Velkoplošná ochrana tohoto území se váže k datu 11.12.1978,
kdy byla na ploše 103 km2 vyhlášená Chráněná krajinná oblast Podyjí. Posláním
oblasti, dnes již překonaným, bylo zachovat všechny hodnoty krajiny, její vzhled,
typické znaky i přírodní zdroje a vytvářet zde zdravé životní prostředí. S
ohledem na mimořádné přírodovědné hodnoty systému dyjského údolí byly k
1.4.1991 završeny intenzivní ochranářské snahy několika posledních let
vyhlášením Národního parku Podyjí na ploše přibližně 63 km2 v nejcennějších
částech bývalé CHKO. Je to krok, kterým se naše země připojuje ke kulturním
tradicím nejvyspělejších evropských států. Především však je jím účinněji
chráněno přírodní bohatství, za jehož zachování jsme odpovědní budoucím
pokolením. Protože přírodní a krajinářský fenomén údolí Dyje se rozkládá
rovněž na rakouské straně hranice, připravují i tam rakouští ochranáři
vyhlášení Národního parku Thayatal. Tím by se celé území připojilo k nemnoha
evropským bilaterálním národním parkům.
Přirozenou osou celého území je řeka Dyje protékající mezi
dvěma krajními body NP-Vranovem n. D. a Znojmem-40 km dlouhým a hlubokým údolím,
typickým četnými ostrými meandry. Komplex lesa o ploše asi 52 km2, který přímo na
ně navazuje, je při okrajích NP lemován zemědělsky využívanými plochami, zejména
ornou půdou. Na jihovýchodním okraji lesního komplexu na spojnici Znojmo-Hnanice
leží unikátní pásmo stopních vřesovištních lad. Větší část toku Dyje mezi
Vranovem n. D. a Znojmem tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Rakouskem.
Zřejmě proto, že tato státní či zemská hranice tu prochází již přibližně 900
let, není území téměř postiženo urbanizací s výjimkou nejmenšího rakouského
městečka Hardeggu. To je také jedna z příčin jeho ojedinělostí v evropském
měřítku. Východní okraj NP Podyjí leží na styku dvou horopisných soustav. Český
masív, představovaný okrajem Českomoravské vrchoviny, se tu stýká s východnější
Karpatskou soustavou, která zasahuje k šatovu a Hnanicím výběžky Dyjskosvrateckého
úvalu. Meandrující Dyje je zaříznuta do okraje Českomoravské vrchoviny hlubokým
údolím, takže se podílí na vzniku poměrně velkých relativních výškových
rozdílů. Nejvyšší bod NP Podyjí-Býčí hora u Vranova n. D. má nadmořskou výšku
536 m a nejnižší bod - hladina Dyje ve Znojmě pouze 207 m. Celé okolí údolí Dyje
má tvar k jihovýchodu skloněné, zvlněné paroviny s výraznějším terénním zlomem
na čáře Znojmo-Retz. Geologocký podklad oblasti je tvořen převážně
metamorfovanými horninami dyjské klenby moravika. Takže cílem výstavby NP bylo a je
záchrana unikátního uzemí - průlomového říčního kaňonu meandrující Dyje - s
rozsáhlým kompletem geologických hodnot a rostlinných živočišných společenství.
Rozsah parku, který leží mimo vlivy imisního zatížení, je cca 6300 hektarů.
Zahrnuje uzemí od Znojma po Vranov nad Dyjí podél řeky Dyje a souvisle navazuje na
druhé straně státních hranic na cca 500 hektarů 
rakouského Národního parku "Thaya-thal".
Kaňon Dyje vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce
zařezanými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními útvary,
kamennými moři a skalními stěnami zvedajícími se často kolmo nad hladinou řeky. Je
jedním z posledních zachovalých hlubokých říčních údolí ve střední Evropě,
které nebylo dosud zatopeno přehradou nebo narušeno průmyslovou či rekreační
výstavbou. Vyniká vysokou pestrostí rostlinných společenstev danou střídavou
expozicí svahů od jižní až po severní, takže zde nacházíme jak lesostepní
lokality pronikající sem z panenské oblasti, tak i lokality dubo-habrových lesů.
Geologicky leží park na rozhraní tzv. českého masívu a Karpatské
soustavy. V okolí Vranova převažuje rula s příměsí krystalických břidlic, dále
na východ přibývá žula a další horniny. Významnými vranovskými geologickými
raritami jsou tzv. ptygmatické vrásy - pozůstatky po různých geologických
vrásněních, zejména z doby před více jak 600 miliony let, skála, na které stojí
zámek, skalní celky v Zadních Hamrech ap., a dále tzv. ledové sluje.
Rostlinstvem patří NP Podyjí k nejbohatším a nejpozoruhodnějším
velkoplošným chráněným územím v ČR. Střídání expozic svahů dyjského údolí
se projevuje mozaikovitostí společenstev teplomilných a chladno i stínomilných. Na
Vranovsku se v hlubokém údolí na severně exponovaných svazích se nalézají
společenstva bučin s příměsí jedle a tisu, která odpovídají podhorskému
vegetačnímu stupni. Již v tomto území jsou však horní hrany svahů s jižní
expozicí, podobně jako v nižších polohách, porostlé lesostepními společenstvy s
množstvím sucho- a teplomilných druhů. Většina lesních porostů je tvořena
světlými listnatými lesy s převahou dubu nevhodně nahrazovaného borovými
monokulturami. Na východním okraji lesního komplexu najdeme zbytky rozvolněných
doubrav, které byly z větší části ve středověku vykáceny a nahrazeny pastvinami.
Na těchto plochách se díky režimu pastvy vytvořila unikátní keříčková
náhradní společenstva s převládajícím vřesem obecným. Pásmo tzv. znojemských
vřesovišť se táhne od Znojma až daleko za Retz na rakouské území. Občasné
výchozy krystalinických hornin jsou pokryty štěpní vegetací s kosatcem nízkým a
diviznou fialovou. Botanické bohatství v parku je velmi pestré. V jeho stopních
oblastech zaujme např. divizna a kosatec, u Znojma jsou cenná vřesoviště
plná teplomilné květeny /např. alpská růže/ koniklec, vřes, rozrazil, lomikámen,
různé orchideje a ohrožený křivatec český, v okolí Čížova je příznačný
výskyt lip, orlíčku, střévíčníčku, medov níku a opět orchidejí; na
lesostepních stráních roste hojně hub a jeřáb, v jejich podrostu pak kamejka,
kakost, sasanka, ohrožený vdovec vrbolistý apod. Celé údolí je porostlé
dubohabrovým listnatým lesem, v němž se vyskytuje např. prvosenka, plicník,
podléžka, brambořík, lýkovec, lilie zlatohnědá. V okolí Vranova se pak setkáváme
se společenstvím obvyklými v nižších horských polohách, bukové porosty s
příměsí jedle a tisu roste tu i javor a řada zajímavých bylin.
Z bohatě zastoupených příslušníků živočišné říše v NP
Podyjí jmenujme alespoň občas se vyskytující vydru říční a ve stopních partiích
žijícího tchoře světlého a sysla. Vzácnější ptáky zastupuje ve skalních
stepích s množstvím doupných stromů dudek chocholatý a strakapoud jižní i malý. V
nepřístupných skalních stěnách každoročně hnízdí několik párů výra
velkého. Hluboké lesy pod Vranovem n. D. jsou stanovištěm několika méně obvyklých
druhů, jako např. čápa černého, holuba doupňáka a včelojeda. K bohatě
zastoupenému řádu pěvců patří zejména pěnice vlašská, skřivan lesní a skorec
vodní. Z plazů se v Podyjí vyskytují všechny naše druhy užovek, z nichž je
nápadná zvláště
užovka stromová dosahující délky až 2 m. Dále jmenujme snad ještě naši
největší ještěrku zelenou a v údolí potoků se po dešti objevujícího nápadného
mloka skvrnitého. Rovněž třída hmyzu je zastoupena mnoha významnými druhy, k nimž
patří především roháč obecný, tesařík obrovský, kudlanka nábožná a
nosorožík kapucínek, dále pak krásné druhy motýlů - otakárek ovocný a
fenyklový, pestrokřídlec podražcový a jasoň dymnivkový. Z fauny je
pozoruhodný výskyt savců /např. ježka, rejska, netopýra, sysla, veverky, plcha,
ondatry, vydry, křečka, lišky, jezevce, kuny, tchoře, hranostaje, srnce, jelena,
muflona, divokého prasete, apod./, dále plazů /ještěrky, slepýše, zmije a užovky/,
ptáků /např. čápa, holuba, včelojeda, výra, skřivana, žluvy, strakapouda atd./, z
obojživelníků /např. čolka, mloka, nebo ropuchy/, z ryb /např. pstruha,
sivena,
kapra, lipana a hlavatky podunajské a konečně hmyzu /např. kudlanky, kobylky, čmelák
i roháče, tesaříka různých motýlů apod. / Celá plocha Národního parku Podyjí
je rozdělena podle kvality přírodního prostředí do tří zón, jejichž ochranný
režim je různě upraven. Samotný zámek s protilehlým svahem je zařazen do zóny
první, nejpřísněji chráněné, kde je příroda lidskými zásahy téměř
neovlivněná, přírodní procesy zde probíhají samovolně, území je ve vyváženém
stavu.
Ledové sluje - přírodní
zajímavost Vranovska
Abstrakt
„Ledové sluje" u Vranova nad Dyjí se nacházejí v jednom z hlubokých meandrů
řeky Dyje. Její kaňonovité údolí je zaříznuto do masívu tvořeného bítešskou
ortorulou, součásti prekambrického moravika. V severním svahu meandru, pod výraznou
tektonickou poruchou projevující se jako odlučná zóna, došlo k rozvolnění a k
pohybům skalního masívu a vzniku hlubokých skalních rozsedlin, rozsáhlých
blokových sutí a kamenných proudů. V rozvolněném svahu bylo vytvořeno mnoho
pseudokrasových jeskyní. Geomorfologická situace a příhodný mikroklimat lokality
vytvářejí podmínky pro výskyt ledové výplně jeskyní a dutin v sutích, která
setrvává až do pozdního léta a ovlivňuje i lokální výskyt chladnomilných druhů
rostlin a živočichů. Podzemní prostory patří k nejvýznamnějším stanovištím
netopýrů na Moravě. Speleologický výzkum a dokumentace byly zahájeny až v roce
1991, když byla zrušena dříve nepřístupná hraniční zóna. Prozatímní etapa
mapování jeskyní, při níž stále dochází k objevování nových prostor nyní
registruje 20 jeskyní kombinace puklinového, rozsedlinového a suťového typu.
Nejdelší systém je přes 400 m dlouhý, denivelace jednotlivých systémů činí až
30 m.
Příroda - sborník prací z ochrany přírody /1996/
Předkládaný sborník je prvním souhrnem
odborných studií z výsledků víceletého komplexního výzkumu jedné z
nezajímavějších lokalit v NP Podyjí - tzv. Ledových slují u Vranova nad Dyjí.
Tento neobvyklý místní název se váže jednak ke svéráznému útvaru rozsedlinových
podzemních prostor typu pseudokrasových jeskyní v příkrém svahu střední části
dyjského kaňonu, jednak přeneseně označuje i širší lokalitu, jeden z největších
a nejbizamějších dyjských meandrů v jehož stěně se sluje nacházejí. Neobvyklý
název lokality je evidentně v souvislosti s velmi překvapivým a jinde na jižní
Moravě nevídaným jevem. V jeskyních se díky speciálním mikroklimatickým procesům
udržoval pravidelně ještě v minulém a počátkem tohoto století led a firn i v
průběhu letního období roku.
Předmětem výzkumů shrnutých v sborníku "Příroda - sborník
prací z ochrany přírody /1996/" - byla zmíněná lokalita v širším pojetí,
tedy celé přírodní prostředí meandru Ledových slují. Sborník tak podává
poměrně široký záběr poznatků zaměřených speleologicky, geomorfologicky,
mineralogicky, botanicky, zoologicky i archeologicky. Pro všechny tyto obory představují
Ledové sluje velmi zajímavou a zcela jedinečnou lokalitu. (případní zájemci o tento
sborník si jej můžou zakoupit v Čížově na správě Národního parku)
I když organizovaný přírodovědecký průzkum NP Podyjí se mohl
rozvíjet teprve v posledních dvou desítiletích, neplatí to tak zcela o Ledových
slujích. Tento neobvyklý přírodní útvar lákal zřejmě lidskou fantazii odedávna.
Dokládá to nejen jeho starý název, uváděný už v tereziánském katastru z roku
1765 (v německém znění Eisleiten), ale i nečekaný zájem o zkoumání jeho
tajemství už v minulém století. V letech 1863-1987 bylo o Ledových slujích
publikováno nejméně patnáct víceméně odborných studií a informativních
článků. Obsáhlou zmínku o nich obsahuje už Wolného spis o markrabství moravském
(1837, 1846).
Samostatnou stať zveřejnil o něco později ve výroční zprávě znojemského
německého gymnázia místní lékař Roth (1863). Následuje pak zpráva geografa Jarze
(1882) a záhy i zveřejnění výsledků mikroklimatických měření v jeskyních
(Filek
1895). Nechybí ostatně ani první floristické zpracování širší lokality z pera
rakouského botanika Niessia (1867). Zájem rakouských geologů o tuto oblast Podyjí pak
korunují práce významného evropského specialisty Suesse, které ovšem už řeší
širší problematiku geologického vývoje této modelové oblasti evropského prostoru.
Přibližně od dvacátých let následuje období zájmu českých přírodovědců o
Ledové sluje. V sérii publikovaných prací řady regionálních pracovníků nechybí
ani slovo našich předních specialistů, jakými byli prof. Koutek, Dr. Skutil, později
pak Hromas, Vítek a Kučera. Byl-li o Ledové sluje takový zájem v minulosti, není
divu, že na sebe obrátily pozornost i v současnosti, kdy celé Podyjí bylo vyhlášeno
CHKO (1978) a později i Národním parkem (1991). Cílený a finančně dotovaný
komplexní výzkum lokality přinesl už první výsledky, které jsou předkládány
specialistům i širší veřejnosti v tomto spisku. Výzkumné práce navíc dále
pokračují a povedou snad už v dohledné době k ucelenému zpracování všech
poznatků o této lokalitě. V posledních 40 letech bylo území Ledových slují
součástí přísně střeženého pohraničního pásma na naší jižní hranici. Bylo
tak zcela uzavřeno pro výzkumníky i pro návštěvy turistů. Po období velkého
turistického zájmu v době první republiky, staly se Ledové sluje postupně zcela
neznámým pojmem i pro nové osídlence této krajiny. Na dlouhou dobu zcela utichla
dříve tak populární romantická stezka z kamenných kvádrů, vybudovaná někdy v
devadesátých letech minulého století právě pro turistické zpřístupnění této
zvláštnosti. Snad jen ve vzpomínkách naší generace zůstal obraz dávných
rodinných výletů k tajemným skalním otvorům, z nichž i v parném létě proudil
chladný vzduch. Ostatně v době, kdy mohli občas lokalitu navštívit jen vybraní
specialisté, chyběly stále i podmínky potřebné pro soustavný výzkum. Ten umožnilo
až otevření celé oblasti po roce 1989. I když starý chodníček přetrval dlouhé
období nezájmu kupodivu téměř nepoškozen, nejsou už dnes bohužel podmínky pro
turistické zpřístupnění této nesporně atraktivní lokality. Není to možné
především z bezpečnostních důvodů, což dokládá několik vážných úrazů
výzkumníků v posledních letech. Mluví pro to jednoznačně i ochranářské ohledy.
Běžnému turistovi musí stačit pohled z cesty z Vranova do Čížova a zejména
nádherný rozhled na celý kaňon vranovské Dyje a protilehlou Braitavu od obelisku nad
Ledovými slujemi.
V.Hanák