nejzuboženějším státem Mexické Unie. Má tedy samé NEJ. (pro toho, kdo si na to
potrpí) Pro mne je to stát nádherných hor, kaňonů a zatím vším rozkládající se
nekonečné pouště. Alespoň v našich středoevropských měřítcích a myšlení
"nekonečné", vždyť stát CHIHUAHUA (vyslovuj Čiwawa)
se rozprostírá ve srovnatelné velikosti jako je Polsko! Srážky vedené od
Kalifornského zálivu (obecně od moře) se zastaví o hřebeny hor, místy
dosahující přes 3 tisíce metrů nadmořské výšky, a tam se vyprší. Na oblast za
horami toho již zbývá velmi málo, nebo vůbec nic - vzniká poušť. Nepředstavujte
si to však jako Libyjskou poušť plnou žlutavého, jemného písku a hřebeny dun v
zapadající slunci. Takovými obrázky vás krmí a lákají mnohé cestovní kanceláře.
Je to poušť kamenito-písčitá, takřka bez vegetace,
nebo porostlá trnitými keři, nepřístupná a nehostinná, neobyvatelná...
Po ujetí prvních asi
Dodnes mám v souvislosti s tímhle zážitkem mnoho nezodpovězených otázek typu :
Jak tam žijí v zimě, když teploty na severu Mexika padají hluboko pod nulu, kde
shání jídlo a peníze na něj, co dělají, čím se živí uprostřed ničeho?
Jsem zmatený, zatímco autobus uhání pryč, dále do vnitrozemí směrem na
stejnojmenné hlavní město.
My ale vystoupíme o pár hodin dříve a nenecháme si ujít 6000 let staré město z
hlíny Casas Grande a Cuarenta
Casas - tedy 14 domů umístěných pod obrovským
převisem, nebo roztroušených na skalách kolem. Všechno jsou to památky na
původní indiánské osídlení, kde člověk doposud může obdivovat sepjetí a
harmonii s přírodou i důmyslnost a zručnost. Indiánská, málo viděná keramika,
tvarem i zdobností, kterou je možno zakoupit v některých novodobých dílnách ve
vesnici. Čekalo nás ještě mnoho kilometrů a měsíců cestování, takže jsme
nabídky na obchod zdvořile odmítali. Na to jsou přece Američané, aby si
kupovali místní předražené zboží a pomáhali tak lokální ekonomice.
Pokračovali jsme
do srdce státu Chihuahua - "BARANCA COBRE"
(nebo-li Cooper canyon, jak
říkají Američané - neplést si se stejnojmenným místem v New
Texas). Česky by se řeklo "Měděný kaňon" a toto místo je asi 4-krát rozlehlejší než slavný Grand Canyon
v Arizoně, je také hlubší, ale především je velmi rozdílné. Strávili jsme asi
10 dní cestováním, kempováním a túrami v této oblasti, a byli jsme nadšení.
Nádherná příroda hlubokých strží a vysokých hor, horké prameny, vodopádů,
nekončících lesů zakrslých borovic (vzhledem k nadmořské výšce), rázovité
vesnice a místní obyvatelé - indiáni kmene Tarahumara,
exotické ptactvo, nebo ojedinělá architektura a v nižších polohách všudepřítomné obří kaktusy i ty malé v plném květu. To
všechno, ale ještě mnohem více je kraj kolem míst jako Basesiachi,
Creel.
Z městečka
"Los Alamos" (stát Sinaloa)
jsme byli nuceni vzít si autobus až do "Guymas"(asi
Mexická Californie vás překvapí po celé své délce asi
|
|
|
|
|
Hlavním
důvodem proč jsme zde i my, bylo pozorování velryb. Bylo koncem Března, tedy
poslední příležitost spatřit tyto
krásné kytovce ve svém prostředí (ne jako na
obrázku níže) tady v Californii, dříve než se
odeberou se svými novými přírůstky zpátky za potravou, bohatou na plankton
– do
Vždycky bylo mým snem něco takového vidět, teď se pomalu naplňuje. Ale předtím
nás čekala poměrně daleká a komplikovaná cesta na místo samotné. Vybrali jsme
si pacifický záliv jménem "Laguna San Ignacio", nejen proto, že bylo vyhlášené, ale také
proto, že bylo těžko přístupné a tudíž klidnější a přirozenější. (méně lidí,
méně zmatku a odpadu) Znamenalo to pro nás, auta nemaje, překonat asi
Naše léto je selanka oproti
vedrům, které panují zde...
Přechod pěšky možný není, to jsme už pochopili a tak jsme tedy vyšli za vesnici
na kopec, sedli si na kámen a čekali…
Třeba někdo zastaví.
Obdivuhodně rychle jsme se opět vymrštili a s popálenými zadky radši sedli na
batohy a čekali věcí příštích…
Auta občas projížděla kolem a nechávala nás zahalených v mračnech prachu.
Bohužel ale opačným směrem než jsme potřebovali my. Pozitivní na tom snad bylo
jen to, že když jedou nějaké směrem z pouště, musí zákonitě jet nějaké i
opačným směrem – i když to zatím tak nevypadalo.
V dálce už vidím zvedající se prach.
"Á něco jede"... "Snad budeme mít štěstí." Bylo ještě
příliš brzo vstát a mávat, zbývalo ještě dost času se připravit. Ták nastrojit úsměv a
jde se na to.
Vstal jsem. Mávl jsem. Auto zastavilo.
Bože, je to tak snadné... (občas :) Zastavili američané jedoucí ze "San Diega" na rodinnou
dovolenou - také na pozorování velryb. Měli jsme štěstí.
Měli jsme vlastně štěstí hned třikrát, protože nejen jsme získali báječné
přátele, ale později i fotografie a film - jediné památky (kromě vlastních
vzpomínek) na Mexiko, protože veškeré cennosti, včetně fotomateriálu, nám bylo
ukradeno v Guatemale. Ale o tom až příště...
O
Nějaký ten výlet do hor, desítky kostelů a vesniček a rychle pryč zpět na
"Main Line", lodí do "Mazatlánu", protože to je to pravé Mexiko!
Cesta která
trvala asi 20 hodin lodí nás zavedla do hektického, lidnatého, ale zároveň
velmi působivého města "Mazatlán", které je
velmi jiné z toho, co jsme dosud viděli. Z místně roztroušených památek na španělské dobyvatele, se až teprve zde, pro nás začíná
rýsovat ucelená španělská architektura se svými tolik typickými styly. Arkádové
náměstí, pozůstatek španělského Zókala (hlavní
náměstí), parčíky s kašnami, nebo ozdobné mříže na oknech.
Nevšední byla
cesta z tohoto města do "Durango", další
velké město na druhé straně hor. Z nulové nadmořské výšky se rychle ocitnete v
průsmyku, který je kolem 3000 metrů a někteří jedinci tenhle fakt pociťují
nevolností, zvracením, krvácením z nosu, tedy klasickými příznaky nemoci z
nadmořské výšky. Velkolepé výhledy, pěkná příroda, zajímavé vesničky a
dominanta této oblasti "Espinanzo El Diablo" (Ďábelský hřbet/páteř) - obrovský, dlouhý
vápencový masiv na vrcholku pohoří jinak zalesněného, již z velké zdálky
viditelný jako bílý pás na horizontu 3000 vrcholků - který je vám dostatečnou
satisfakcí za případné strádání.
Durango je místem kovbojů, koňů, kůže a především
kovbojských bot. Zde v Mexiku se kovbojům (od angl. Cow boy) říká samozřejmě jinak (jak vám neřeknu, ukradli mi
i blok s poznámkami a kompletní plán cesty i s adresami) a pokud budete chtít
zde v Mexiku vidět něco jako daleký západ, nebo obrovské červené skály trčící z
pouštní krajiny k nebi v záři zapadajícího slunce, jste tu správně.
Města jako "León" jsou pověstná výrobou a
zpracováním kůže, a najdete zde tisíce "zapaterií",
tedy obuvnictví, ale jinak nic zajímavého. V přírodě, obklopeni horami jména
"Sierra de Organos" jsme strávili nezapomenutelné odpoledne a noc, kdy rudé
zapadající slunce ozařovalo skaliska kolem k nepoznání a každou vteřinou se
obraz měnil ať už barvami či hrou světla a stínu. Poté přišla letní bouřka, kdy
nebem se klikatili blesky a osvětlovali už zešeřelý horizont a uprostřed noci,
když jsem se vzbudil, viděl jsem měsíc takřka v úplňku těsně nad horizontem
skal a hvězd nepočítaně. Byl to rozhodně jeden z
nejsilnějších zážitků jaké mi do té doby příroda poskytla a jsem jí za to
vděčný...
Zacatecas, Guanajuato, Guadalachara jsou Sevillou
Mexika pokud chcete vidět španělskou nádheru v srdci Mexika, tak tohle místo je
pro vás to pravé. Jsou to opravdu mimořádně působivá místa a to i po lidské
stránce. Máme zde jenom dobré vzpomínky, potkali jsme množství skvělých lidí,
kteří nás pozvali domů, popovídali, nabídli množství místních specialit. Tequila, nebo meskal také byl v
míře vrchovaté.
Mexiko je nádherná a různorodá
země...
Tohle pochopíte projedete-li ho alespoň z části...
Prozatím mineme největší velkoměsto světa "Mexico
City" (nebo lépe Ciudad de Mexico)
abychom projeli malebnou provincií Morelia (Morelos) se stejnojmenným hlavním městem. Je to kraj
převážně zemědělský, ale okrašlují jej jednak vulkány Paricutín,
nebo blízce sousedící Nevado de Toluca (patří již do
provincie hlavního města), ostatně právě proto je to také agrární kraj - úrodná
půda. Hlavně však zde nechybí bezpočet architektonických skvostů různého slohu
a typu, to vše mimořádně zajímavě zakomponováno do krajiny. Naleznete zde
památky na původní obyvatelstvo (Indiány), nebo i jejich plísnitele (Španěly).
Město jako je Taxco (provincie Guerrero)
je tak vyjímečné, že jsme zde strávili více než jednu
noc. Město v horách, známé jako město stříbra (předraženého, já osobně
doporučuji nakupovat spíše v Zacatecas, nebo Guanajuato) s úzkými uličkami ve kterých se stoprocentně
ztratíte, tak jako já a možná budete nuceni již pozdě v noci použít místní
taxíky, předělané/zpřevodované stařičké VW brouky,
aby jste nalezli cestu zpět do svého hotelu.
Ale nebudete litovat, i tahle jízda je zážitkem a patří k městu a jeho kouzelné
atmosféře. Doporučuji si ho projít brzy ráno - ještě bez lidí a pak pozdě
večer, kdy je nákupní špička a vše je nádherně nasvícené. Nebudete litovat.
Ciudad de Mexico - Blázinec. Se
svými asi 25 miliony obyvatel se řadí mezi třetí největší město světa (po Tokyu a New Yorku), ale cítíte se
zde kupodivu bezpečně. Nejzajímavější je oblast kolem hlavního náměstí Zókala jménem "Plaza de la Constitución",
dále pak třída která vede k parku zvaném "Bosque
de Chapultepec", který je sídlem presidenta a
hlavně místem odpočinku od městského mumraje a zmatku. Celý park má asi
Ale o tom je vlastně celé Mexiko a Centrální Amerika, takže
pokud tento princip zrovna nemilujete, nejezděte sem.
Mexico city je velmi často navštěvovaným místem Mexika.
Vděčí za to nejen nasměrovanými leteckými linkami z Evropy či odjinud, ale i
velmi příznivou polohou a koneckonců i cenami. Takové množství obchodů, lidí a
konkurence tlačí ceny dolů, takže se zde také velmi dobře nakupuje. Rozdíly
jsou mimořádné, obzvláště srovnáte-li server Mexika s Mexico
city, nebo i dále na jih žije se podstatně levněji. Tuhle skutečnost zde v
Mexiku vědí všichni a je třeba se s tím smířit. Proč je v nejchudších oblastech
severu také nejdráže je těžko pochopitelné a spravedlivé (Ale co vlastně je v
životě spravedlivé?) a možná to souvisí s blízkostí USA hranic, státu kterému
se chce Mexiko tak moc podobat, až ho z toho nenávidí. (Nepřipadá vám to nějak
povědomé?)
Především však je to na dosah TOP památkám, které jsou rozesety jen pár
kilometrů (do tří hodin jízdy) autobusem od centra města. Jsou to nejen památky
na Indiány - Teotihuacán (Aztékové), kteří jsou spíše
pověstní svými krvavými lidskými oběťmi a Tula (Toltékové)
svými asi 7 metrovými kamennými sochami v záři zapadajícího slunce. Takhle to
ale pravděpodobně neuvidíte, protože se celý areál zavírá asi v 17:00. Ale
nebudete žehrat na cestovní kancelář (pokud nejedete sami jako my), protože
celý areál je obklopen kaktusy, které když budete mít štěstí jako my měli,
krásně pokvetou, a je to zajímavý pohled.
Ale také s jiného soudku "Puebla",
španělský styl, nebo i pěkná příroda sopky Popocatepetl,
nebo La Malinche.
Kolem Mexico city je toho opravdu spoustu k vidění, takže to
bohužel svádí mnoho turistů spokojit se pouze s tímto státem Mexické unie
a už si odškrtnou Mexico ... done.
To je ovšem velká chyba!
Mexiko je tak obrovskou a různorodou zemí, že jen pomyslet tímto směrem je holý
nesmysl. Chtěl bych připomenout důležité srovnání, Mexiko je srovnatelné s rozlohou
takřka celé západní Evropy, je však mnohem více diversifikované, protože se
táhne především ze Severu na Jih v délce asi
Pravdou je, že kolem hlavního města jsou vlastně „top“ turistické
památky na indiánskou kulturu - množství pyramid, ale také pěkná příroda (sopky
a přírodní parky), i na španělskou kulturu se zde něco najde a to jednak v
samotném městě, ale i v nedalekých "Puebla",
městě, které je vyhlášeno jako město kostelů. Udává se , že jejich zde něco
přes tři stovky a některé jsou opravdu skvostné. Mne osobně město a atmosféra v něm
příliš neuchvátila a tak jsme zde strávili jen jednu noc a přesunuli se dále na
jih do státu „Oaxaca“. Milovníci muzeí a
galerií si v "Ciudad de Mexico" také přijdou na své, takže pokud máte
málo času (méně než 14 dní), nic jiného vlastně ani nestihnete. Další obrovskou
výhodou jsou nízké ceny zboží, hotelů, suvenýrů a vlastně všeho, oproti jiným
částem Mexika (specielně proti severu) a také celkem solidní úroveň služeb,
které jsou už pak jen srovnatelné s Californii Baja a Jucatánem. Proč je snad
jasné...
Kompletní seznam všech států
Mexické unie
žlutě jsou ty navštívené
|
1 Aguascalientes |
|
16
Michoacán |
„Oaxaca“ je mimořádně zajímavým a pestrým státem
unie.
Najdete zde španělskou kulturu zastoupenou
na příklad v
hlavním městě provincie „Oaxaca
de Juaréz“. Kousek za městem je velkolepé
indiánské sídliště – světoznámé „Monte Albán“, které vás uchvátí především svou polohou
vysoko nad městem, ale i barvami červené hlíny. Je mimořádně působivé a
zachovalé, a jsou to jedny s nejzajímavějších pyramid Mexika. Pokud už vás
nebudou pyramidy státu Oaxaca bavit (Mitla, a jiné) můžete se zajet podívat do vesničky „Tula“.
Opravdu pěkné místo mexických tradic a kultury. Dali jsme si zde jídlo a všemi
opěvované Oaxacké kakao, ale hlavně jsme zde jeli
shlédnout největší (hmotou masy) strom na světě. Je skvělé posedět v jeho blízkosti
a stínu, dotknout se jeho kůry a možná i pocítit tep dějin…
Jsou zde i známé (nejhlubší a největší) jeskyně světa, které jsou rájem
speleologů, ale také mimořádně zajímavé (a cekem vysoké) hory kousek od města
(asi 2 hodiny) a to jak na sever - skalnaté, vysoké hory, zvedající se z
kaktusových hájů v jeho úpatí, nebo na jih od města úbočí pověstného údolí
pyramid.
Strávili jsme
zde několik dní a stálo to za to, působivé vesničky, trčící skaliska a borový
les, byl vítanou změnou oproti vyprahlému a rozpálenému údolí rozkládajícímu se
u paty hor. Nadmořská výška je kolem 2800 metrů, kterou dosáhnete během pár
hodin stoupání autobusem jedoucí z města „Oaxaca“.
Takže pozor na aklimatizaci, může to být pro někoho problémem…
“Chiapas“ je státem, který je velmi
rozdílný, a to ve všech směrech a oblastech oproti zbytku Mexické unie.
Je
natolik rozdílný až vás to zaskočí…
Je to místo, kde se vám již nebude dařit se stopováním a snad poprvé budete
muset vzít předražená "colektiva" - jakési pickupy s korbou upravenou pro
přepravu lidí. Chiapas je kraj přírodou i lidmi velmi podobný sousední
Guatemale, zbídačelý, lidsky nepřístupný až nevraživý. V lidech je zaklesnutý
pocit jako by jim někdo něco dlužil, léta strádání přivedla lid k odboji "Zapatisté"
a léta odboje dovedla zemi do krachu a to nejen materiálního ale i lidského. A
tak se připravte na okrádání a to nejen doslovně, ale i třeba "povinností"
platit třeba 8 násobky normálních cen.
Nabízí se tedy otázka, proč sem vůbec jezdit?
Odpovědí je mnoho. Jednak je Chiapas východiskem cest do Guatemaly a dále pak do
států Centrální Ameriky - pokud tedy nechcete jet z mexické provincie Jucatán
přes Belize (drahá víza), také příroda a lidé jsou velmi podobní už té kterou
lze vidět více na jih, ale hlavně pro toho kdo nechce jet více na jih, je to
jedinečná příležitost vidět pyramidy uprostřed džungle - "Palenque", ale také
města jako "San Cristóbal de Las Casas", nebo úzký kaňon s 1000 metrovými
stěnami nad vámi "Sumidero". Je tady toho opravdu mnoho, co tento stát může
nabídnout. Dobře si pamatuji kaskády tyrkysové vody v džungli asi 2 hodiny od
města Palenque a mnoho jiných, ale také si dobře vzpomínám na to, kolik mne to
stálo úsilí neplatit 10 násobně více, ale třeba jen 5 krát tolik co místní.
Těžko, přetěžko se mi sháněla doprava a kupovaly potraviny, chce to hodně
trpělivosti, nedat na sobě znát zklamání a spěch, jinak máte dvě varianty -
danou věc nevidět, nebo těžce zaplatit.
Jucatán není jen státem, ale celým
poloostrovem skládajícím se ze tří států mexické unie. Je to místo turismu a
jeho průmyslu a všeho co s tím souvisí. Teplý modrozelený "caribean see" a
rozvinutá infrastruktura přitahuje turisty z celého světa, ale hlavně z USA pro
které je to levná dovolená. Něco jako pro Čecha je Jugoslávie. Najdete zde
pyramidy (druhá největší světa-"Chichen Itza"). Není to jen komfort, moře, teplo
a pěkné počasí, které lákají turisty navštívit tento kout Mexika, ale hlavně
obrovská diversita přírody a památek, které nabízejí možnosti se nejen válet u
moře, ale i něco zajímavého vidět.
Na výběr máte od pyramid (Chichen Itza, Tulum, Kabah, Uxmal) přes města
španělské architektury, ale také zajímavé přírodní reservace (Sian Kaan,
Calakmul) a místa jako jeskyně, či zatopené jeskyně s příjemným (leč studeným)
koupáním.
Strávili jsme kromě toho co jste si již přečetli výše dva dny sladkým
nicneděláním na ostrovech "Isla de Mujeres", kde je o poznání více klidu a
čistší voda než v "Cancúnu".
Dále už jsme pokračovali přes "Chetumal" do Belize, ale to už je na jiné povídání...