[ Home ] [ Up ] [ Zajímavosti o Vranove... ]

Vranov nad Dyjí - zámek

25 km západně od Znojma

    Archeologické nálezy a nejstarší zprava o Vranově

   Hrad Vranov, připomínaný poprvé v r. 1100, náležel původně znojemským knížatům a byl součástí systému opevnění chránícího Moravu proti Rakousům; jeho rakouským protějškem byl hrad Hardeg, stojící 5 km jihovýchodně na témže břehu Dyje. Nejstarší část Vranova pochází z druhé poloviny 13. a ze 14. století; jeho starší, či dokonce původní podoba je již sotva zjistitelná. Hradní jádro, tvořené palácem, válcovou věží a věží s kaplí, zaujímalo nejzasší část ostrohu nad Dyjí. Z rozsáhlého opevnění se zachovaly především předsunuté body: strážní věž na východě ostrohu, vodní věž na severním srázu nad řekou. Původně byl Vranov zeměpanským majetkem. Jan Lucemburský jej však v r. 1323 postoupil i s příslušenstvím Jindřichu z Lipé výměnou za Tachov. Nedlouho poté získala hrad moravská markrabata, ale na konci 14. století se dostal jako zeměpanské léno do rukou pánů z Lichtenburka. Za vlády Jiřího z Poděbrad byla do hradu vložena královská posádka, která v r. 1467 škodila Znojemským. Za Vladislava II., v r. 1499, se stalo vranovské zboží majetkem Jindřicha z Lichtenburka a jeho synů Smila, Jindřicha a Albrechta. Krátce nato získal hrad Arkleb z Boskovic, který jej postoupil v r. 1525 Janu z Pernštejna. V té době bylo opevnění hradu zesíleno, aby snáze odolávalo případným obléhatelům. Centrem zůstávalo vlastní jádro s hlavní válcovou věží, podélným patrovým palácem a věžovitou stavbou s kaplí v místech dnešního sálu předků. Obranyschopnost zesilovalo zdivo kolem hradu s hranolovou strážní věží na západní straně; hranolová mostní věž na severní straně chránila zásobování hradu vodou čerpanou z řeky. Koncem 16. století vlastnil Vranov Maxmilián z Ditrichstejna, který obestavěl hrad renesančními budovami. V r. 1598 prodal panství Hansu Volfartovi Štrejnovi ze Švarcenavy a ten je již v r. 1618 postoupil Volfu Dětřichovi z Aithanu. Za třicetileté války byl hrad téměř zničen nájezdy Švédů (v r. 1645) a v r. 1665 požárem. Jeho zániku zabránila rozsáhlá přestavba za Aithanu, kteří přeměnili dosavadní hrad, nevyhovující moderní válečné technice ani požadavkům na pohodlné bydlení, v honosné barokní sídlo. Koncem 80. let 17. století za Jana Michala II. z Aithanu začalo bourání hradu, aby se uvolnilo místo pro plánovanou novostavbu; ponechány byly pouze hradní věže. Stavba trvala celé století. Na místě bývalého hradního paláce vyrostl trojkřídlý zámek s přilehlým sálem předků, na severním výběžku ostrohu rodová hradní kaple Nejsvětější Trojice. Za autora návrhu monumentálního sálu předků je považován vynikající vídeňský architekt Jan Bernard Fischer z Eriachu (1656—1723); nejnovější bádání však projekt také přisuzuje vynikajícímu Domeniku Martinellimu (1650—1718), který pracoval pro hraběte Jana Michala II. z Aithanu také v blízkých Jaroslavicích. Sál pozoruhodných rozměrů vznikl na místě středověké kaple a v jeho přízemních prostorách zůstala i nadále vodní nádrž pro zásobování zámku vodou; byl dostavěn a vyzdoben již v r. 1695 a měl oslavit feudální rod. Tomuto poslání sloužila jeho vnitřní výzdoba, pojatá v duchu barokního historismu - štukatura se sochami předků od sochaře Tobiáše Krackera a malby významného představitele rakouského barokního malířství Jana Michala Rottmayera. Krackerovy sochy představují 10 členů rodiny Aithanů od bájného prapředka (z r. 330) až po Jana Michala II. z Althanů. Malby na klenbě sálu zobrazují Althany v podobě antických hrdinů. Severozápadní areál vyplnila stavba zámecké kaple z l. 1698 —1700, která je pravděpodobně dílem Fischerovým. Centrální stavbu symbolického půdorysu vyzdobil v ústřední kopuli a ve třech bočních kaplích v r. 1700 Ignác Hemitz z Hemzenthalu; je autorem fresky Pád pyšných andělů a fresek Nebe, Peklo, Ráj.

    V další úpravě zámku, která probíhala již značně pomaleji, pokračoval za Marie Anny z Althanů, rozené Pignatelliové, syn J. B. Fischera Josef Emanuel. Východní křídlo bylo dokončeno v r. 1730; obsahuje oválné předsálí, spojené se sálem předků a přístupné z nádvorní strany dvoukřídlým schodištěm, ukončeným před vchodem do zámku dvěma monumentálními sochařskými skupinami Herkula a Antea, Aenea a Anchise od vídeňského sochaře Lorenza Mattielliho (1668—1748), které byly původně určeny pro císařský dvůr. Po dokončení východního křídla začala výstavba části jižní budovy. Zbytek, tj. část jižního a západního křídla, pochází z l. 1777—1780, tím vznikl obdélný čestný dvůr, obklopený třemi křídly paláce.

    Vranovský zámek spolu s panstvím koupil v r. 1793 rytíř Josef Hilgartner z Lilienbornu, který v 80. letech uskutečnil na zámku některé klasicistní úpravy, zejména malířskou výzdo-. bu interiérů. Po stranách sálu předků byly postaveny dva oblouky, napodobující antické ruiny, s plastickými hlavami bohyně Athény a starověkého filozofa. Současně byl vymalován vstupní sál a přilehlé místností romantickými krajinami na tapetách. Asi v téže době vznikl u zámku klasicistní park s řadou salett, dnes jen zčásti zachovaných, a obora. Z té doby pochází i úprava Růžového vrchu se starověkým chrámkem, jeskyněmi a'letohrádkem (tzv. Dům filozofů) z r. 1787. Vranovský zámek hostil četné umělce, například rakouského básníka Jakoba Julia Davida (v roce 1906) i polského romanopisce Henryka Sienkiewicze (1846-1916) a další.

    Od r. 1945 je vranovský zámek majetkem státu a spravuje jej Státní památková péče v Brně. Jeho instalace je ukázkou zámeckého bydlení v době klasicismu; na ni současně navazuje expozice vranovské keramiky, vyráběné ve zdejší továrně v l. 1799—1802, kterou založil Josef Hilgartner z Lilienbornu. Tato keramika je spojena například se jménem rytce Josefa Dorého a malíře Františka Zvěřiny.

    Komplexní obnova vranovského zámku započala již počátkem sedmdesátých letí od roku 1973 byl objekt uzavřen veřejnosti a znovu-zpřístupněn 2. června l979. Finanční objem prací činil cca 65 milion!! KČS a obnovy se zúčastnilo cca 4000 pracovníků z 25 organizací /ve 41 stavebních a restaurátorských profesích/. Investorem byl zprvu Okresní národní výbor ve Znojmě/ od roku 1?75 Krajské středisko státní památkové péče v Brně/ které v té době převzalo objekt do vlastní správy. Programem komplexní obnovy byly rozsáhlé stavební práce /zejména statika objektu/ opravy fasád a inženýrských sítí, nové řešení zámecké zelené, ale i četné restaurátorské práce uměleckořemeslného i uměleckého charakteru na stavební podstatě interiérů i na mobiliáři. Obnoveno bylo cca 30 místností prvního patra - pianna nobile. Z nich asi polovina byla instalována zcela nově /počínaje pompejským salónem/ a asi třetina /počínaje zednářským salónem - t.j. celé tzv. západní křídlo/ byla veřejnosti zcela nově zpřístupněna. Sbírka vranovské keramiky /až dosud vystavená prozatímně, v nevybavených místnostech/ se stala pevnou součástí prohlídky a prolíná celou instalaci. Součástí obnovy bylo i vybudování vstupní historické expozice /pokladny a sociálních zařízení pro návštěvníky/.

Posloupnost majitelů Vranova

• asi do roku 1306 česky král
• asi 1306 až asi třicátá léta 14. století pánové z Lipé /Jindřich a jeho syn Čeněk/
• asi třicátá léta 14. století až asi čtvrtá čtvrtina 14. století markrabě moravský /Jan Jindřich/ pak jeho syn Jošt/
• asi čtvrtá čtvrtina 14. století až 1422 jevišovická větev páni z Kunštátu /Sezema, Petr, Jindřich Zajímač, Boček/; jde zřejmě o zástavní držbu.
• 1422 až 1516 Lichtenburkové /Smil starší do roku 1444, Jiřík do roku 1475, Herych za něhož roku 1499 dochází k propuštění Vranova z manského svazku do svobodného dědičného držení, do roku 1502 a Herychovi synové Smil, Jindřich a Albrecht do roku 1516/
• 1516 až 1525 pánové z Boskovic /Arkleb/
• 1525 až 1528 pánové z Pernštejna /Jan zvaný Bohatý/
• 1528 až 1552 Meziříčtí z Lomnice /Zdeněk/
• 1552 až 1559 Krajířové z Krajku /otec Volf do roku 1555 a jeho syn Jiří Volf do roku 1558/
• 1558 až 1570 Čertorejští z Čertorej /Petr/
• 1570 až 1598 Dietrichsteinové /Estera do roku 1589, její bratr Adam do roku 1590, jeho syn Maxmilián do roku 1598/
• 1598 až 1616 Streinové ze Swarzenavy /Hans Volfahrt a poručníci jeho nezletilých dětí/
• 1623 až 1666 Scherfenbergové /Jan Arnošt do roku 1662, Jan Kryštof do roku 1665, jeho manželka Marie Polyxena do roku 1666/
• 1666 až 1680 Stahrenbergové /Maximilián Vavřinec, od roku 1674 jeho otec Konrád/
• 1680 až 1793 Althanové /Michal Jan II. Do roku 1702, jeho syn Michal Heřman do roku 1723, vdova po druhém synu Michalu Janu III. Marie Anna Pignatelli jako poručnice jeho nezletilých dětí – do roku 1730 – její syn Michal Jan IV. Do roku 1737, jeho bratr Michal Antonín do roku 1774 – v roce 1739 však předává Vranov své matce Marii Pignatelli na doživotí, to je do roku 1755 – od roku 1774 do roku 1793 má v držení Vranov Michal Josef/
• 1793 až 1799 Josef Hilgatner z Lilienbornu
• 1799 až 1863 Mniszkové /Stanislav do roku 1846, jeho žena Helena do roku 1863/
• 1863 až 1939 Stadničtí /Luitgarda do roku 1911, její vnuk ing. Adam Zbyněk Leo do roku 1939/
• 1939 až 1942 Vranov říšským konfiskátem
• 1942 až 1945 Gebhard von der Wense-Mörse
• 1946 byl zámek zestátněn na základě Zákona 137 Sb. z 16.5.1946

Sál předků - oslava rodu Althanů

    Ústředním tématem malby je alegoricky viz. řízený vozatajkou zosobňující Plodnost země. Za ní bdí božský mladík - génius rodu Althannů držící v rukou žezlo vlády a plamen života Postava vedle něho symbolizující světskou moc mu podává korunu a merkurskou hůl .

Stručný popis malby v kupoli

    Iluzivní římsová architektura se otvírá do neskutečného oblačného prostoru, kde čtyři okřídlené ženské postavy vytrubuji do čtyř světových stran latinský nápis "HEROUM NERITA SUNT GRADUS AD GLORIAM, VIRTUTUM EXERCITIA SUNT ITEM AD HONOREM" - což v překladu znamená "Zásluhy hrdinů, jsou stupněm ke slávě a cvičení v udatenství stupněm ke cti". Obvyklý triumfální vůz, opatřený althannským monogramem a tažený čtyřspřežím běloušů drtí pod koly dvě nestvůry - alegorie Pomluvy a Hlouposti. Vozatajkou je bohyně Plodnosti zaručující trvání rodu až do konce časů. Druhá ženská postava, alegorie světské moci, podává korunu a merkurskou hůl Géniovi Althannů. Vše má dokázat, s příznačnou barokní pompou, starobylost a skutečné i domnělé zásluhy rodu. Génius - mytologická bytost na způsob anděla, často okřídlená, v roli ochránce a strážce dobra, tvůrce a inspirátora vznešených děl a ideí, v tomto případě rodu. Merkurská hůl, /tzv. caduceusc/ odznak míru, harmonie, a moudrosti, bývá s ní vyobrazován bůh, nebeský hlasatel a posel Merkur. Na fresce mezi oválnými okny oslavují dávní hrdinové jako Herakles, Orfeus, Perseus, Theseus či Qdyseus nejvýznamnější předky rodu.

Postavy antické mytologie na Rottmayrově malbě

    Hérakles /u Římanů Herkules/ Diův syn/ narozený ze smrtelnice Alkmény, hrdina řeckého a římského bájesloví, zobrazovaný jako silák oděný lví kůží s kyjem v ruce. Překonával řadu největších potíží, Héraklovy činy. Nakonec byl otrávený pláštěm kentaura Nessa a v nesnesitelných bolestech se dal spálit na hranici. Po smrti byl přijat na Olymp mezi bohy a Hébe, božská číšnice, se stala jeho ženou. Odysseseus hrdina homérských báji, ithácký král, jeden z vůdcům Řeků před Trójou. Jeho lstí bylo Troje dobyto navrhl, aby při zdánlivém odchodu řeckého vojska byl města zanechán dřevěný kůň, s ukrytými vojáky. Ti pak – po vtažení koně do města – otevřeli ostatním brány. Odysseova dobrodružství při návratu z Tróje do vlasti popisuje Homér v Odyssei. Urfeus - syn Apollonův a Múzy Kaliope, pěvec antických bájí. Od Apollona dostal lyru, jejíž hra okouzlovala. Když hrál a zpíval ztichla celá příroda, zvířata se navzájem nezabíjela, kameny plakaly dojetím, nastal mír a harmonie. Po smrti své milované manželky Eurydiky, která zemřela hadím uštknutím, docílil svou hrou, že mu ji Hádes vrátil k novému životu; ztratil ji však při návratu na zem, když se při výstupu z podsvětí ohlédl /zhřešil na vírou v zázrak/. Perseus - syn Diův a princezny Danae, kterou Zeus navštěvoval v podobě zlatého deště. Perseus s pomocí Herma a Athény přemohl medúzu Gordonu, jejíž pohled měnil všechno živé v kámen. Na okřídleném koni Pegasovi podnikl řadu dobrodružství, zejména osvobodil mořské obludě obětovanou princeznu Andromedu, s níž se oženil. Hlavu medúzy věnoval Athéně pro její štít. Poseidon - /u Římanu Neptun/ vládce moři v antické mytologii, bratr Diův a manžel Amfitríty. Bývá zobrazován jako stařec s trojzubcem jedoucí po vodní hladině na voze taženém mořskými koňmi a doprovázený Nereidkami a Tritony. Palas Athéna /u Římanů Minerva/ bohyně moudrosti, vítězně vedené války, ochránkyně spravedlnosti, práva a umění. Narodila se údajně z Diovy hlavy poté, co Zeus snědl bohyni moudrosti Métidu, tedy bez matky. Byla zosobněním síly a moudrosti nejvyššího boha. Giganti - obludní dlouhovlasí obři, synové bohyně Země Gaie, která. byla oplodněna kapkami krve boha Nebe Úrana. vzepřeli se olympským bohům a byli od nich - s pomocí Hérakla - poraženi.

    Tobiáš Kracker /1658 - 1736/ Vídeňan. Spolupracoval s řadou slavných architektů /např. s L. Hildebrantem/ s J. B Fischerem /Vranov, Praha, Vídeň/. Nedosahuje kvalit Fischerových nebo Rottmayrových, nutno však ocenit jeho charakterizační schopnosti i jeho historicky smysl. Pozornosti je v jeho díle hodná např., brněnská kašna Parnas /na Zelném trhu/, vytvořená podle Fischerova návrhu, a dále koncepce genealogické řady Althannu ve vranovském sále předků. Smysl a obsahová souvislost soch v sále althannských předků, výjevu umístěných od sochy vpravo nad okenní nikou v okrové kartuši /dále jen kartuš/ a maleb nad sochami ve fresce klenby /dále jen "freska"/ - sochy a malby jsou popisovány při vstupu do sálu zleva doprava.

1 . Gebhard von Thann/ žil údajně okolo roku 330, polomýtický šiřitel křesťanství. Kartuš - Gebhard řídí stavbu křesťanského kostela. Freska - alegorie Ctnosti spoutávající pět lidských smyslů /ideál křesťanského bojovníka/.

2 . Babo von Thann, královský stolník, připomínán je roku 680 jako správce území okolo hradu Waldburg, příbuzný švábských vévodů . Padl ve srážce s majordomem francké říše Karlem Martellem /roku 709/. Kartuš - Babo hyne v bitvě. Freska - vítězný Héraklés v boji s nemejským lvem, lernejskou hydrou a stymfalskými ptáky /Babova heroizace/.

3 . Eberhard von Thann, hofmistr a sudí římského císaře Fridricha Barbarossy, žil okolo roku 1150. Kartuš - Eberhard při výkonu svého povolání trestá viníky a odměňuje spravedlivé. Freska - Spravedlnost jako vozatajka se zavázanýma očima a s Diovými blesky trestá vzpouru Gigantů /souvislost s Eberhardovým úřadem na císařském dvoře/.

4 .Dietmar von Thann, voják, rytíř, účastník křízové výpravy do Palestiny /1216 - 1218/, velel části jízdy ve vojsku rakouského vévody Leopolda. Zemřel jako velmi starý snad roku 1223. Kartuš - Dietmar zápasí v rytířském turnaji. Freska - Orfeus hraje na lyru veden Múzou /alegorie jednoho z rytířských ideálů/.

5. Johann Althann, voják, polní kapitán křesťanů, padl roku 1370 v bitvě proti Maurům. Kartuš - Johann zápasí a hyne v bitvě. Freska - Héraklova smrt /souvislost s hrdinskou smrtí Johannovou/.

6. Wolfgang Althann, válečný rada císaře Ferdinanda I., plukovník, jako první Althann se usazuje v Rakousích, zemřel roku 1535. Kartuš - Wolfgang přichází v čele Ferdinandova vojska do Rakous. Freska — Théseus prochází labyrintem Minotaurovým, heroizace národně Wolfgangovy cesty a jejího slastného zakončení.

7. Kryštof Althann, svobodný pán, tajný rada a správce dvorní komory císaře Rudolfa II., zemřel roku 1589. Kartuš - Kryštof spravuje císařské poklady. Freska - Odysseus uniká z jeskyně obra Polyféma /glorifikace profesionálního umu Kryštofa/.

8. Michal Adolf I., hrabě z Althannu, tajný rada, generál, mimořádný vyslanec u turecké Porty a v Polsku, velmistr rytířského řádu "Vojáci Kristovi", jedna z nejvýznamnějších postav na dvoře císařů Rudolfa II./ Matyáše a Ferdinanda II./ narozen 1574/ zemřel roku 1638. Kartuš - poražení Turci žádají Michala Adolfa o mír. Freska - Poseidon s Nereidkami a Tritony přihlížejí zkáze turecké lodi, nad tím štěstěna s rohy hojnosti /souvislost s dobytím pevnosti Gran, kde Michal musel překonávat vodní překážky/.

9. Michal Jan I., hrabě z Althannu, plukovník a válečný rada Ferdinanda III./ narozen 1608, zemřel roku 1646. Kartuš - Michal Jan před svým válečným stanem. Freska - Perseus zachraňuje Andromedu před mořskou obludou /opět charakteristika válečných činu Michala Jana a jeho glorifikace/.

10. Michal Jan II., hrabě z Althannu, jurista, absolvent vídeňské univerzity, přísedící zemského práva na Moravě, majitel Oslavan a Jaroslavic. V roce 1680 získává po krátkém soudním procesu s Konrádem Stahrenbergem i Vranov. Iniciátor a stavebník první etapy jeho barokní přestavby. Muž velkorysý, uměnímilovný, přitom uvážlivý finančník. Narozen 1643, zemřel roku 1702. Kartuš - v popředí althannský zámek Jaroslavice a vpravo na horizontě, zalitý sluncem, nově budovaný zámek Vranov /ještě jako hrad/, ale již se sálem předka a kaplí. Freska - Moudrost /Pallas Athéna/ podává ruku Víře, před ní prchá Nevědomost, Pověra a Pohanství /glorifikace právnických schopnosti a lidské velikosti Michala Jana II./

Zámecký lesopark

Velký přírodní park byl v okolí sámku budován nejpozději od druhé poloviny 18. Století, a to na blízkých zalesněných svazích. Charakterizovala ho mimo jiné speciálně řízená výsadba a i vytěžování dřevin a umělá úprava různých průhledů, cest apod. Od konce 18. století v něm byly i budovány různé drobné krajinné architektury /salety/, z nichž se některé zachovaly do dnešní doby - např. Felicitina studánka, chrámek Maria-Schutz, obelisk nad ledovými slujemi, Helenina kaple, Mniszkův kříž, Claryho kříž, dům filosofů, lovecký letohrádek v Braitavě atp. Po roce 1938 nastává systematické a komplexní chátrání lesoparku, z čistě přírodního hlediska však jde o hodnotu velice cennou. V současné době se připravuje jeho částečná rekonstrukce, s její realizací se počítá cca do roku 2000.

Sluneční hodiny

Sluneční hodiny z první poloviny 19. století představují pozoruhodnou technickou zajímavost. V jejich přední části je umístěna malá dělová hlaveň bez lafety a nad ní čočka spřažená se stupnicí vyjadřující postavení slunce na obloze v jednotlivých měsících roku. Při správném nastavení čočky /a za slunečného počasí/ dopadlo přesně ve dvanáct hodin ohnisko slunečního paprsku do zápalkové díry v hlavni a zde vybuchla prachová nálož.

NÁVŠTĚVNÍ DOBA

    Duben od 9.00 do 16.00 hod., květen od 9.00 do 17.00 hod., Červen od 9.00 do 17.00 hod.,
    červenec od 9.00 do 18.00 hod., srpen od 9.00 do 18.00 hod., září od 9.00 do 17.00 hod.,
    říjen od 9.00 do 16.00 hod. Polední přestávka od 12.00 do 13.00 hod. V dubnu a říjnu otevřeno pouze o víkendech, ve všední dny jen pro předem objednané a správou zámku potvrzené skupiny. Zavírací den pondělí a den po státním svátku.
    Zámecká kaple otevřena pouze v červenci a srpnu od 9:00-17:15, mimo tuto dobu na požádání a se souhlasem správy zámku.

ORGANIZACE PROHLÍDEK

    Délka prohlídky cca 55 minut. Intervaly mezi prohlídkami zpravidla 10 minut. Zahájení poslední prohlídky 60 minut před ukončením návštěvní doby. Nejvyšší počet návštěvníků v jedné skupině 25 osob. Prohlídka je možná jen s průvodcem.

VSTUPNÉ PRO ROK 2006 (pouze informativní)

    Plné vstupné 75,- Kč. Snížené vstupné (důchodci, děti od 6 let, učni, studenti) 40,- Kč. Invalidé 15,-Kč. Děti do 5 let a pracovníci památkové péče zdarma. Příplatek za cizojazyčný výklad 75,- Kč. Příplatek za prohlídku mimo návštěvní dobu 100 %. Příplatek za prohlídku mimo sezónu 200 %. Poplatek za fotografování interiérů během prohlídky 50,- Kč. Vstupné je nutno platit v hotovosti a v českých korunách.

DOPLŇKOVÉ SLUŽBY

    Koncerty a divadelní představení (vranovské kulturní léto). Sezónní výstavy. Vstupní historická expozice. Objednávky vstupenek. Ozvučené nádvoří. Čajovna. Vinotéka. Knihkupectví. Prodej publikací, map a pohlednic v pokladně. Prodej
ostatních upomínkových předmětů u hlavní brány. Občerstvení před vstupem do zámku. Parkoviště aut 500 m. Zastávka autobusu 100 m. Vlaková zastávka Šumná 6 km.

PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ

    Zámek, který je situován v první zóně Národního parku Podyjí, je obklopen mimořádně hodnotným přírodním prostředím. Mezi zajímavé turistické cíle patří vranovská přehrada, historické stavby bývalého lesoparku a
nedaleká středověká zřícenina Nového Hrádku (u obce Lukov).

[ Home ] [ Up ] [ Zajímavosti o Vranove... ]

http://www.zamekvranov.cz/

Adresa správy zříceniny: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Přemyslovců 6, 669 45 Znojmo
tel.: 515 28 22 11 
E-mail: znojmus@znojmus.cz, http://www.znojmuz.cz