PREMONSTRÁTSKÝ KLÁŠTER V LOUCE-Z HISTORIE KLÁŠTERA
Premonstrátský klášter v Louce založil znojemský úderný kníže
Konrád Ota společné se svojí matkou Marií v roce 1190. Již při svém založení byl
nový klášter obdarován třemi desítkami vsí, správou několika kostelů a dalšími
desátky. Stálá přízeň přemyslovských panovníků přinášela klášteru řadu
majetkových a správních výhod, díky nimž se klášter brzy stal jedním z
nejdůležitějších center nejen duchovního, ale také hospodářského života celé
jihozápadní Moravy. Roku 1336 vymanil král Jan Lucemburský loučky klášter z
pravomoci zemských komorníků společné s darem vykonávat právo útrpné, o rok
později získali loudí opati právo schválit znojemského sudího. Roku 1386 obdrželi
opati právo nosit mitru a stali se tak zemskými preláty. Po husitských válkách, při
nichž byl klášter 12. listopadu 1425 vypleněn husitskými vojsky, začala přestavba
kláštera. Obnovená prosperita kláštera se odráží nejen ve stavebních památkách
z konce 15. století, ale i v několika dochovaných iluminovaných rukopisech z té doby
(Misál z Louky 1483, Graduál z Louky 1499). V době reformací se roku 1573 ujímá
opatského úřadu vychovatel císaře Rudolfa II. Sebastián Freytág z Čepiroh,
usilující o hospodářský rozkvět louckého hospodářství i duchovních hodnot ve
smyslu humanistických idejí. Za jeho nástupce Šebestiána II. Fuchse byla v Louce
založena knihtiskárna, která v letech 1595 - 1608 vydala 21 titulů. V tiskárně
pracoval i významný grafik, vedutista Jan Willenbergcr. Na samém konci třicetileté
války roku 1645 bylo Znojmo dobyto švédskými vojsky a vysokou kontribuci vyplatil i
loucký klášter. Po stabilizaci hospodářských poměrů koncem 17. století však
vlastnil klášter již 35 městeček a vsí. Ve čtyřicátých letech 18. století zde
působil jako převor Prokop Diviš, jenž se zabýval pokusy s elektřinou. V klášteře
zkonstruoval elektrický hudební nástroj „Denis ď or" a na nedaleké faře v
Příměticích první uzemněný bleskosvod na světě (1754).18. století znamenalo pro
klášter nejen vyvrcholení jeho stavební aktivity v podobě velkolepé novostavby, ale
též jeho konec a to díky josefínským reformám roku 1784.Po zrušení kláštera se v
nedokončených novostavbách na dalších 18 let usídlilo císařské vojsko, část
kláštera sloužila v letech 1802 -1821 jako továrna na zpracování tabáku. Při
průjezdu městem 
Znojmem se zde koncem listopadu roku 1805 zastavil na své
česle ke Slavkovu císař Napoleon. Budovy kláštera byly roku 1827 prodány vídeňské
bankéřské rodině Liebenbergů za částku 223 000 zlatých, roku 1851 byla zakoupena
část budov pro umístění C. K. ženijní akademie. Po vymístění akademie do Vídně
roku 1869 byl celý areál nepřetržitě až do roku 1993 využíván jako kasárna. Od
roku 1994 je areál kláštera ve správě znojemského Okresního úřadu. V současné
době je zde prováděn stavebně historický průzkum a stavební úpravy nejvíce
poškozených částí nového konventu. Snahou Okresního úřadu ve Znojmě je, aby se
do klášterního areálu opět vrátil život, například v podobě umístění vhodné
vzdělávací či kulturní instituce.
STAVEBNÍ HISTORIE
Centrem kláštera je trojlodní bazilika Panny Marie a sv.
Václava, pod níž se rozkládá dvoulodní krypta, která je rovněž jednou z
nejstarších dochovaných stavebních památek klášterního komplexu. K dalším
zachovalým pozdní románským památkám patří apsida kostela, jejíž vnější
Část je členěna polosloupky s charakteristickými patkami s drápky. Středověké
konventní budovy byly vystavěny při jižním boku klášterního kostela. Zachovalou
částí je severní křídlo ambitu z doby kolem roku 1240, přestavováno ve 2.
polovině 15. století. Východní část ambitu nalézáme pouze jako torzo ve hmotě
novější dělící zdi mezi dvorem kláštera a Školy. K této části křížové
chodby přiléhala kapitulní síň a opatská kaple sv. Kateřiny. Jižní a západní
část ambitu se nedochovala. V západní části se nacházely další budovy konventu,
které od 
poloviny 15. století chránila tzv. Přibíkova věž, mohutná
obranná stavba, postavená místním stavitelem Mikulášem ze Sedlešovic (autor
znojemské radniční věže). Ke konventu příslušel také hospodářský dvůr,
rozkládající se mezi klášterem a řekou Dyjí. V 90. letech 17. století bylo nad
cestou do Sedlešovic vystavěno nové opatské křídlo v podobě dvoupatrové budovy. V
té době byl ve východní části klášterní zahrady zbudován vídeňským
architektem Antoniem Beduzzim letohrádek, zahradu ve třicátých letech 18. století
vyzdobil sochami s Ovidiovskými náměty italský sochař Lorcnzo Matticlli (sochy jsou
dnes umístěny v zámeckém parku v Jevišovicích). Nejrozsáhlejším stavebním
projektem bylo budování nového monumentálního konventu, jehož stavba započala roku
1748 podle plánů vídeňského architekta Franzc Antona Piigrama. Koncepce vytvořená
podle dobového dekora dovršila vývoj podunajského klášterního typu a měla
znázorňovat „thcatrum mundi - divadlo světa". Stavba byla řešena jako
čtyřkřídlá dispozice se čtvercovým vnitřním dvorem, do jehož západní částí
měl být začleněn klášterní kostel. V severním křídle byla plánována prelatura
se širokým hlavním schodištěm, reprezentačními místnostmi a obydlím opata. To
bylo realizováno ve zlomku, zatímco jediným zcela dokončeným bylo východní
křídlo, tzv. císařské. Monumentální schodiště s freskami v medailonech vyzdobil
vídeňský malíř Johann Ignaz Mildorfer. V přízemí tohoto křídla byla umístěna
opatská jídelna, nad ní se nacházel letní refektář (jídelna řeholníků). Do
dnešní doby se dochoval vstupní portál; výzdoba refektáře, na níž se malířsky
podílel Franz Anton Maulbertsch a Vincenz Fischer a sochařsky Josef Wintcrhalder ml. je
však z vetší části zničena. Zachovány zůstaly pouze závěsné obrazy - dvě
rozměrné podobizny císařovny Marie Terezie (dnes umístěné na zámku ve Valticích)
od Antona Gluncka a Vize sv. Norberta od F. A. Maulbertsche (nyní na hlavním oltáři
dominikánského kostela sv. Kříže ve Znojmě). Štuková výzdoba stropů v suterénu
budovy byla vytvořena v polovině 19. století a připomíná dobu, kdy klášter
sloužil účelům ženijní akademie. Také jižní křídlo prováděné stavitelem
Franzcm Antonem Hillebrantem zůstalo nedokončeno. Zde byla v horních dvou patrech
umístěna proslulá 
loucská knihovna.
Bohatě vyřezávané knihovní regály s více než deseti tisíci svazky knih
doplňovala rozsáhlá freska na stropě sálu, kterou v roce 1778 vytvořil F. A.
Maulbcrtsch. Po zrušení kláštera byly regály převezeny do premonstrátského
kláštera na Strahov, kde Maulbertsch v mírně pozměněné formě loučkou fresku
zopakoval. Pod knihovním sálem byla klášterní škola, o poschodí níž zimní
refektář, jehož fresková výzdoba byla zadána Janu Václavu Bergiovi. Tento malíř
byl rovněž autorem fresky ze života sv. Norberta na jižním a západním průčelí
kláštera. Dolní patro jižního křídla sloužilo jako sála terrena. Celý trakt byl
ke konci 2. světové války silně poškozen, avšak ani východní - císařské
křídlo se v minulosti nevyhnulo stavebním úpravám, jež nenávratně poškodily
původní vzhled interiérů. Na místě starého hospodářského dvora směrem k řece
Dyji byla před polovinou 19. století postavena čtyřkřídlá budova, nazývaná jako
„Nový zámek" nebo „důstojnický pavilon". Z původního klášterního
parku se do dnešních dnů dochovalo pouze nepatrné torzo severně od vstupu do
kláštera. " Přesto, že stavba barokního kláštera nebyla nikdy dokončena a v
průběhu posledních dvou století utrpěla nevhodnými stavebními úpravami, zůstává
dodnes jedním z nejcennějších dokladů pozdně barokního umění na Moravě. Rovněž
tak i celý klášterní komplex, v jehož zdech jsou zachovány stavební dějiny šesti
století, připomíná duchovní odkaz louckých premonstrátů.