Napříč Španělskem
Některé věci jsou pro mě prostě španělská
vesnice...
A tak mě napadlo, co takhle znovu objevit Španělsko - třeba i tu vesnici?!
Tak jako před léty Katalánsko-Aragonský královský pár nechal objevit Nový svět,
aby tak proslavil hlavně sebe samé; také penízky, či jiné cennosti z
dalekých krajů, by se hodily do královské pokladnice, ustavičně zející
prázdnotou z neustálých bojů, a vyčerpanou značným dílem i díky rozmařilému
životu španělské šlechty.
Pokusím se tedy i já "objevit" Španělsko.
Ne ovšem tak destruktivně na místní kulturu
a obyvatelstvo, jak to Španělé spáchali po roce 1492 na jejich průzkumných
misích.
Vyzbrojen základními španělskými
frázemi a množstvím informací sesbíraných z Internetu, nebo četbou knih,
vypravil jsem se do světa prozkoumat Iberský poloostrov. A posléze, tak jako
ONI před léty znovu objevit Ameriku, ale to je na jiné povídání...
Především jsem byl zaskočen, jak málo je opravdových
cestopisů o Španělsku... Našel jsem vlastně jen tři, a to včetně Čapkova
víceméně cestopisného románu.
Španělsko má smůlu. Mnoho lidí sice
jezdí každoročně na návštěvu Iberského poloostrova, většinou však jako statičtí
turisté, válející se celý den na plážích, maximálně s jedním či dvěma
fakultativními výlety do Barcelony, Valencie nebo na klášter Montserrat. A i
této šance se mnozí vzdají...
Prozkoumával jsem
pro mne neznámý terén i lidi, jazyk i kulturu s minimálním finančním
obnosem a s maximální snahou co nejvíce vidět, slyšet, zažít a vstřebat.
Je to vždy těžké rozhodování kolik a hlavně co vlastně do objevné cesty
investovat : Když člověk hodně šetří, tak ani nechodí (nemůže) příliš
mezi lidi - do velkých měst - protože tam hodně peněz utratí za památky,
hospůdky, muzea a ubytování. Naopak příliš mnoho času strávených
v přírodě, nedovolují dobře poznat širší vzorek lidí, kultur i
památek, za to zpravidla potkává člověk více ryzejších charakterů, velké
množství jednoduché, neokázalé krásy, ticha a občas potřebné samoty,
tak jak to umí jenom příroda. Španělsko je zemí, kde si může přijít na
své kdokoli. Turista, stejně jako rekreant, horolezec, tak jako zarputilý
milovník plechových miláčků - automobilů, nebo třeba katolík chtějící se vydat cestou odříkání
(Camino de Santiago), která vede z Paříže až na
severozápadní cíp Španělska
do Santiago de Compostela.
Nejtěžší je tedy volba.
Já jsem se tentokrát
rozhodl pro vyváženou porci památek - tedy kombinaci měst a přírody.
Budu-li mít dostatek trpělivosti, času i vůle, štěstí a já nevím čeho ještě, možná vznikne o celém putování knížka, kde byste se měli dočíst více podrobností. Tady na Internetu si vyhrazuji místo pouze pro rychlou rekapitulaci...(tyto stránky vznikli během jediného víkendu :)
TAK TEDY ŠPANĚLSKO...
Neustále laboruji s myšlenkou, jak vlastně napsat celé
vyznění. Budu-li bezmezně optimistický, nadšený z památek, lidí, přírody,
možná získám více potencionálních čtenářů, a třeba by více lidí navštívilo
Španělsko v příštích letech...
Byl by to tedy kalkul!
Mě ale neplatí žádná cestovní
kancelář, ani se neživím (nemám to v plánu...) jako
spisovatel-cestovatel, takže mi nezbývá než věřit, že budu-li se snažit
být v maximální míře objektivní a upřímný, čtenář to jistě ocení a
vůbec ho neodradí třeba i negativní vyznění.
Protože každý jsme přece jiný (zaplať Pan Bůh) a co se třeba nelíbilo
mně, to jiný přivítá s nadšením, a tak jako já jsem občas narazil na
blbce, tak třeba vy budete mít více štěstí...
Znovu se vrátím k tomu nejdůležitějšímu - alespoň v případě Španělska se tomu tak zdá být - plánování cesty. Přiznám se preferuji přírodu, protože ta vás nikdy nezklame a když, tak se prostě sbalíte a jdete dál... Španělsko je zemí prodchnutou historií, bylo by tedy chybou alespoň část z toho nevidět. Stojíte ovšem před dalším, možná ještě větším problémem. Pro kterou epochu (nebo část historického období) se rozhodnout :
- prehistorickou - jeskyně Altamira (normálně nepřístupná), jeskyně v horách Rondy, atd.
- keltskou - převážně severozápad území
- románskou - po celém Španělsku... nejvíce však v oblasti "Extramadury", tedy západ a jihozápad Španělska
- gotickou - po celém Španělsku..., ale skvostná je v Cáceres
- baroko - opět všude, typický a pěkný je pro španělské baroko Madrid
nebo vás zajímá židovská architektura? A opět chcete-li více klidu a z
mého pohledu i více autentičnosti a hodnověrnosti (bez velkých zásahů do
architektury) nenechte si ujít Hervas. Pokud se nechcete vzdát ruchu, každé
větší město má svou židovskou část, ale myslím že obzvláště vyvedená
byla v Seville a Granadě. Právě obrovská diversita dělá celý rozhodovací
proces složitějším a plánování komplikuje. Nemáte-li tolik času, nebo peněz,
kolik byste požadovali a zároveň chcete poznat, nebo objevovat tyto místa sami,
v klidu (i s tím rizikem,
že se občas ztratíte, nebo třeba objevíte nová, ještě lepší) si je vychutnat, nebo dáváte
přednost skupinovým výletům? Chcete spát komfortněji, nebo vám stačí
2x2 metry pro stan a občas ani to ne?...
Preferujete přírodu?
Jste
"hospodáři"? (od slova hospoda)
Nebo vaše kroky vedou za tím "Nejvyšším"?
Není problém najít si ve Španělsku to své...
Problém snad je, kde to SVÉ hledat. Vidíte
sami, že možností jak cestovat a poznávat nová místa, je stejně mnoho jako je
cest.
Důležité je však vědět, co vlastně chci najít a proč to vlastně dělám?
Zbytek již vykrystalizuje s přibývajícími informacemi a časem, a zároveň
s ubývajícími iluzemi a penězi .
Zvolil jsem variantu 50% příroda a 50% lidi, města, památky a muzea. A
protože ve městech španělských vládne shon ještě větší než je zvykem
u nás, tak se mi ke konci putování zdálo, že jsem ten poměr nedodržel, protože
jsem se cítil přesycen městskými vlivy a dojmy. Podrobné nahlédnutí do deníku
a itineráře cesty mne přesvědčilo
o omylu.
Důvod byl nasnadě.
Zatímco v horách vše probíhalo v klidu a s takřka neomezeným časovým plánem,
ohraničeným snad jen množstvím neseného jídla a zásobou benzínu ve vařiči,
ve městě
to byl neustálý
zápas. O místo na chodníku (měl jsem obrovský batoh), odříkání všech
těch hamburgrů, zmrzliny a jiných lákadel, o tom příliš nebloudit a přitom
všechno vidět a velmi často také o tom, kde v klidu složit unavené tělo,
tak aby vás pokud možno nikdo neviděl. Což bylo asi ze všeho nejtěžší,
protože s přibývající tmou začíná také vřít španělský společenský
život. Takže zatímco středoevropan je k smrti unavený, Španěl má načasovánu
zábavu. Vzhledem k vedrům, které tady v létě panují to má samozřejmě
praktický podtext a tento způsob společenského života se přenáší i do
období, kdy to ještě až tak nutné není. V přírodě je tohle opravdu jednodušší, za předpokladu vody a skromného jídla.
KATALÁNSKO - provincie
Byl Březen, teplo jako u nás na počátku léta. Na
stromech zrály pomeranče, citrusy, na zahrádkách jsou vidět papriky - inu středomoří. Dalo by se tedy říct,
že Španělsko (nebo Portugalsko) je příjemnou a možnou lokací na cestování
v brzkém jaru, pokud nechcete cestovat daleko, nebo hodláte použít k přesunům
vlastní auto (dva dny cesty)... Na co se připravte jsou velké vzdálenosti a
množství kilometrů, které budete muset spolykat, budete-li chtít projet Španělsko
celé. Vždyť společně s Portugalskem (tedy jako Iberský poloostrov) je největší
evropskou "zemí" a tak se vám cestování značně prodraží. Španělsko je
zemí Evropské unie, takže se zde platí eurem, a tento fakt (myslím
hlavně směnný kurz) nám taky cestu nesmírně prodražuje.
Rozhodně se dá shrnout, že Španělsko je z přehledem nejdražší s mnou
navštívených zemí a to jsem šetřil, jako ještě nikdy!
Vlastně jsem nemusel ani teď, ale nechtěl jsem utratit příliš mnoho peněz
hned na začátku dlouhé cesty napříč Španělskem a později Severní,
Centrální a Jižní Amerikou...
Teď ale trávím chvilky v deltě Ebry a moje představa
delty, tak jak si ji pamatuji třeba z Rumunska (Dunaj) dostala první ránu.
Celý výběžek končící pobřežím "Costa Daurady" je jistě dobře
prosperující továrnou na zeleninu a ovoce, ale s přírodou to nemá nic
společného. Bez změti kanálů a trubek všech možných tvarů a velikostí,
by toto místo bylo jen pustou polopouští. Zatím ale voda řeky L´Ebry
vhání dostatek vody do jejich nenasytných chřtánů, ... ale jak dlouho. Ve Španělsku,
tak jak jsem jej projel, není mnoho řek, které by se dali označit slovem řeka
- tak jak jí známe a říkáme v střední Evropě. Mnoho řek se sice chlubí
názvem Rio-řeka, ale já bych řekl spíše potok, často i strouha. L´Ebra
je opravdovou řekou, na místní poměry obrovskou.
VALENCIE - provincie
Další velké očekávání, a velké překvapení mně
provázelo ve Valencii. Právě se zde slaví "Fallas" - spolu s
Velikonocemi největší svátky roku. Všude je spousta lidí a hluku od
vybuchujících petard, protože "fallas" znamenají něco jako
"ohně", takže každé dítě na ulici vám ochotně hodí pod nohy pár
kousků petard, aby vyzkoušelo vaši připravenost. Na to si rychle zvyknete,
ostatně patří to k svátkům stejně jako obrovské někdy 20 metrové dřevěné
figuríny. Poslední den slavností, na závěr průvodu plného veselí se tyto zapálí, a naházejí do vody, což mi připadlo trochu škoda.
..
Počasí bylo perfektní (24/14°C), ale přiznám se, že město samé mě příliš neoslovilo. Vlastně jsem byl deprimován - tak dlouho jsem zde a ještě jsem nevyfotil ani celý film. Nebylo co fotit! A tak jsem fotil věci, pro které je filmu škoda, jako například "fallas" figurínu, kterou vidíte na obrázku vedle, hodící se spíše pro levnější digitální technologii. (levnější na zpracování, pokud nechcete dělat fotky na papír).
Pokud tedy jedete do Španělska za poznáním, a ne válet se u moře, srdečně doporučuji se těmto turistickým "tahákům" jako je Barcelono-Valencijské pobřeží na hony vyhnout. V klidu tedy můžete vynechat málo zajímavé provincie Katalánska a Valencie a začít až v Alicante vyplňující jižní část Valencijské provincie. Jako velmi zajímavé bych doporučil malé městečko obklopené horami zvané Alcoy, v létě zde bývají nesnesitelná vedra, protože se slunce odráží dolů do údolí od vápencových skal obtékajících město. Pokud se bez moře opravdu neobejdete, tak větší a hlavní město regionu na břehu Středozemního moře Alicante nabízí kromě pěkných městských pláží i skvělou vyhlídku nahoru na hrad, nebo na hned vedle ležící přístav. Od této chvíle se rapidně změnil ráz krajiny - tím myslím souhrnem lidi, památky, i příroda; naštěstí k lepšímu; a já jsem konečně mohl založit můj v pořadí druhý film do foťáku. Kousek od Alicante je proslulý turistický tahák polopoušť končící zálivem Cabo De Gata - skupinou majáků s výhledem na moře. Samozřejmě nesmí chybět restaurace, které tohle kdysi klidné možná i romantické místo proměnily v továrnu na peníze. Zajděte si radši do hor nad záliv, uvidíte stejné moře, k tomu ale nádherné červené skály nad ním a užijete si to více v naprostém klidu. Protože kam se Španěl nedostane autem, tam ho velmi pravděpodobně ani nepotkáte...
MURCIE - provincie
Jako by počínající vliv muslimské pohostinnosti
zapustil kořeny i zde, lidé jsou příjemnější a už tak hloupě nečumí
na prazvláštního blázna táhnoucího velký batoh. U tohohle španělského
fenoménu se musím zastavit. Zpočátku jsem zkoušel stopovat, než jsem
pochopil marnost svého počínání. Španělé vám prostě nezastaví, a
i kdyby jste třeba zdechali, možná vám zavolají policii.
Tohle počínání má samozřejmě své kořeny... Auto - "coche" je
Bůh, je to modla, krásný plechový miláček, je to všechno co si jen umíte
nebo i neumíte představit, jenom to není chápáno jako pohodlný dopravní
prostředek. A tak kdo Ho nemá, je méně, než Nic. Viděl jsem dokonce v jedné
naprosto rozvrácené, polozbořené dědince v horách Sierry Nevady obrovský
paradox. Před naprosto žalostně vypadajícím "domem" stálo supersportovní žihadlo
alias "coche", takže jsem u vaření přemýšlel, kdopak to přijel
do takové díry na návštěvu, když vylezl sedlák v montérkách a nakopl
osmiválec. :o)
Člověk nemající auto se automaticky ocitá na konci společenského žebříčku,
tedy je podezřelý. Ve Španělsku, kde je poměrně velká kriminalita (tvrdí
místní... - já se setkal jen se dvěma krádežemi) to má za následek šíření
"paniky" mezi obyvatelstvem a přehnaného strachu. Také sobeckost a
sebestřednost v tom hrají významnou roli. Velmi to připomíná podmínky v
České republice, snad jen ještě horší, což nás nemůže příliš utěšit.
Každý chce mít tuto svoji plechovou krabici jen pro sebe a nehodlá svého
miláčka s nikým sdílet. Pravdou ovšem také je, že si se mnou příliš
nepopovídali, protože moje španělština je prachmizerná a Španěl trpí (k
jeho škodě) nemocí jazykových velmocí, tedy žádný jiný jazyk neovládá.
Má tedy obavu a stud zastavit cizinci a dát se s ním do "řeči",
což je podstatný rozdíl třeba proti Turecku. Jsou
samozřejmě čestné výjimky, ale ti se učí pro ně bližší a mnohem lehčí
francouštinu, než třeba pro Španěla nevyslovitelnou angličtinu.
Stopař to zde nemá lehké, a tak po asi 10 dnech popojíždění a únavného
statování na silnici jsem usoudil, že bude lepší zvolit jiný druh dopravy.
Zvolil jsem tedy kombinaci autobusu, vlaku a vlastního pohonu - nohou. Vyšlo
mne to sice dráž a také jsem se ochudil o možnost popovídat a poznat místní
lidi, ale byla to nezbytnost. Ceny za vlak i autobus jsou na kratší vzdálenosti
srovnatelné, na delší podle mne vychází lépe autobus, protože cena se odvíjí
od kilometru přímo úměrně, na rozdíl od vlaku, kdy už na větší vzdálenosti
není možné vzít "levný" regionální spoj a je třeba přesedlat
na rychlík a zaplatit za nadstandard. Doprava ve Španělsku je na zcela jiné
úrovni (technické i čistoty prostředí a fungování služeb než u nás),
takže i větší vzdálenosti příjemně utečou.
Španělé necestují! Připravte se proto na to, že ať se objevíte kdekoli
budete pozorován. Pokud se nechcete zdržet déle než 3 měsíce a nemáte v
úmyslu ve zde pracovat, nechte si dát na hranicích (německých) razítko do
pasu, policie je na tohle citlivá a místo, aby si vyřešili zaměstnávání
lidí na černo jinak (třeba SID jako v USA), otravují lidi a chtějí vidět pas,
což se mi ještě nikde jinde nestalo... :(
ANDALUZIE - provincie
Bohem zaslíbený kraj... No jo vlastně, ale kterému Bohu : nějakému "Římskému",
Muslimskému, Židovskému, Křesťanskému? Dlouho žili všechny tyto tři
skupiny spořádaně vedle sebe, v míru a vzájemném prospěchu, až tomu všemu
udělala přítrž Isabela Kastilská s chotěm a poslali vojsko ve jménu Boha
- tentokráte křesťanského - aby pokřtil ty "pohanské", tedy spíše
muslimské psy. Židé měli opět smůlu.
Protože měli prachy a byli velmi vzdělaní, měli i moc. Hlavně jich však bylo málo,
a bylo tedy jednodušší je prostě vyvraždit, nebo vyhnat, majetek jim
zabavit. Tomuto období lidské hrůzy a utrpení se teď v knihách říká
REKATOLIZACE. Pod čímž si většina čtenářů vlastně nic konkrétního
nepředstaví, hlavně v tom není vidět a slyšet ta krev a hrůza...
Do té doby byla Andaluzie mocným královstvím s
obrovskou sférou vlivu, zasahující až daleko do Afriky. (odtud Španělské
kolonie a města na severu Afriky - Ceuta, Tanger). Magická a do té doby neviděná
města jako Grenada, Cordóba i Sevilla způsobila šok každému nově přijíždějícímu.
A tohle kouzlo si částečně podržela až dodnes. Pevnost Alhambra v
Granadě i typické, úzké uličky, poloha města a jeho krása příjemně překvapí
i dnes. Příjemné hospůdky, společenský život, i dobré ceny za ubytování
způsobí, že z tohoto města se vám nechce odjíždět. Kraj je synonymem
kytary a flamenga, o jehož původu se dodnes spekuluje. Nakonec se to hodilo na
cikány...:)
Věřte, není nic lepšího,
než slyšet pravé flamengo z otevřeného okna ložnice, v jedné z úzkých
španělských uliček, pozdě v noci.
EXTRAMADURA - provincie
Jestli mě něco vrátilo krev do žil a opětovnou chuť cestovat
po Španělsku, byla to právě
provincie za řekou "Duerem" - Extramadura. Příjemní lidé i
když se ještě nedá mluvit o srdečnosti, tak jak se s ní můžete setkat v
Turecku, a v zapadlých koutech Ruska, Rumunska, ale třeba i Slovenska a jinde.
Tuto oblast jsem projel stopem bez problémů a nikde jsem 
dlouho
nečekal a když už, tak příjemně. Nádherné hory "Gredos"
= horské kozy, kde bych se chtěl rozhodně někdy vrátit. Žulové
masivy, úzké strže v nichž je nespočetně vodopádů, peřejí, a rychlý nástup,
jsou pro tyto charakteristické. V dubnu se v celém Španělsku zkazilo počasí
a začalo období trvalého deště a sekundárního ochlazení. (nevím, jestli
je to typické počasí pro tohle období, nebo jsem jenom po krásném Březnu
neměl tolik potřebné štěstí) Takže jsem musel tyhle kopce chvatně
opustit, protože na vysněžené plochy začalo vytrvale pršet, v noci
klesla teplota pod nulu, což je velmi nepříjemná kombinace rizikových
faktorů. A to se radši nezmiňuji, že jsem byl mokrej durchem durch a totálně
všechno v batohu...
Jedete-li kolem Gredoských hor směrem na 100 km vzdálenou "Plasencii",
musíte projet údolím La Vera. Je to půvabná oblast s nejstarším osídlením
ve Španělsku. Kdysi patřila k Lusitanii (odsud pocházel Variatus, vůdce
povstání proti Římanům) a teprve dobytím z rukou Arabů na konci 12.
století se stala součástí Extramadury. Při shlédnutí malebného
kraje kolem řeky Tiétaru na úpatí hor Gredosu, zvolal údajně i sám Caesar:
"Teď už mi zbývá projít pouze průsmykem smrti!"
A tak se i
stalo.
Ostatně Římané zde zanechali bezpočet stop na jejich existenci, od
mnoha starých mostů, přes kus velmi zachovalé římské cesty. A tak kromě
pěkné přírody, můžete obdivovat i vkusně zasazenou architekturu a příjemně
si popovídat s místními lidmi.
Krajina v Extramaduře je podivně krásná. Obrovské rozlohy zelených stepí,
prošpikované soliterními stromy jí dává zvláštní kouzlo. Občasné zahlédnutí
lesknoucí se plochy, jezera uprostřed ničeho, působí jako magnet. Oko hledá,
čeho by se na té opuštěné krajině zachytilo... Mám štěstí obrovský římský
most se proplétá svými pilíři vodami jezera, aby po několika stech metrech
se zřítil do jeho průzračných vod. Pokud chcete být nezávislí (veřejná
doprava zde příliš často nejezdí) a pořádně prozkoumat tuto provincii,
doporučuji vlastní dopravní prostředek - kolo, auto, caravan. Druhou stranou
hor se dostáváme k nejstaršímu židovskému osídlení (dochovanému) v
Evropě, městečku "Hervas".
Města jako Plasencie - město čapích kostelů, Merida - místo nádherného
antického divadla, arény i římského mostu a Cáseres - svět, kde dýchá historie, patří
mezi to nejlepší, co jsem zde viděl.
Kdo vynechá tuhle provincii, dělá opravdu velkou chybu.
KASTILIE LA MANCHA - provincie
Tento kraj se snad vůbec nezměnil. Není těžké si zde
představit, v nekonečných rovinách posetými vinicemi a obilninami, podivínského
rytíře Dona Quichota na jeho schvácené a zbídačelé herce, i vedle něho plížícího
se, věčně ožralého sluhu Pansu. I já jsem zde zažil pár paradoxů, ale
poučen z historie, že v boji proti větrným mlýnům stejně nic nezmůžeš,
zůstal jsem stranou a vše jen zpovzdálí pozoroval. Co mně ale vyvedlo z míry
byl "freaky" stařík, kterého jsem se několikrát po sobě zeptal
na směr, kterým jede jeho autobus, a jeho jedinou reakcí bylo, že se utekl
schovat do autobusu. Trochu otřeseně, z prožité a dosud nepochopené situace,
jsem se tedy zeptal někoho jiného, který mi prostě řekl, že ne.
"Autobus tvým směrem, jede až ráno...", takže jsem měl opět
spoustu času. Zmožen únavou z negativního výsledku dnešního stopování
jsem se odplazil směrem k hřišti, kde jsem nakonec i usnul. Náhle jsem se
probudil (6 smysl zafungoval) a nade mnou se sklání traktorista, kterého jsem
k smrti vylekal, a který tvrdil, že si myslel, že jsem mrtvej.
Nebudu zabíhat do podrobností, prostě tento kraj je pořád plný opilců a
starých bláznů, možná potomků slavného rytíře. Dopravní prostředek opět
výhodou, protože krajina není příliš tvárná, a tak se pěšky docela nudíte...
KASTILIE A LEÓN - provincie
Je to provincie velmi často navštěvována turisty a já
se ani nedivím. Má poměrně mnoho různorodých památek nedaleko (na Španělské
podmínky) od sebe, navíc jsou některá místa jako "Segovia",
"Salamanca", "El Escorial" a "Avila" velmi dobře
dosažitelné z hlavního města Španělska - "Madridu". Mimo
turistickou sezónu stojí za shlédnutí, v sezóně musí být nechutně přeplněna.
Mně nejvíce upoutala Avila. Městečko v horách s jedinečným a
nejzachovalejším opevněním v Evropě postaveným v 11 až 12 století. Příjemná
poloha (více než 1100 m nad mořem) s možností výletů na nedalekou přehradu,
nebo do hor, tvoří z tohoto místa tahák. Alespoň pro mne.:)
Salamanca je pompézní město a při procházení jeho ulicemi se člověk zvídavý
rozhodně nenudí. Obzvláštní atmosféru má v noci, kdy je fantasticky nasvícena
a dostává nový nádech - do žluta. Salamanca má pestrý společenský život,
takže večer tady rozhodně není mrtvo. "Nejlepší" (ale taky
nejdražší) jsou bary, discotéky a putiky v oblasti Plaza Mayor, ale já jsem
se spokojil se zábavou v cirkusovém stanu nedaleko od centra. Nutno přejít
římský most, ale odměnou je vám pohled na město z odstupu a to tedy stojí
za to. Škoda, že se fotky nepovedli (neměl jsem stativ).
Počasí - v Březnu velmi pěkně a teplo (20/10°C den/noc) se kupodivu otočilo a v Dubnu jsem byl sužován ustavičnými dešti a poklesem teplot (13/8°C, myslím, že tenhle ráz počasí není pravidlem...) Koupat se v moři sice jde, ale je na hraně s otužováním. Teplé jarní slunce - hlavně v oblasti "Andaluzie" - vás zbaví poměrně rychle s prožitého šoku.
Španělsko, tak jaké tedy bylo:
+ bohatá
historie zanechala bezpočet zajímavých památek
+ pěkné a
spolehlivé počasí (květen, září i říjen)
+ pěkná příroda,
zjistěte informace o lokaci předem, protože to zdaleka není pravidlem
+ zarputilí milovníci
moře si přijdou na své...
- místní
obyvatelsvo je opravdu prazvláštní mentality...
- Španělsko
je pro nás celkem drahé a i při mém způsobu cestování mně přišlo na
1000 euro.