Příroda Mikulovska
Příroda, Historie, Cestování
ODKAZY
JIŽNÍ MORAVA - PŘÍRODA - MIKULOV A PÁLAVA
Mikulov a okolí, Pálava
Lidé se během své dlouhé historie vždy usazovali na nejvhodnějších místech, která jim poskytovala bezpečí a umožňovala získat statky potřebné k životu. Dnes můžeme říci, že v případě Mikulova byla jejich volba obzvláště šťastná. Svoje sídlo založili v táhlém údolí, otevřeném k jihozápadu, mezi dvěma mohutnými vápencovými návršími, která tvoří jižní část hřebene Pavlovských vrchů. Na severu se nad Mikulovem vypíná Turold (385 m), z východní strany se k městu přimyká protáhlý hřeben Svatého kopečku (363 m). Oba vrchy jsou tvořeny čistými a pevnými jurskými vápenci, které svou jasně bílou barvou propůjčují městu středomořský ráz. V masivu Turoldu je vyvinut krasový jeskynní systém, ale jeskyně je pro veřejnost nepřístupná. Pod vrcholem kopce se nacházel vchod do jeskyně, která je poprvé zmiňována již v roce 1669. Archeologicky byla prozkoumána koncem 19. století. Nejstarší nálezy z ní pocházejí z paleolitu, ale s přestávkami byla osídlena až do středověku. V roce 1916 byla zničena při lámání kamene, které bylo ukončeno až v roce 1934. Dnes zbývá z kopce pouze torzo. Podobný osud málem postihl i Svatý kopeček. Těžba v lomu na severní straně kopce byla zastavena teprve v sedmdesátých letech 20. století. Nejstarší doklady o živé přírodě Mikulovska jsou zachovány v různých typech Jurských vápenců Turoldu a Svatého kopečku. Jsou to více než 145 milionů let staré drobné zbytky schránek různých mikroorganismů a větších živočichů, jakož i úlomky korálů z vápencových útesů teplého druhohorního moře. Asi desetkrát mladší jsou zkameněliny z významného paleontologického naleziště Kienbergu, které se nachází asi 3,5 km východně od města. Ve staré pískovně ve svahu nad Mušlovským potokem vystupují souvrství písčitých usazenin západního okraje vídeňské pánve. V nich se nacházejí fosilie, které se těší zájmu vědecké obce již od poloviny 19. století. V současné době je z Kienbergu známo asi 120 druhů mořských mlžů, 150 druhů mořských plžů, 40 druhů dírkovců a 30 druhů skořepatců. Další nálezy schránek mořských živočichů pocházejí od Mušlová, jak napovídá již jméno osady.
Současná květena a zvířena města a jeho nejbližšího okolí odráží nejen přírodní podmínky, aleje i výsledkem dlouhodobého intenzivního působení člověka na krajinu. Jinými slovy, rozmanitá příroda a kulturní krajina Mikulova vznikla souhrou šťastných náhod i uvědomělých lidských zásahů. Oblast jižní Moravy je souvisle osídlena již 10 500 let, tj. od konce poslední doby ledové. Od tohoto okamžiku také trvá vliv člověka na přírodu, i když v různých dobách bylo toto působení různě silné. Jako příklad tohoto ovlivňování lze uvést právě lesy na Svatém kopečku a Turoldu. Obě skalnatá návrší, využívaná Jako pastviska hospodářských zvířat, byla ve středověku určitě téměř odlesněná. Dnes existující borové a jasanové lesy byly vysázeny až koncem minulého století.
Vzhledem k teplému a poměrně suchému podnebí se v nejjižnější části Moravy vyskytují rostlinné druhy, které jsou na jiných místech republiky vzácné nebo zcela chybějí. Skalní a drnové stepi hostí řadu neobvyklých druhů, které sem zasahují jak z kontinentální Evropy (např. kozinec rakouský a violka obojaká), tak ze Středozemí (např. len tenkolistý a devaterka rozprostřená). Velmi ozdobná a turisticky vděčná je zejména květena na svazích Svatého kopečku a Turoldu. Nejvíce návštěvníků přitahuje od poloviny dubna rozkvetlá skalní step Svatého kopečku, která doslova hýří barvami. Početné populace fialově a žlutě kvetoucích kosatců nízkých se střídají s žlutými květy tance horské a drobnými rostlinkami rožců, lomikamene trojprstého a rozrazilu časného. Ve stejné době se na jihovýchodním svahu doplňují již téměř odkvetlé žluté keře dřínů s bíle kvetoucími mahalebkami. Nevelké plochy krasové lesostepi na vrcholu Turoldu zdobí koniklece, hlaváčky a později, stejně jako na Svatém kopečku, žlutě kvetoucí kosatce písečné. Štěpní společenstva jsou ovšem velmi krásná po celé vegetační období, obzvlášť pokud vegetaci nespálí dlouhotrvající letní sucho. Pozdní léto se nese ve znamení žluté a fialové. To kvete zlatovlásek obecný, zahořanka žlutá a hvězdnice chlumní. Mnohé z těchto druhů jsou ohrožené a zákonem chráněné. O významu a přírodním bohatství těchto lokalit svědčí skutečnost, že na Svatém kopečku bylo zaznamenáno 330 druhů cévnatých rostlin, z toho 24 zvláště chráněných. Stejný počet chráněných rostlin byl nalezen i na Turoldu. Svatý kopeček Je také zřejmě nejbohatší lokalitou záraz v českých zemích. Těchto nápadných cizopasných rostlin se zde vyskytuje sedm druhů, včetně velmi vzácné zárazy šupinaté, která cizopasí na pelyňku ladním.
Neméně zajímavá a bohatá je zvířena bezprostředního okolí města. Skalní a drnové stepi oživuje nejrůznější hmyz. Určitě nelze přehlédnout otakárka fenyklového ani otakárka ovocného. Občas je možno nalézt lišaje smrtihlava nebo martináče hrušňového, což je největší motýl české fauny. Na květech často zahlédneme drvodělku fialovou. Je to samotářská včela, která vzezřením a způsobem letu připomíná spíše fialového čmeláka, v pozdním létě se na stejných místech vyskytují dospělé kudlanky nábožné, které se živí dravě. Na Svatém kopečku byl nedávno sbírán i vzácný jihoevropský druh stonožky - strašník dalmatský, který se jinde v České republice nevyskytuje. Lesy na svazích, jež se vyznačují bohatým křovinatým podrostem, hostí četné druhy pěvců. Zjara zde můžeme zaslechnout například slavíka obecného, drozda zpěvného, pěnici černohlavou, stehlíka obecného nebo budníčka menšího. Důležitým prvkem mikulovské přírody jsou rybníky. Největší z nich, Nový, založený nejpozději v 16. století na tehdejší zemské hranicí, byl obnoven až po druhé světové válce. Je obklopen rozsáhlými rákosinami, v nichž hnízdí četné druhy vodních ptáků. Největší a nejnápadnější jsou labutě a husy velké. Jiné druhy naopak žijí skrytě v rákosinách a v křovinách, odkud můžeme zaslechnout jejich hlasy. K vzácným a pestře vybarveným ptákům patří sýkořice vousatá. Běžně zde hnízdí chřástal vodní, v roce 1993 bylo nalezeno hnízdo chřástala malého, což představuje jedno z mála doložených hnízdění v České republice v posledních letech. Dalším význačným ptákem, který doposud v rákosinách Nového rybníka přebývá, je bukáček malý. Tato drobná volavka rychle zmizela z většiny dřívějších lokalit nejen u nás, nýbrž v celé Evropě. Z přírodovědeckého hlediska jsou ovšem velmi pozoruhodné oba rybníky na Mušlově, které, ač rozlohou nevelké, hostí některé velmi vzácné druhy rostlin. V obou byla nedávno pozorována prustka obecná, v dolním pak lakušník plíny, přičemž oba druhy patří ke chráněným, kriticky ohroženým rostlinám české květeny.
Je zřejmé, že další existence přírodních hodnot v době, kdy člověk disponuje nebývalé výkonnými nástroji k ničení přírody, vyžaduje cílevědomé ochranářské úsilí. Počátky ochrany přírody spadají již do konce 19. století, ale moderní institucionální vyjádření dostaly tyto snahy po novém dosídlení krajiny v roce 1946, kdy byly vyhlášeny přírodní rezervace Svatý kopeček a Turold. Chráněná krajinná oblast Pálavá se sídlem v Mikulově vznikla v roce 1976. Přírodovědná i kulturní výjimečnost celého území nalezla své ocenění v návrhu začlenit je do světové sítě biosférických rezervací UNESCO, což se stalo o deset let později. Současná ochrana přírody v chráněných krajinných oblastech si klade za cíl nejen uchování existujících částí přírody, ale zejména ochranu celé krajiny jako místa pro život. A právě v Mikulově a jeho okolí je stále ještě co chránit, protože volba našich předků byla opravdu šťastná, a navíc si i šťastně počínali.
Copyright © 2015 by "Luděk Rotrekl" • All Rights reserved • E-Mail: ludek.rotrekl@post.cz