[ Home ] [ Up ]

Polsko, aneb to je ta země na severu

Babička ve Státech říkávala : “The World gonna be craze“ a měla jistě pravdu.

Lidé cestují napříč zeměkoulí, ale neví, kdo je jejich soused.
Lidé mluví několika cizími jazyky, ale nedokážou se dohodnout na základních věcech.
Společnost, která vytváří a dohlíží na pravidla, je sama veřejně porušuje.
Jak se v tom pak máme vyznat?!
 

    Dnes bych vám chtěl představit našeho společného souseda. Pána, kterého jak si všichni jistě myslíme, velmi dobře známe. Souseda, který mnohem častěji zaklepe na naše dveře, než mi na jeho. Extravagantního výrostka, který dbá na to, jak vypadá jeho oblek, utrácí víc než je nezbytně nutné, a navíc ještě ve velkém stylu. (nejlépe v casinech) Nutně i jeho auto musí být zahraniční provenience, „nejlepe Amerikáňske“, hlavně ať to vypadá.
Ano budeme si povídat o Polsku.
 

    Proše Pána…
V mnohém společné dějiny (okupace, komunismus), nadlouho i společné soustátí (Karel IV), podobné, Švejkovsky statné, leč milé, slovanské obličeje, podobný jazyk a tak mnoho rozdílů je vidět hned na první pohled. Až to člověka tak trochu zaskočí. Nečekejte rozdíly typu Afrika kontra západní Evropa, ale tam se nějaké dají čekat, zatímco  Polsko vás přivítá zcela nepřipravené, holé a žasnoucí jako malé děcko.

    Warszaw gluwne mjasto Polske je rozlohou o něco větší než Praha (asi 30x20 Km), ale rozhodně lidnatější. Poláci uvádějí 3-4 miliony, ale podle údajů z Gogole Earth by to mohlo být spíše kolem 1,65 milionu. Tady se zdá začíná projevovat jedna z výrazných polských vlastností, sklon k přehánění, obzvláště zabrnkáte-li na strunu národní hrdosti. Ono vlastně ani není příliž na co brnkat. Paní Sklodowska "roztloukla" atom již koncem 19 století a pan Koperník také dávno řekl své. Hokeje či fotbalu takřka nemaje... Wallesa beztak spolupracoval (až teprve nyní začnou v Polsku lustrace:)…
Situace k uzoufání.
Snad tedy odtud by mohla pramenit bezmezná hrdost na svého papeže, jediného "současného" představitele Polska, který svým příkladem a osobností dokázal strhnout lidi k dobrému příkladu nejen v této zemi. To je zdá se také jediné, co je o Polsku obecně známé.
Nemajíc hory, nemaje ani sportovních úspěchů, Polsko nemá ani výraznou výrobní značku na kterou by mohlo být hrdé, na východě pusto a památek ne na husto…

Působí to trochu beznadějně, nezdá se vám?
Že by jim ta hrdost jaksi začala scházet?

    Pošukame teda po Warszawe a možná najdeme odpověď.

    Uwaga, uwaga, zde si to hlavně nesplést, další řádky nemají nic společného se sexuální turistikou, která se děje v hlavním městě Praze. Tady to znamená prostě podívat/prohledat, tedy hlavně pánové, mlsné oblizování okamžiků příštích si nechte na jindy.

    Hned na letišti mi paní směnila místní měnu v poměru 11 korun ku jednomu zlaťáku a já poprvé zíral jak vůl. Spolkl jsem hořkou slinu a zavzpomínal na naši centrální banku, tvrdošíjně udávající kurz toho dne kolem 7,20 korun za zlotý. Asi zde mají jinou představu o pevnosti jejich měny, a nebo že bych se již na letišti setkal z pozůstatky socialismu :) „jsi cizinec, tak plať, a hubu drž nebo přes ní dostaneš“. Dnes už vás asi pendrekem nikdo nepřetáhne, ale jisté manýry z let minulých se drží dlouho nejen tady, že ano? Nastoupil jsem do městského autobusu a za 3 zloté (tedy v mém kurzu 33 Kč) jsem se svezl až před hotel. Paní v recepci se příjemně usmívala, ale z její tváře bylo znát, že hned jak se za mnou zavřou dveře výtahu, teprve pak dostane její obličej přirozený ráz.
    „Jaký to asi bude“, přemýšlel jsem.
Je to týden co odsud odjel Papež, hlava katolické církve, na kterého se jenom do Warszawy přijelo podívat více než půl milionu lidí. Říkám si, Polsko leader katolismu v Evropě, tady jsme společně s našim majetkem jistě v bezpečí.
Nedejte se zmást!
Nepokradeš, tedy přikázání sedmé se tady rozhodně neplní. Byl jsem upozorněn, že zanechat cokoli kdekoli se rovná takřka jisté ztrátě. Na oplátku si dali zákonodárci do vínku zákaz konzumace a přenášení otevřeného alkoholu na veřejném prostranství. Jak alibistické..

    To se mi i málem vymstilo, když mne místní městská policie na velocipedech odchytila, jak si dávám pivo v plechovce na lavečce s výhledem na staré město. Snažili se mi vsugerovat, že jsem zločinec, ale odchován a školen Guatemalou, Hondurasem i Americkou policií jsem se nedal zaskočit a řekl jim k tomu své. Obešlo se to bez pokuty, ale byl jsem z toho tak otrávenej, že jsem jel radši do hotelu.

Warszawa, alespoň její centrum by se dalo rozdělit do dvou zcela odlišných skupin.

    Staré město je malé a dá se objevit velmi rychle. Je to vlastně všechno to, co zbylo po náletech z druhé světové války. Chybí mu atmosféra Vídně či Prahy. Všechny ty zapadlé uličky, plné hospod a ruchu, odkud v diagonálách na vás ze všech stran vykukuje baroko, rokoko a nad hlavou se vzpíná gotika. Ne to tady nenajdete. Najdete zde architekturu stejného střihu, špatně udržovanou, zato bez grafitů a lidí. Velmi málo hospod a zahrádek a ani vyšponované ceny nelákají místní příliš k zábavě a tak centrum působí trochu až provinčním dojmem - mrtvě.

    Nové město je jiné. Zračí se zde láska (až nekritická) Poláků k Americe a k tomu co prezentuje. Pro místní to je hlavně dostatek zboží a peněz na jeho nákup. Ano, je to trochu jednoduché až hloupé, ale lidé už jsou občas takoví. Vidíte zde mrakodrapy, podobné jako ve všech městech USA, dokonce i Americký funkcionalismus z let 50-tých. Myslím tím takové ty vysoké objekty ve tvaru rakety nebo jehly, stavěných ještě s klasickými materiály a „tradičními“ postupy. Jen to působí trochu instantně a stísněně. Vytváří to obraz na kterém vás trochu něco dráždí a vadí, ale je těžké definovat, co to je. Možná by to mohla  být odosobnělost, touha se podobat za každou cenu (i za cenu ztráty identity), touha vyniknout, možná pýcha a snobství, nebo jistá národní nedospělost.

    Automat mi otevřel dveře do obchodního domu, který byl stejně betonově chladný jak z vnějšku, tak zevnitř. Ošuntělé výklady na mne hladově, skelně koukali a pobízeli k nákupu. Co mne odrazovalo byly ceny, které jsou o poznání vyšší než u nás a to prakticky za všechno. Teď mluvím jenom a pouze o hlavním městě a ne o trzích v Polské Těšíně… Jak jsem zjistil od kolegů v práci vypadá to na nižší standard za minimálně stejné spíše vyšší ceny. Což se týká hlavně bydlení. Propočteme-li to přes asi o 1000 Kč průměrné nižší platy Poláků, vychází mi, že u nás není ještě tak zle, aby… znáte to.

    Poláci pro nás mají kupodivu slabost. Mluvíme pro ně srandovní řečí a oni se skvěle baví (a proč ne:) Připomíná jim to totiž staro-polštinu a zřejmě došlo k největším rozdílům v obrozeneckém hnutí našich jazykozpytců. Jsou milí, přátelští, plaší a stydlivý v komunikaci s cizinci, stejně jako my, ale po úvodním oťuknutí a s vědomím, že mohou použít svoji mateřštinu se poměrně rychle rozpovídají. Velmi jsem postrádal to, co ve všech post-komunistických zemích jakousi korektnost, ohleduplnost a mravnost, ale tady o to více, protože Warszawa je turisticky poměrně nedotčená a tedy lidi se nemají od koho učit. Věci jako pouštět starší sednout, nekouřit na autobusových zastávkách plných lidí, pustit napřed ty co vychází ze dveří, vztah k zákazníku, zastavování na přechodech, parkování před vchody domů, zavírání dveří autobusu těsně před nastupujícími, atd. jsou zde zdá se nedotčeny a ještě čekají na obrodu.

I my se učíme, jak se dostat do Evropy a jsme si stále více vědomí, že to není jen o kapitálu a hrubém národním produktu, ale také o lidskosti a solidnosti, kde zaostáváme mnohem více než v životní úrovni a i náprava bude trvat jistě déle.

Přeji nám oběma, aby se nám zadařilo..

Luděk Rotrekl - Varšava :)

[ Home ] [ Up ]